Služba výkonové rovnováhy pomáhá udržet stabilní elektrizační soustavu v době rostoucího podílu OZE. Jak funguje v praxi, kdo se do ní může zapojit a kde jsou její limity?
Ještě donedávna fungovala bateriová úložiště v ČR prakticky pouze jako součást fotovoltaických elektráren. Sloužila tedy v podstatě „jen“ k ukládání přebytků vyrobené elektřiny a jejich efektivního využívání tak, aby byl odběr ze sítě co nejmenší a za co nejnižší cenu.
Novela lex OZE III, která nabyla účinnosti 1. 8. 2025, však umožnila také instalaci samostatně stojících baterií, které nejsou vázané na vlastní výrobu elektřiny. (Prakticky to bylo možné až od 1. 10. 2025.) Tím se otevřely nové možnosti nejen firmám, ale i běžným domácnostem, které je nyní také mohou provozovat. Může to ale v menším měřítku dávat smysl?
Samostatně stojící baterie fungují jako zásobník elektřiny, kterou můžete využívat pro vlastní potřebu nebo k výdělku. Díky ní můžete:
O provozování samostatných velkokapacitních úložišť je u nás velký zájem. Od loňského září obdrželi distributoři tisíce žádostí o připojení baterií o celkové kapacitě několik stovek gigawatthodin. Některé z těchto žádostí jsou však pouze spekulativní, což znamená, že taková úložiště pak nakonec ani nevzniknou.
Proč se do toho pustili investoři s takovou vervou? Zlákala je především možnost poskytování služby výkonové rovnováhy. Ta slouží k udržení stability elektrizační soustavy – tedy k vyrovnávání rozdílů mezi výrobou a spotřebou elektřiny v reálném čase.
Čím víc totiž narůstá podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu, tím mohou být výkyvy nabídky a poptávky větší, protože OZE jsou do velké míry závislé na aktuálním počasí (sluneční svit, vítr, hydrologické podmínky apod.). Přebytky rozhodně nechceme „pálit“ v mařičích, ale ukládat na dobu, kdy je výroba omezená.
Poskytování flexibility bylo především ze začátku velice finančně výhodné, protože poptávka po službě byla velmi vysoká. S rychlým nárůstem kapacity úložišť a možnosti nakupovat tyto služby i ze zahraničí se však trh do značné míry nasytil.
Zapojit se do ní lze i nadále, ale už s daleko nižšími výnosy, než jaké získávali provozovatelé prvních velkokapacitních úložišť.
Domácí samostatné baterie bez fotovoltaiky tvoří (zatím) jen malou část trhu. Ale rozhodně nejsou z něho vyloučeny.
Služby výkonové rovnováhy mohou poskytovat i domácnosti. Sice ne přímo, ale s využitím tzv. agregátorů flexibility, které sdružují provozovatele malých úložišť, a vytvářejí z nich vlastně jednu velkou virtuální baterii. Ta pak poskytuje výkonovou rovnováhu provozovateli soustavy jako celek.
Pro většinu běžných domácností platí, že by pro ně návratnost samostatné baterie bez fotovoltaiky byla příliš dlouhá.
I když samostatná baterie bude technicky fungovat i v rámci domácnosti a své uplatnění si tu najde, ekonomicky se (zatím) spíš nevyplatí.
Pokud budou podmínky pro poskytování flexibility do budoucna výhodnější, přibyde možností pro komunitní sdílení energie nebo přijde technický pokrok (baterie budou levnější, s delší životností nebo umožní dlouhodobou akumulaci energie i v domácích podmínkách), může být situace jiná.
Zatím však platí, že řešíte-li primárně ekonomickou návratnost, pak když baterie – tak jedině s fotovoltaikou. A když domácí fotovoltaiku, tak jedině s bateriemi.
Zdroje:
Edc-cr.cz
Eon.cz
Ess-news.com
Oenergetice.cz
Solarnimagazin.cz