Aby střecha odolala větru, dešti, sněhu, ale i zubu času, musí fungovat jako komplexní systém – podobně jako orchestr, kde každá část hraje svou roli v přesném souladu s ostatními. Jakmile jedna vrstv...
Do hry ještě navíc vstupuje lidský faktor v podobě majitele. Představte si sami sebe na jeho místě, jak se budete tvářit, když vám udělají střechu sice krásnou, ale s nároky na údržbu úplně jinde, než jste si původně přáli. Nebo když skutečný vzhled střechy nebude odpovídat vaší představě. Co podniknout, aby se vás žádná z vyjmenovaných potíží netýkala, se dozvíte právě teď.
Návrh fungující zelené střechy by měl být výsledkem spolupráce stavebního odborníka se zahradníkem. Ten se znalostí místního prostředí určí, jestli je navržená skladba střechy vhodná pro vybrané rostliny. Po stavební stránce totiž může být všechno zcela v pořádku, ale z hlediska botaniky není navržený správný substrát, rostliny mohou živořit třeba i kvůli špatné výšce substrátu.
Architekti mají tendenci používat zelené střechy jako vyrovnávací násyp. Jejím prostřednictvím chtějí schovat spádování a vytvořit na střeše rovnou plochu. Jenže v takovém případě nebude vrstva substrátu v ploše jednotná – tloušťka se bude výrazně lišit. Na kraji málo, uprostřed zbytečně moc. Při takových podmínkách nemůže stejný typ rostliny vypadat v celé ploše úplně jednolitě. V malé vrstvě substrátu bude usychat, ve velké uhnívat nebo prorůstat plevelem.
Tekoucí střecha je vždycky problém, který je mnohonásobně horší, když je nad hydroizolací několik dalších vrstev skladby zelené střechy. Proto vždy volte opravdu jakostní hydroizolační materiály, a nezapomeňte ani na jejich atest na odolnost proti prorůstání kořínků. Kvalitu pokládky a 100% těsnost poté zkontrolujte, nejlépe nezávislou firmou a několika metodami. Může se to zdát jako zbytečnost, ale není nic horšího než v budoucnu pracně odstraňovat celou skladbu zelené střechy a opravovat netěsnost. V dalším kroku musíte zabránit poškození prověřené hydroizolace následnými pracemi. Při vytváření drenážních, akumulačních a tepelných vrstev, včetně vlastního ozelenění, může dojít k poškození. Tím spíš, že zahradníci, do jejichž kompetence tyto práce spadají, nejsou odborníci na hydroizolace. Riziko poškození můžete výrazně snížit, když jako hydroizolaci použijete 2x položený kvalitní modifikovaný pás. Bude to sice stát více peněz, ale zajistí vám to klid.
Věnujte velkou pozornost řešení odtoku vody, protože voda musí ze střechy spolehlivě odtékat. Pokud tomu tak není, tak vzniká velký problém. Jednak bude v zamokřených místech trpět vegetace, protože k jejím kořenům ve vodě se nedostane vzduch. Ještě větším rizikem je lokální přetížení nosné konstrukce, která není na stojící vodu dimenzovaná.
Na střechu rozhodně nepatří skrývka z místa stavby ani ornice. Není u nich totiž záruka, že budou dlouhodobě funkční i v tenké vrstvě na střeše. Problémem je i jejich špatná propustnost nebo hmotnost ve vodou nasyceném stavu. Vrstva střešního substrátu o mocnosti 10 cm váží od 110 do 160 kg/m2. Stejná vrstva zeminy může vážit až 220 kg/m2. Je-li střecha dimenzovaná na střešní substrát, pak změna materiálu může způsobit vážné statické potíže.
Ochranná textilie má obvykle gramáž 300 g/m2. Stejná gramáž u filtrační textilie ale znamená, že se rychleji ucpe nečistotami, ztíží odtok vody a zhorší rostlinám dostupnost vody v nopové fólii. V důsledku toho rostliny zažívají buď extrémní sucho (nedostanou se za vodou do hydroakumulační vrstvy) nebo extrémní přemokření (voda ze substrátu špatně odtéká kvůli ucpané filtrační textilii).
Každá plochá střecha je namáhaná sáním větru, které má největší sílu kolem atik po obvodu. Výjimkou nejsou ani zelené střechy, kde je potřeba exponovaná místa (podél atik a svislých konstrukcí) chránit kačírkovým obsypem. Bez této úpravy vítr za atikou narušuje povrch substrátu. Není to vůbec pomalý proces – během jedné až dvou sezón může vítr střechu obnažit až na hydroizolaci.
Hotová vegetační střecha svádí ke klamu, že je to totéž, co rostlý terén. Opak je pravdou, vrstva substrátu je poměrně subtilní. Proto pozor na všelijaké zápichy, instalaci antén, reklam nebo technologických zařízení.
Zelenou střechu musíte minimálně jednou ročně zkontrolovat. Zaměřte se na odtok, jestli nepotřebuje vyčistit, a snažte se odhalit případné další problémy. Pokud se týká vegetace, tak další nároky se odvíjejí od typu rostlin. Není nic horšího než zanedbaná vegetační střecha, na kterou od předání nikdo nevkročil. Počáteční investice tím částečně ztrácí svůj význam. Nehledě na to, že její uvedení do původního stavu je vždy pracné a finančně daleko náročnější než pravidelná údržba.
Předchozích devět položek představuje nejčastější chyby, které se mohou vyskytnout v souvislosti se zelenou střechou. Jenže nedostatky zelených střech s nimi také nemusí přímo souviset. Může se jednat o opomenutí ve stavební konstrukci nebo o vadu v hydroizolaci, která v soužití s vegetační střechou pouze zesílí. Například když poddimenzovaná nosná konstrukce nevydrží zvýšené zatížení zavlhlým substrátem při špatně odtékající vpusti.
Zelené střechy spojují dva obory – stavební a zahradnický. Pro stavaře úkol končí položením hydroizolace, kde začínají zahradníci. Pořád se ale jedná o jednu střechu s jednou střešní skladbou. Je proto bezpodmínečně nutné, aby obě profese spolupracovaly. Zahradník musí mít povědomí o stavební části, stavař o požadavcích zeleně. Teprve spolupráce obou stran dovede odhalit potenciální problémy dříve, než nastanou. Takové zelené střechy budou spolehlivě fungovat dlouhá léta.
Zdroj: Ing. Pavel Dostal, GreenVille service s.r.o.