Aby střecha odolala větru, dešti, sněhu, ale i zubu času, musí fungovat jako komplexní systém – podobně jako orchestr, kde každá část hraje svou roli v přesném souladu s ostatními. Jakmile jedna vrstv...
Zimní období je časem, kdy se zatékání objevuje častěji. Sněží, případně víc prší a také fouká. Vítr pak zanáší prachový sníh do spár skládaných krytin šikmých střech, případně do stejného místa žene déšť. Ušetřeny nejsou ani ploché střechy, jejichž subtilní hydroizolační povlaky za nízkých teplot křehnou a snáze dojde k jejich poškození.
Sílí i projevy kondenzace ve střešní skladbě, a to u obou typů střech. Oku laika se prosáklý kondenzát obvykle jeví stejně jako zatékání, ačkoliv se jedná o jiný fyzikální jev, který vyžaduje jiný přístup k nápravě.
Střecha je složitá konstrukce a příčinou zatékání může být cokoliv. Praxe ale ukazuje, že některé příčiny se stále opakují. Zkuste se proto při hledání zdroje zatékání zaměřit právě na ně.
Krytiny šikmých střech nejsou dokonale vodotěsné, v mimořádných situacích se do střechy může voda dostat jejich spárami. Proto je ve skladbě střechy vždy také doplňková hydroizolační vrstva (DHV), která má za úkol ze střechy bezpečně odvést všechnu vlhkost, jež pronikla spárami. Kdyby se tak nestalo, tak by nejprve navlhla tepelná izolace. A to úplně stačí k tomu, aby vám vznikly potíže i bez toho, že přímo zateče. Se stoupající vlhkostí totiž klesá tepelně izolační schopnost každého materiálu. Znáte to sami, mokré oblečení vás nezahřeje. Proto je pojistná hydroizolace ve střeše nezbytná. Musí být ovšem difúzně otevřená, aby umožnila všem parám opustit střešní konstrukci. A mohou to být jak páry vzniklé činností v interiéru, tak odpařující se vlhkost, která se z jakéhokoli důvodu dostala do střešního pláště.
Aby toho nebylo málo, tak difúzní fólie, které se používají pro doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV), mají několik typů:
Stačí, aby byl v konkrétní instalaci použitý nevhodný typ DHV, a může dojít k zatékání. Například nekontaktní izolace musí být zabudovaná tak, aby nad ní i pod ní byla vzduchová mezera. Bude-li se jí dotýkat třeba bednění nebo tepelná izolace, tak ztratí své vlastnosti a začne přes ni protékat voda. Znáte to ze stanu, jeho membrána taky začne být vlhká v místě, kterého se dotknete.
Prvotním předpokladem pro to, aby střecha nezatékala, je svěřit realizaci střechy do rukou odborníkům. I když se na našem portále Naše střecha dočtete spoustu dobrých rad, nikdy nemohou nahradit roky vzdělávání a praktických zkušeností, které má odborník. Nejen, že vybere pro střechu správný typ DHV, ale také ji správně nainstaluje i v komplikovaných detailech (komín, vikýř apod.). Pokud by se tak nestalo, byl by boj s vlhkostí a vodou předem prohraný. Čekala by vás náročná a drahá rekonstrukce.
Dalším důležitým předpokladem pro netekoucí střechu je lepení. Slepeny musejí být řádně všechny pásy hydroizolační fólie (DHV) mezi sebou a také všechna jejich napojení na ostatní konstrukce. Dejte si pozor zejména na různá potrubí, protože zatěsnit kruhový prostup bývá složitější. Fólie musí být přilepená také u okapu na okapový plech.
Pokud se fólie při montáži poškodí, což se při provozu na stavbě může stát, tak nestačí její dodatečné zalepení zespodu. Aby neztratila funkčnost, musí mít nalepenou záplatu z obou stran! Nezapomeňte, že voda si najde cestu i tou nejmenší netěsností. A prevence je vždy levnější než pozdější drahá oprava.
U plochých střech je otázka zatékání ještě složitější než u těch šikmých. Jejich krytinou je na rozdíl od skládaných krytin jen subtilní materiál (asfaltové pásy nebo plastové fólie, případně stěrkové izolace), který však musí na střeše vytvořit naprosto hermetický kryt, jakousi netekoucí vanu. Existují průmyslové technologie, které umožňují pokládat fólie v obřích rozměrech, aby beze spár pokryly celou plochu. Používají se ale především u zemních prací, protože manipulace na střeše je s takovým materiálem obtížná.
Z popsaného fungování ploché střechy jasně vyplývá, jak důležitý je výběr správného materiálu hydroizolace. Neméně důležitý je výběr zodpovědné realizační firmy. Musí si umět poradit nejen s pokládkou v ploše, ale zejména musí řádně opracovat všechny detaily. I v případě plochých střech totiž platí, že voda si najde i tu nejmenší skulinku, aby se dostala do interiéru.
Jak správně předpokládáte, nejčastějšími místy zatékání na ploché střeše jsou trhliny v ploše a rozlepené spoje pásů. Zkontrolujte proto plochu nad místem zatékání, jestli vizuální kontrolou nezjistíte nic podezřelého. Spojení pásů se nejlépe zkontroluje tzv. izolatérským háčkem, který patří k výbavě každého izolatéra nebo znalce. Dokáže rozlepení odhalit bez dalšího poškození izolace. Jeho pořízení však vyjde skoro na tisícovku, takže je rozhodně lepší si objednat háček už rovnou s odborníkem, který všechno udělá za vás.
Dalším častým místem problémů na plochých střechách jsou střešní vpusti. Nezřídka bývají ucpané a stojí kolem nich voda. Když taková laguna vyschne, je na hydroizolaci ještě dlouho patrný její obrys. To je pozůstatek biologického materiálu, který byl ve vodě a který urychluje stárnutí hydroizolace. Asfaltové pásy v takovém místě často trpí krokodýlingem (praskáním asfaltu). Příčina zatékání může být i ve špatném napojení vpusti na hydroizolaci. Přestože na trhu jsou moderní sofistikované vpusti s předpřipravenými límci pro napojení na hydroizolaci, stačí, aby se prováděcí firma tomuto detailu nevěnovala dost pečlivě, a je tu problém.
Skladba ploché střechy má různé vrstvy, kterými může voda putovat a do interiéru pak vytékat v úplně jiném místě, než se do střechy dostala. Nejčastějším místem vstupu vody do interiéru jsou prostupy, které procházejí celou skladbou střechy (komínky, antény, odvětrání apod.). Nejsou-li řádně napojené na hydroizolaci, jsou pro vodu ideální cestou. Často taky zatéká kolem stropních světel. Pokud totiž voda proteče tepelnou izolací, tak se zastaví na parotěsné vrstvě nad podhledem. V místě světel bývá fólie kvůli jejich rozvodům porušená a voda tudy může vytékat.
Z uvedeného je patrné, že hledání poruchy, která způsobila zatékání, bývá složité. Její odhalení je ale základním předpokladem úspěšné opravy. Proto mají odborníci, kteří se této problematice věnují, k dispozici různé pomocníky:
Dýmová zkouška – pod hydroizolaci se zavádí pomocí vysoce výkonných turbín směs kouřového plynu, který netěsnostmi vystupuje ven. Tímto způsobem je možné odhalit netěsnosti i u zelených a kačírkových střech.
Impedanční defektoskopie – elektronický odporový měřicí přístroj zjišťuje vlhkost ve střešním plášti bez zatěžovací vrstvy. Měří až do hloubky 15 cm a poškození signalizuje jiskřením a signálem.
Elektroimpulzní zkouška – jedná se o vyhledávání poruch střešního pláště pomocí elektrického impulsu. Tuto metodu je možné použít i u zelených a kačírkových střech.
Vakuová zkouška – při ní se zvon s vývěvou osadí na prověřované místo a vytvoří se v něm podtlak. Jakákoliv netěsnost se tímto způsobem ihned projeví.
Endoskopická kontrola – speciální kamera umožňuje vizuálně zkontrolovat poruchy uvnitř střešních vpustí nebo na jiných těžko přístupných místech.
V úvodu jsme vám slíbili rady, jak předejít zatékání. Myslím, že jasně vyplývají z již řečeného. U hydroizolací více než u čehokoliv jiného je třeba vybírat opravdu kvalitní materiály (o nich se dočtete ve článku Střešní krytiny pro ploché střechy: jednoduše a přehledně) a spoléhat se na opravdové odborníky. Jakákoliv snaha o šetření se vám jako bumerang vrátí v podobě nákladné opravy. Opravdu není nic potěšujícího nechat kompletně rozebrat střechu, kterou jste teprve před nedávnem dokončili.
Spoustu cenných rad okolo střech se dozvíte a možnosti konzultací zdarma na toto téma s předními odborníky máte na veletrhu Střechy-Solar-Řemeslo. Uskuteční se 6. až 8. února v pražských Letňanech.
Zdroj: Patologie střech s povlakovými izolacemi (autor: doc. Ing. Marek Novotný, PhD.)