Výroba větrné energie v ČR zatím zaostává. Přitom je to důležitý zdroj, který může pomoci s dosažením klimatických cílů. Podle nezávislé výzkumné iniciativy Fakta o klimatu by při intenzivním rozvoji obnovitelných zdrojů dokonce nemusela být potřeba ani energie jaderná. Maximálně jako „pojistka“, která dokáže v případě potřeby vyrobit energii bez ohledu na aktuální počasí.
Jak moc se dá na větrnou energii spolehnout, jaké jsou její nevýhody a co blokuje rychlejší výstavbu větrných elektráren u nás?
Větrná turbína funguje na jednoduchém fyzikálním principu: vítr roztáčí lopatky rotoru, který je propojený s generátorem. Ten vzniklou kinetickou energii přeměňuje na energii elektrickou.
Moderní větrná turbína mívá stožár vysoký zhruba 100–150 metrů a jedna lopatka rotoru je dlouhá asi jako křídlo velkého dopravního letadla (55–85 m). Za optimálních podmínek dosahuje momentálního výkonu 3–5 MW a ročně dokáže vyrobit asi 8 až 12 GWh. To je objem elektřiny, který by dokázal plně pokrýt energetické nároky několika tisíc domácností.
Větrnou energii využívají lidé už od starověku, nicméně větrné turbíny, jak je známe dnes, se začaly rozvíjet v 70. letech 20. století jako reakce na tehdejší ropnou krizi. Průkopníky v oboru se staly Dánsko, Německo a Nizozemsko. Dnes patří ke světovým lídrům větrné energetiky USA, Čína a Německo.
Do poloviny loňského roku bylo na celém světě nainstalováno větrných elektráren o celkovém výkonu přibližně 1 097 GW. Podíl větrné energie dosahuje necelých 8 % světové výroby elektřiny. V Německu, které na tomto poli dominuje, pochází dokonce 23 % vyrobené elektrické energie právě z větrných elektráren.
V současnosti jsou trendem tzv. offshore větrné farmy, tedy větrné elektrárny, které se umisťují do moře – zpravidla několik kilometrů od pobřeží. Turbíny tu mohou mít daleko větší rozměry než na pevnině (s průměrem rotorů přes 220 m), nikoho zde neruší a navíc tu mají pro výrobu energie velmi příznivé podmínky. Nad hladinou moře totiž fouká silnější vítr a jeho intenzita je tu stabilní, takže se dá produkce energie lépe předvídat.
U nás je zatím podíl domácí výroby elektřiny z větrné energie velmi malý. Celkový instalovaný výkon větrných turbín se pohybuje kolem 340 MW. Potenciál je však několikanásobně vyšší.
Větrné turbíny si u nás sice nemůžeme nainstalovat do moře, vhodné oblasti jsou však zejména Krušné hory (kde je nyní největší koncentrace větrných elektráren u nás), Jeseníky, Krkonoše a také některé oblasti Českomoravské vrchoviny.
Proč je u nás větrných elektráren (zatím) málo? Jednak kvůli poměrně zdlouhavým povolovacím procesům. To by se však mělo již začít měnit s novelou tzv. liniového zákona (zákon č. 416/2009 Sb.), která vešla v platnost 1. 1. 2024. Ta zařadila velké výrobny obnovitelných zdrojů energie mezi prioritní stavby s kratšími schvalovacími lhůtami, a zároveň zjednodušila koordinaci mezi úřady a má urychlit posuzování vlivu projektů na životní prostředí. Uvidíme, jak se v praxi osvědčí.
Druhou „brzdou“ u nás je přístup veřejnosti. Někteří lidé se totiž obávají hluku turbín, možného vlivu na televizní a rádiový signál, ale také na ptactvo nebo stroboskopického efektu (tedy blikání, které může způsobit zastínění slunce točícími se lopatkami rotoru). Někomu vadí i vzhled větrných turbín, který by mohl vizuálně narušit krajinu.
Jsou takové obavy opodstatněné? Ano a ne. V řadě zemí funguje větrná energetika dlouhodobě a v poměrně významném měřítku a žádný „konec světa“ se nekoná. Samozřejmě ale není úplně bez negativních efektů. Důležité je především dodržení minimálních odstupových vzdáleností od zastavěných území (cca 300–500 m).
Moderní turbíny vydávají přímo u rotoru hluk kolem 105–110 dB; ve výše uvedené odstupové vzdálenosti je to už jen asi 40–45 dB, což odpovídá hlasitosti běžné konverzace. Snížení rizika pro ptactvo se dá vyřešit například umístěním turbín mimo jejich hlavní migrační trasy a monitorovacím systémem, který dokáže pohyb turbín dočasně zpomalit nebo i zastavit, když by se hejno přiblížilo k elektrárně. Takto to funguje například na norském ostrově Smøla, kde se tímto způsobem podařilo výrazně snížit počet kolizí ptáků (zejména orla mořského) s turbínami.
Při dobrém návrhu a s respektem k okolí lze tedy negativní dopady větrné energetiky snížit na minimum. A v každém případě nebudou nežádoucí vlivy o nic větší, než kdyby v místě měla stát uhelná nebo třeba jaderná elektrárna.
Vedle velkých větrných elektráren existují i malé větrné turbíny určené pro domácí použití – zejména pro majitele rodinných domů. I když zájem o toto řešení roste, nedá se očekávat, že by se nějak masově rozšířilo. V místech, kde se nejčastěji bydlí (tedy převážně v nížinách), nebývají tak příznivé větrné podmínky. Vítr nejlépe proudí ve vyšší nadmořských výškách a v otevřené krajině mimo zástavbu.
Malá větrná turbína připadá v úvahu spíše jen na samoty a ideálně do vyšších poloh – pokud tedy bydlíte „na větrné hůrce“, můžete o využití turbíny uvažovat. Zároveň ale nemůžete počítat s tím, že by plně pokryla energetické nároky domácnosti. Nejčastěji se kombinuje s fotovoltaickou elektrárnou, protože každý z těchto zdrojů vyrábí nejvíce energie za odlišných povětrnostních podmínek a typicky i ročních období.
Malá turbína o výkonu 1–3 kW vyjde obvykle na 60 až 150 tisíc korun bez instalace. Návratnost takového řešení je však s otazníkem. Smysluplné řešení to bude především pro soběstačný dům, který není připojen na inženýrské sítě a potřebuje získávat energii z obnovitelných zdrojů všemi dostupnými prostředky.
Přestože by větrné elektrárny u nás nedokázaly plně pokrýt celkovou potřebu elektřiny, a přestože mají své nevýhody, jedná se bezpochyby o jeden z důležitých pilířů moderní energetiky. Především jako doplněk fotovoltaiky – nejvíc energie totiž vyrábějí na podzim a v zimě, kdy je větrno, zatímco slunce pro výrobu solární energie tolik nesvítí.
A právě diverzifikace zdrojů, lokálnost a co největší produkce čisté energie jsou pro budoucnost naprosto stěžejní. Pokud se podaří usnadnit výstavbu, ale zároveň při ní zachovat citlivý přístup ke krajině, lidem i zvířatům, může se větrná energie stát důležitou součástí české energetiky.
Zdroje:
Cleanenergywire.org
Egubrno.cz
Faktaoklimatu.cz
Komoraoze.cz
Wwindea.org
Služba výkonové rovnováhy pomáhá udržet stabilní elektrizační soustavu v době rostoucího podílu OZE. Jak funguje v praxi, kdo se do ní může zapojit a kde jsou její limity?
Samostatné baterie už nemusí být jen součástí fotovoltaiky. Díky změnám legislativy je lze provozovat i nezávisle – otázkou ale zůstává, zda se takové řešení může domácnostem ekonomicky vyplatit.
