V oblasti výstavby a rekonstrukcí plochých střech je kvalita hydroizolačních systémů klíčová pro zajištění dlouhodobé vodotěsnící funkčnosti a spolehlivosti.
Všichni se snažíme chovat jako řádní hospodáři a hledáme cesty k úsporám energií. Nelitujeme přitom ani nemalé částky investované do drahých technologií, které nám mají se šetřením pomoci. Aby ale vynaložené finance splnily svůj účel, musí jim předcházet dodržování jednoduchých konstrukčních zásad. Jinak to, co díky moderní technologii ušetříme, obratem, a může být, že i ve větší míře, ztratíme. Primárně bychom se měli zaměřit na vzduchotěsnost.
Funkci neprůvzdušné vrstvy ve stavbě (tedy i ve střeše) plní vhodné těsnící fóliové systémy, které tepelnou izolaci zajišťují shora i zdola. Nabídku těchto materiálů na trhu můžeme rozdělit do kategorií, podle schopnosti propouštět vodní páry:
Udává schopnost materiálu propouštět vodní páru ve srovnání se vzduchem. Např. fólie s hodnotou sd = 0,02 m klade prostupující vodní páře stejný odpor jako 2 centimetry vzduchu. Čím je hodnota sd (v metrech) vyšší, tím je fólie uzavřenější pro prostupující vlhkost.
Do interiéru (na teplou stranu střechy) se používají fólie nejtěsnější – parotěsné. Směrem do venkovního prostředí se aplikují fólie méně těsné – difúzně otevřené. Při dodržení tohoto principu nemůže vodní pára z interiéru vstoupit do konstrukce. Brání jí parotěsná fólie. Naopak vodní pára, která by se ve střeše objevila, unikne vnější difúzně otevřenou fólií ven do exteriéru. Jako celek je taková skladba střechy vzduchotěsná.
Při špatně zajištěné vzduchotěsnosti uniká teplo z domu ven. Při podtlaku (např. při silném větru) dokonce může dovnitř pronikat studený vzduch. Vzduchotěsná obálka budovy proto šetří energii během celého roku. Musí však zahrnovat všechny části obvodového pláště – stěny, okna, dveře, základovou desku a zejména střechu.
U masivních staveb je dostatečná vzduchotěsnost zajištěná samotným zdivem a omítkou. Nejkritičtějším místem tak zůstává střecha. Zkušenosti ukazují, že až 90 % problémů se vzduchotěsností se vyskytuje právě ve střešních konstrukcích. Proto by se zde měly používat kvalitní parotěsné fólie.
U lehkých montovaných staveb je nutné fóliovou parozábranu instalovat i do stěn. Kvalitně zrealizovaná parozábrana z vnitřní strany budovy uspoří až 20 % energie a vnější větrotěsná fólie dalších 10 %.
Parotěsná fólie, zajišťující neprůvzdušnost budovy, hraje důležitou roli i při ochraně tepelné izolace. Bez ní by mohly vodní páry pronikat do střechy a zde při styku s chladnou konstrukcí kondenzovat na vodu. A voda se vůbec nemá ráda s tepelnou izolací – snižuje její funkčnost.
Důležitou podmínkou pro zajištění vzduchotěsnosti je realizace parozábrany s utěsněním všech styků, detailů a napojení na navazující konstrukce. K tomu slouží spojovací pásky, kterými se spoje přelepují.
Je taky naprosto nezbytné, aby parotěsná fólie nebyla nikde perforovaná. K těmto poškozením často dochází při neodborném nebo nedbalém přístupu řemeslníků, např. při instalacích sádrokartonů nebo rozvodů elektriky. Vzniklé netěsnosti kromě úniku teplého vzduchu umožní i přechod vodních par, které při kontaktu s chladným povrchem kondenzují. Důsledek? Tepelná izolace navlhne a přestane plnit svou funkci. Oprava okem sice nepostřehnutelného poškození, jakým mohou být třeba drobné perforace od sponkovačky, je finančně nákladná. Vyžaduje totiž rozkrytí ostatních vrstev, pod kterými je vadná fólie skrytá.
Chcete-li si doma zajistit teplo, a přitom šetřit za energie, nestačí se rozhodnout pro nadstandardní tloušťku tepelné izolace. Takové řešení bez řádného parotěsného a vzduchotěsného zajištění s největší pravděpodobností nesplní vaše představy.
Efektivnější cestou je instalace standardní tloušťky tepelné izolace v kombinaci s kvalitně vzduchotěsně zpracovanou parozábranou. Taková izolace pak podá maximální výkon a zajistí energeticky úsporný standard budovy v reálném prostředí. Nejen v rámci teoretického výpočtu na energetickém štítku.