Evropa loni zažila vůbec nejteplejší léto v historii měření teplot. Není divu, že v této situaci měníme zažité stereotypy a obracíme svou pozornost k ekologičtějším řešením. Jedním z nich jsou zelené ...
Jedním z řešení zmíněného problému jsou zelené střechy. Stačí, aby střecha byla porostlá rozchodníky nebo trávníkem, a už vsakuje a zpět do ovzduší odpařuje velké množství srážkové vody. Tím výrazně přispívá k ochlazování budovy, zvlhčování okolního vzduchu a také ke snížení prašnosti. Zelené střechy – kromě toho, že dobře vypadají – prostě fungují jako přírodní ekologická klimatizace.
Zelený porost současně chrání stavební materiály na střeše, protože jejich teplota pod vegetací ani v letních měsících obvykle nepřesáhne 25 °C. Zato krytina, vystavená přímému slunci, se v parnech může rozpálit i na 80 °C!
Aby střecha fungovala podle uvedených principů, nestačí na ni v kolečkách navézt zeminu a rozesít travní semeno. Vegetační vrstvy musejí mít takové složení, aby jednak vydržely extrémní klimatické namáhání na střeše, a také aby svým chemismem a konzistencí nezpůsobily poškození stavebních materiálů pod nimi. Je třeba se rovněž zamyslet nad zvýšeným zatížením zelenou střechou. Relativně tenká vrstva substrátu, ze sta procent nasáklá vodou, znamená obrovské přitížení, na které původní konstrukce nemusela být dimenzována.
Proto se dnes při ozeleňování střech využívají speciální vysoce nasákavé minerální izolace. Nepleťte si je ale s minerálními izolacemi pro stavební účely! Speciální izolace pro zelené střechy konstrukci zatěžují minimálně, ovšem vláhu udržují v potřebném množství. Speciální hydrofilní minerální izolace totiž dokáže v suchých obdobích zadržovat dostatek vody pro zeleň, a současně díky retenční schopnosti ji i v horkých dnech pomalu odpařovat. Tím zelená střecha ochlazuje nejen konstrukci střechy, ale zlepšuje mikroklima v celém okolí stavby. Speciální hydrofilní minerální izolace lze použít prakticky na jakoukoli střechu plochou nebo se sklonem do 15°.
Na rozdíl od zeminy jsou minerální vlákna lehká a ze střechy nesklouzávají. Skladby s minerální izolací jsou současně jednoduché na instalaci, údržbu a konstrukci střechy zatěžují minimálně. Je tedy možné s nimi ozelenit i starší střechy, které na zatížení zelenou střechou nebyly původně konstruovány.
Zelené střechy dělíme na extenzívní a intenzívní. Intenzívní zelené střechy jsou ve většině případů využívány k pobytu osob a svým vzhledem i vegetací se podobají okrasným zahradám na rostlém terénu. Jejich realizace je náročná a patří do rukou odborníkům.

Zůstaňme proto u střech extenzívních. To jsou střechy s nenáročnou vegetací přírodního charakteru, která má schopnost se adaptovat na skromné podmínky, rychle regeneruje a odpovídá naší středoevropské flóře. Postupně vytváří souvislý pokryv ze suchomilných mechů, sukulentů, bylin a trav. Taková vegetace je stabilní a vyžaduje pouze minimální údržbu. Jenže jako přírodní prvek podléhá i vegetace na střeše přirozeným proměnám v různých ročních obdobích. Tomu odpovídá její vzhled, například rozkvetlá louka zjara nebo žluté suché stvoly trav ve vrcholném létě.
Extenzívní zelené střechy nejsou určeny k pocházení. Pro chůzi je nutné vytvořit zpevněné cestičky, na které lze použít štěrk, dlažbu, ploché kameny, dřevěné rošty apod.
K přednostem patří i to, že pohled na zeleň uklidňuje lidskou mysl, jak dokládá experiment univerzity z australského Melbourne. Během něj studenti plnili jednoduché zadání, ovšem vyžadující udržení pozornosti. V polovině dostali krátkou přestávku, během které se polovina studentů dívala na zelenou střechu vedlejšího domu a druhá polovina na klasickou betonovou střechu. Po přestávce studenti, kteří se dívali na zelenou střechu, vykázali v plnění zadaného úkolu výrazně méně chyb.
Zelené střechy nás zkrátka navracejí k naší přirozenosti – životu v přírodě. Při trvalém rozpínání betonových ploch do všech stran mohou posloužit jako náhradní plochy zeleně jak pro člověka, tak i pro život rostlin, hmyzu a živočichů. Proto význam zelených střech neustále vzrůstá.
Foto: archiv redakce