Abychom se všichni při sněhu a náledí udrželi na nohách, sypeme chodníky, cestičky i silnice. Při pohledu na předpověď počasí musím konstatovat, že pořádná zima se s námi pro letošní rok loučí. Na řadu tedy přichází spíš úklid toho, co jsme na cesty a chodníky nasypali. Z předešlých let ale víme, že počasí dokáže překvapit náhlým výkyvem a budeme muset opět zakročit, abychom se dostali do práce bez uklouznutí. Má majitel nemovitosti povinnost sypat chodníky? A čím sypat, aby to bylo účinné a zároveň jsme si nezničili boty, auto a planetu?
Nadpis je parafrází na známou pohádku, kde se král kvůli soli hodně urazil, ale měl rychle přijít na to, že bez soli se člověk při vaření neobejde. Sůl je ale také známým a účinným posypovým materiálem. Spolehlivě snižuje bod mrazu vody, takže led taje, než řeknete „klouzačka“. Nejčastěji se používá chlorid sodný (NaCl) nebo chlorid vápenatý (CaCl2).
Zejména na frekventovaných komunikacích, kde je potřeba, aby ledovka zmizela co nejrychleji, se při slabších mrazech používá sůl v roztoku – tzv. solanka. Problém? Sůl rozpouští nejen led, ale i kovy, což může poškodit hlavně vaše auto, mosty a kovové zábradlí.
A co příroda? Stromy podél silnic trpí, protože sůl z půdy vysává vodu a živiny. Voda v řekách a potocích získává lehce „mořskou příchuť“, což se rybám a obojživelníkům vůbec nelíbí. A pokud máte psa nebo kočku, možná jste si všimli, jak si olizuje tlapky – chemické posypy totiž můžou způsobit podráždění, praskliny a v horším případě i otravu, která se může projevit zvracením, průjmem, nadměrnou žízní a v krajních případech i selháním ledvin. Sůl může, samozřejmě, ohrozit i volně žijící zvířata a ptáky.
Podle zákona č. 13/1997 Sb. mají obce povinnost zajistit sjízdnost a schůdnost silnic a chodníků. Vlastníci nemovitostí se o přilehlé chodníky starat nemusí, pokud si obec nestanoví jinak. Takže čtěte místní vyhlášky!
Sůl je možná nad zlato v kuchyni, ale v přírodě není moc vítaná. V národních parcích a chráněných oblastech je solení přísně omezeno. Například na Šumavě se sůl používá jen výjimečně, a jinak se sype jen písek nebo štěrk, aby místní ekosystémy netrpěly. Ve městech a na dálnicích je sice solení běžné, ale i tam platí, že méně je někdy více – nikdo nestojí o to, aby se Vltava nebo Svratka proměnily v brakické vody, jako v deltách řek ústících do moře.
Nebo popel a škvára? To se přeci také vždycky používalo! S dřevěným popelem by se ještě dalo souhlasit. Neměl by uškodit ani rostlinám (některé naopak pohnojí), ani domácím zvířatům. U produktů spalování z uhlí nebo koksu už souhlasit rozhodně nemůžeme! Uhelný popel a škvára obsahují škodlivé látky. Když nechcete, aby se vaše silnice proměnila v pole pro chemické experimenty, je tu tradiční alternativa – písek, štěrk nebo drcené kamenivo. Tyto materiály nezpůsobují korozi a neškodí rostlinám ani zvířatům. Jenže… Na jaře se písek promění v jemný prach, který se dostane úplně všude, a štěrk zase rád ucpává kanály. Zbytky posypu se také dobře lepí na podrážky a určitě si nechcete všechno donést domů.
Pokud použijete nerozpustný posyp (písek, štěrk, drcené kamenivo), máte povinnost ho po zimě uklidit. Obce jsou za úklid zodpovědné vždy, majitelé nemovitostí jen tehdy, když jim místní vyhláška péči o chodník předepisuje.
Chcete bezpečné cesty, ale zároveň neškodit přírodě? Tady jsou základní pravidla:
Zdroje: Česká společnost pro právo životního prostředí, Ředitelství silnic a dálnic s. p.
Aby byla i malá zahrada pro včely rájem, nemusí tu mít hned úl. Vždy ale budou potřebovat potravu a my jim ji můžeme nabídnout výsadbou medonosných rostlin a šetrností při postřicích a hnojení.
Dešťové zahrady – možná neznámý pojem, který ale stojí za pozornost. Představují chytré řešení, jak na pozemku zadržet dešťovou vodu a zároveň vytvořit příjemné prostředí pro rostliny i živočichy.
