Vypařovací záhon místo domovní čistírny odpadních vod? Jak funguje a kdy dává smysl

I v 21. století u nás žije zhruba 13 % obyvatel v domech bez kanalizace. A mnozí další zažívají takové podmínky přinejmenším při víkendových a prázdninových pobytech na chalupě.

Většinou se situace řeší jímkou nebo septikem, které je však nutné pravidelně vyvážet. V některých případech třeba i 6× ročně. A to stojí peníze, čas i úsilí potřebné pro zařizování.

Naštěstí ale existují alternativy, které mohou být při správném návrhu provozně nenáročné a zároveň udržitelné. Jednou z nich je vypařovací záhon, který pomáhá splaškovou vodu „zlikvidovat“ přímo na pozemku bez nutnosti vyvážení nebo odtoku.

Co je vypařovací záhon

Vypařovací záhon je systém pro likvidaci odpadní vody, který využívá jednoduché mechanické a biologické procesy. Přečištěná voda se neodvádí pryč, ale přímo na pozemku se vrací do přirozeného koloběhu.

Je to zařízení bez složitých technologií s nízkými provozními náklady a zároveň nevyužívá žádnou chemii  – vystačí si se silou přírody a je zcela ekologický.

Jak to vypadá v praxi?

Jak si takový vypařovací záhon představit? Je to nadzemní záhon, oddělený od okolí nepropustnou vrstvou. Vyplněný je vaky se stavební sutí a štěrkem o různé zrnitosti, které slouží jako mechanický filtr. V horní části je položeno potrubí, které po záhonu rozvádí odpadní vodu. Pohledová vrstva je porostlá vegetací.

1. Odpadní voda je z domu svedena nejprve do jímky, kde se předčišťuje – v anaerobním separátoru se rozkládají kaly a nečistoty.
2. Předčištěná voda postupně vytéká do záhonu a prosakuje jednotlivými vrstvami, čímž se filtrují i jemnější nečistoty.
3. Už během tohoto procesu se část vody odpařuje. A ta, která proteče až do akumulační nádrže, se pak může vracet zpět do záhonu, kde koluje, dokud se s pomocí rostlin na povrchu a stěnách záhonu nevypaří (evapotranspirace).
4. Sklon záhonu a jeho orientace vůči slunci podporuje přirozené vypařování.
5. Vodu z akumulační nádrže lze za určitých podmínek dále využít (například na zálivku), vždy ale musíte ověřit její kvalitu a splnit hygienické požadavky.

Jak se vypařovací záhon liší od kořenové čističky?

Kořenová čistička i vypařovací záhon využívají k čištění odpadní vody mechanickou filtraci přes podloží i působení bakterií, které pomáhají rozkládat organické látky, amoniak a částečně i fosfor, a zachytávat pevné částice (například mikroplasty).

V případě kořenové čističky jde o plnohodnotnou čistírnu odpadních vod, která má za úkol vyčistit splaškovou vodu, aby dosáhla takových kvalit, že se může vypouštět do vsaku nebo vodních toků. Případně s ní dále nakládat jako s vodou užitkovou. To ale také znamená nutnost pravidelných rozborů vody.

Vypařovací záhon nemá primárně produkovat přečištěnou vodu k dalšímu použití (i když i to je možné), ale ekologicky se jí „zbavovat“, aniž by přitom opustila přirozený koloběh vody.

Z hlediska běžného provozu jde v obou případech o udržitelná, nízkoúdržbová řešení. Kořenová čistička je však konstrukčně jednodušší systém. Vypařovací záhon není tak snadné správně navrhnout, protože nemá odtok a musí zpracovat veškerou odpadní vodu v rámci systému.

Inovativní technologie, která má i své limity

Jde o novinku, s níž přišel výzkumný tým z Vysokého učení technického v Brně. Jeden z prvních funkčních systémů byl nainstalovaný v zahrádkářské oblasti u Brněnské přehrady, kde slouží u domu bez kanalizace i domovní čistírny. Zatím je u nás podobných zařízení v provozu asi deset a další vznikají nejen v Česku, ale i na sousedním Slovensku.

Jak ale možná už vyplynulo ze srovnání s kořenovou čističkou, má i některé slabiny, především:

• Není to tak jednoduchý systém jako kořenová čistička – vyžaduje předčištění vody a její opakovanou cirkulaci přes záhon. Nesmírně důležitý je proto jeho správný návrh.
• Má poměrně velké nároky na prostor – jeden metr čtvereční záhonu dokáže vypařit okolo pěti litrů vody denně. Jeden člověk však za den vyprodukuje kolem 80–120 litrů splaškové vody. Pro běžný rodinný dům by to znamenalo pořídit si vypařovací záhon o ploše zhruba 60–100 m².
• Potřebuje stabilní, dávkovaný přísun odpadní vody. S velkými objemy najednou si neporadí.
• Je závislý na počasí – zatímco v teplém počasí je odpar vysoký, v zimě výrazně nižší. V zimním období proto musí systém počítat s akumulací vody a nižší účinností odpařování.
• Nevýhodou může být i složitější schvalování od úřadů. Na rozdíl od běžných domovních čistíren nejde o standardizované řešení, a proto se musí každý projekt posuzovat individuálně. Je nutné prokázat, že nedojde ke znečištění okolí ani úniku odpadní vody mimo vypařovací záhon.

Kořenová čistička vede. Většinou

Pokud pro to máte vhodné podmínky, většinou se proto vyplatí spíš kořenová čistírna odpadních vod. Má všechny benefity ekologické úpravy splaškové vody a přečištěnou vodu navíc můžete i dále využívat.

Přesto však existují případy, kdy bude vypařovací záhon ideální:

• Nemáte pro přečištěnou odpadní vodu využití a prostě se jí chcete účinně a přitom legálně zbavit.
• Na pozemku nejsou vhodné podmínky pro vsak (jílovité, nepropustné podloží, vysoká hladina podzemní vody apod.); chybí vhodný vodní tok, do nějž by se dala voda odvádět.
• Nechcete řešit neustálé kontroly kvality odváděné vody.

I když je vypařovací záhon, alespoň zatím, hlavně zajímavou novinkou, ukazuje správný směr hospodaření s vodou – odpovídá současným trendům decentralizace, využívání přírodních procesů a zadržování vody v krajině.

Není řešením pro každou domácnost. Pro specifické podmínky může však už teď představovat vhodnou alternativu – zejména tam, kde se klasické postupy nehodí. A inovace jistě půjdou dál: už nyní výzkumníci pracují na vývoji zelené vypařovací střechy pro aplikace, kde není k dispozici zahrada.

Zdroje:
Biom.cz
Businessinfo.cz
Conwe.cz
Radiozurnal.rozhlas.cz
VUT.cz