Naprosté většině obav z řádění větrného živlu lze předejít správným návrhem domu. Na našem území je celkem pět větrných oblastí, které se liší mírou rizika od větru. Ale i ve stejné oblasti jsou domy ohrožovány různě, podle svého umístění. Na rovinatém terénu se skromnou vegetací a bez překážek se vítr rozeběhne, takže na první překážku v podobě domu udeří plnou silou. Naproti tomu v místech hustě posetých vyššími budovami, které překážejí, síla větru tolik nevzrůstá.
Vliv větru ovlivňuje i natočení domu vůči převládajícími směru proudění a také tvar střechy. Při zohlednění těchto pravidel lze u novostavby mnoha škodám předejít.
Pokud ale už stavba stojí, pak je nutné se soustředit na řádné kotvení krytiny. Vítr se nesmí nikde dostat „pod“ konstrukci, kterou by mohl podfouknout a nadzvednout. V plné míře to platí i pro střešní krytinu. Jakmile se mu podaří se pod ni „jen drápkem“ zachytnout, je na škody zaděláno.
Nejvíce je třeba chránit všechny okraje. U pálených a betonových tašek na střechách v běžném sklonu musí být proto mechanicky připevněna každá taška ve štítu, hřebeni, vrcholu pultové střechy, u okapu a také v nároží a úžlabí. Totéž platí i pro všechny tašky lemující prostupy (komíny, střešní okna apod.). Připevněny vrutem musejí být i všechny řezané tašky a tašky s odstraněným závěsným ozubem. Pro zbylé tašky v ploše se četnost kotvení stanoví z tabulek podle typu krytiny, sklonu střechy, větrové oblasti a charakteru terénu.
Ještě důležitější je zásada řádného kotvení u velkoplošných krytin. Z nich jsou na střechách nejběžnější profilované plechy v imitaci tašek. Jejich benefitem při pořízení je nízká hmotnost, která nezatěžuje krov, a také schopnost pokrýt jednou tabulí velkou plochu, v některých případech od okapu až k hřebeni. Za běžných klimatických podmínek jde o řešení výborné, protože krytina má minimum spojů, kterými by mohlo zatékat.
Za větrného počasí ale uvedené benefity mění svůj charakter a stávají se hrozbou. Na nadzvednutí lehké krytiny stačí jen malé sání větru a když se při nedostatečném kotvení vítr pod krytinu dostane, zvedne celou plechovou tabuli. Na jedno fouknutí tak může „srolovat“ půl střechy. Proto i u plechových krytin platí, že nejvíce pozornosti při kotvení se musí věnovat okrajům. Obzvlášť jsou namáhány oblasti u štítu a okapu. V těchto místech se musí plech kotvit opravdu pečlivě a bezpodmínečně se přitom musejí dodržet pokyny výrobce konkrétní krytiny.
Hrozba stržení krytiny větrem se nevyhýbá ani plochým střechám, bez ohledu na to, zda jsou po obvodu chráněny atikou či nikoliv. Rozsah škod bývá srovnatelný s plechovými tabulemi – jakmile se vítr pod asfaltové pásy nebo fólii dostane, sroluje ji obvykle z velké plochy.
Rizikovými místy jsou i v tomto případě okraje střechy a zejména její rohy. Počet kotevních prvků je proto v těchto místech větší než ploše, v rozích dokonce dvojnásobný. Šířka pásu po obvodu střechy, pro kterou tato zesílená opatření platí, je rovna 1/8 kratší strany střechy.
Podceňovat sílu větru, byť by se vyskytoval jen sporadicky, se nevyplatí. V krátké chvíli totiž dokáže napáchat škody velkého rozsahu.
Foto: archiv redakce
Střechy jsou ze své podstaty složité a špatně dostupné konstrukce, takže usnadnění práce pomocí digitálních technologií je opravdová výhra.
Opravdu unikátní střechou se pyšní rodinný dům ve Zlechově na Slovácku. Za její realizaci obdržela firma Střechy Michalčík ocenění v soutěži Tondach Pálená střecha.
