Archigami v japonském pokoji

S prvními zmínkami o origami se můžeme skutečně setkat v Japonsku již v sedmém století. V té době se totiž do země dostal vynález papíru – kami a jeho skládání – ori, se stalo běžnou součástí formální kultury. Všechny významnější úřední dokumenty jako například diplomy, cenné papíry či listiny se skládaly předepsaným způsobem. Nezávisle na Japonsku se vlastní forma ohýbání papíru zrodila i ve 13. století v Evropě. Španělská papiroflexia byla však od počátku pouze hrou. Vytváření vrabčáci – pajarita byly předchůdcem u nás oblíbené „věštící“ skládací hry Nebe-peklo-ráj či koník. Japonská technika získala na důležitosti především v devadesátých letech 19. století, kdy se vyučovala na školách v Japonsku jako součást podpoření národnostně kulturního povědomí. V této době se také kodifikoval oficiální, dnes již běžně používaný název origami. Následovalo rozšíření do celého světa a využívání potenciálu origami ve vědě a umění.

Německý Bauhaus používal ve 20. letech 20. století skladebnosti papíru k vytváření modelů užitého umění. V 60. letech 20. století japonský učitel chemie Shuzo Fujimoto jako první systematicky zkoumal techniku skládání otoč-ohni, která tvoří jádro této výstavy. Díky vytvoření desítek vzorů se Fujimotovi podařilo zajistit popularitu této techniky po celém světě. Ve světě jej následovali například američtí umělci Ron Resch, který experimentoval s teselacemi při tvorbě kinetických soch nebo Christ Palmer, který vytvářel extremně detailní teselace pomocí hedvábí. S rostoucím technickým pokrokem 20. století přestalo být origami záležitostí pouze papíru či látky.  Američtí fyzici Robert Lang a Alex Baterman digitalizací vytvářejí nepřeberné vzory origami a především řeší matematické problémy, které se dají aplikovat v reálném světě inženýrství a techniky. Origami totiž může být použito k řešení matematických problémů a k vizualizaci pojmů a vlastností geometrických útvarů. Pomocí origami lze vyřešit dokonce i takové úkoly, se kterými se neporadí pravítko ani kružítko či by řešení bylo příliš dlouhavé. A protože se výstava odehrává na půdě Fakulty architektury ČVUT a exponáty vznikly v rámci předmětu Deskriptivní geometrie II, nazvali jsme ji archigami.

Expozice sestává ze dvou částí. První představují origami teselace, které vychází z techniky otoč-ohni a nejvíce na nich můžeme obdivovat jemnost a pracnost, se kterou je studující vytvářeli a která obzvlášť vynikne, pokud se na ně díváme skrze světlo. Druhá část výstavy je pojmenována japonský pokoj. Jedná se o iluzorní místnost, která je vyplněna užitými předměty, které vznikly jako prostorová teselace a studující během jejich vytváření popustili uzdu své fantazii.

Autorka koncepce a obsahu:
Stanislava Čečáková

Zapojení pedagogičtí pracovníci a pracovnice:
Stanislava Čečáková, Dana Kolářová

Autorky a autoři origami teselací:
Studující prvních ročníků všech tří oborů: Architektura a urbanismus, Krajinářská architektura a Design.

Grafika a instalace:
Lucia Mlynčeková Tóthová, Miroslav Pavel

Kurátor, texty a editace:
Miroslav Pavel

Výstavu organizuje Ústav nosných konstrukcí ve spolupráci s Ústavem teorie a dějin architektury FA ČVUT.