V nejtragičtějších případech se lepená dlažba na stěrkové hydroizolaci používá taky na terasách, a to včetně těch, které leží částečně na konzole a částečně nad spodním bytem. Toto řešení má obvykle po pár letech fatální následky.
V posledních letech jsem navštívil více bytových domů, jejichž společným jmenovatelem byly problémy způsobené použitím lepené dlažby. Tak jako každý materiál, taky dlažba mění své rozměry při změně teplot. Je to zapříčiněno součinitelem teplotní roztažnosti, o kterém se učí už na základní škole. A protože je balkon (stejně jako střechy) vystavený velkým denním i ročním rozdílům teplot, tak se vliv teplotní roztažnosti projevuje.
Jelikož má dlažba jiný součinitel teplotní roztažnosti než železobeton, je nutné používat vhodné lepidlo, které rozdílnost materiálů respektuje. Taky by se na balkonech a terasách s jižní orientací neměly používat velmi tmavé dlažby, kde se dilatace projevuje výrazněji.
Dilatační pohyby časem spárovací hmotu mezi jednotlivými dlaždicemi poškodí a dešťová voda začíná pronikat mezi dlaždice, resp. pod dlaždice. Postupnými zmrazovacími cykly pak dochází k vymývání lepidla a odtržení dlažby. Stav je obvykle takový, že dlažbu lze většinou posbírat jen rukou bez použití nářadí, lepidlo s nátěrovou hydroizolací stačí zamést. Popsaný degradační jev dále výrazně zhoršuje zakotvení kotvení zábradlí z horní strany.
Dalším degradačním činitelem je pro dlažbu na balkonech nevhodné odvodnění. Tak jako je na plochých střechách často chybně k vidění vpusť v nejvyšším místě střechy, tak se podobné negativní případy najdou i u vnějšího odvodnění balkonů. Příkladem je následující obrázek, kde se většina vody kumuluje ve zlomu před poslední řadou dlaždic.
Vzhledem k teplotnímu namáhání a vlastnostem spárovací hmoty je zřejmé, že jednoduché řešení v podobě lepení dlažby na stěrkovou hydroizolaci nemůže dlouhodobě fungovat. Voda, která se dostane do skladby podlahy, nemá kam odtéct. Aby balkon s lepenou dlažbou dlouhodobě fungoval, musíme do skladby přidat drenážní a dilatační vrstvu.
Jako funkční vrstvu ve skladbě podlahy na balkoně je ideální použít speciální rohož, která zabezpečí hydroizolační, drenážní i dilatační funkci. Je to sice dražší řešení, ale na rozdíl od všech jiných dlouhodobě funguje. Tento typ rohože nabízí mnoho osvědčených výrobců. Nevyplatí se pokoušet speciální drenážní rohož nahradit obyčejnou nopovou fólií. Toto řešení nefunguje, protože nopy zatřené betonovým potěrem znemožňují jakoukoli drenáž. V takové skladbě se voda kumuluje a balkon dál degraduje.
Stěrkové hydroizolace ve skladbě podlahy balkonu mohou fungovat. Pokud tomu tak není, tak je nefunkčnost obvykle zapříčiněna celkovou degradací lepidla, spádové vrstvy atd. V praxi ale obvykle není jasné, jaký skutečný typ stěrkové hydroizolace byl u daného balkonu použitý, přestože v projektu je uvedený. Často totiž dostanu projekt orazítkovaný jako projekt skutečného provedení, a přitom při obhlídce zjistím, že náleží jinému bytovému domu.
Ať je ale stěrková hydroizolace jakákoliv, tak zejména chybějící drenáž a dilatační vrstva stejně v konečném důsledku vyvolají její poškození. Odtržení dlažby nezabrání ani použití asfaltovaných pásů nebo fólií ve skladbě podlahy balkonu, ale na rozdíl od stěrkové hydroizolace alespoň eliminuje zatékání z teras do interiéru. Z mého pohledu je proto použití stěrkové hydroizolace v detailu dle obrázku níže skutečným hazardem.
V tomto krátkém příspěvku na téma balkonů a teras s lepenou dlažbou jsme chtěli na výsledcích mnoha obhlídek poukázat na jejich typické problémy. Řešením, jak předejít problémům v krátkodobém i dlouhodobém horizontu, je použití speciální rohože. Zabezpečí drenážní, dilatační a hydroizolační funkci.
Je taky možné sáhnout po trvanlivém a snadno opravitelném řešení, kterým je dlažba ukládaná na terče. V takovém případě se ve skladbě použije běžná povlaková krytina a v případě defektu ji lze snadno opravit bez nutnosti bourání. Dlažba se z terčů jednoduše sejme. Navíc, jelikož je povlaková krytina pod dlažbou chráněná proti UV záření, tak by její životnost měla být výrazně vyšší než na plochých střechách.
Ing. Peter Juráš, PhD.
Žilinská univerzita, Stavební fakulta, Katedra pozemního stavitelství a urbanismu
Foto: Ing. Peter Juráš, PhD.
Hlavní zásada, platná pro všechny střechy, je odvést z nich vodu co nejrychleji pryč. Ploché střechy mají handicap ve své rovinnosti. Jak na jejich odvodnění se dozvíte v tomto článku.
Projevy počasí jsou stále extrémnější a patří k nim i silný vítr. Aby si s krytinou ploché střechy nepohrával jako s námořní plachtou, o to se musí postarat její spolehlivé kotvení.
