Plechové střešní krytiny jsou velice oblíbené. Týká se to jak taškových krytin z plechu (se sklonem minimálně 14 stupňů), tak falcovaných krytin a trapézových plechů (se sklonem minimálně 9 stupňů). P...
Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100) vzniká největší dotvarování zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení pak nepřenáší izolační deska celoplošně, ale bodově pouze v místech, kde se podkladu dotýká. V podlaze tak vznikají dutiny, které postupně dosednou.
Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém metru nachází spoj pásů s vyvýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání nerovností před aplikací desek, budou následně podepřeny pouze z cca 20 %. Podobně působí případné dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod. Velkým problémem dutin v podlaze je, že nelze spolehlivě odhadnout, jak dlouho si bude podlaha sedat.
Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku:
Abyste se vyhnuli tepelným ztrátám, dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy přes 150–200 mm pro nízkoenergetické až po 200-300 mm pro pasivní domy.
Vzhledem k podstatnému zvýšení teplotního spádu v případě podlahového vytápění je třeba tloušťku tepelné izolace přiměřeně zvýšit.
Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků, jako jsou například izolace na terénu, se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren. Tyto materiály mají při celoplošném zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost, tj. při běžném zatížení mají malé stlačení i při velkých tloušťkách izolace.
Více o podlahách najdete na zde.
Zpracováno z podkladů společnosti Isover