Dokonce nevyžaduje ani ochranný nátěr, protože tuto funkci plní povlak oxidu, který se vytváří na povrchu. Přesto i titanzinek ohrožuje koroze.
Titanzinek (TiZn) je materiál s velkým potenciálem, dlouhou životností, nenáročný na údržbu a cenově dostupný. Charakteristická je pro něj především mechanická pevnost a tvarová stabilita. Jenže i titanzinek, při nesprávném použití, může mít životnost zkrácenou na minimum.
Na zinku, jako hlavní součásti slitiny titanzinku, vzniká v atmosféře ochranná vrstva, kterou tvoří bazický uhličitan a síran neboli chlorid. Zinek však nesnáší trvalou vysokou relativní vlhkost vzduchu. V takovém případě na něm vzniká vrstva jiná, a to hydroxid zinečnatý, který nemá dobré ochranné vlastnosti. Řešení? Vyhnout se použití titanzinku ve vlhkých uzavřených prostorách, kde ztrácí svou odolnost.
Zinek se používá zejména jako povlak na oceli. V pórech povlaku funguje jako obětovaná anoda a zároveň váže sírany, které pak nemohou proniknout k ocelovému podkladu.
Prakticky čistý zinek v titanzinku doplňuje malý obsah titanu a mědi. Tyto prvky zajišťují dobrou tvarovatelnost plechu, na korozní odolnost ale nemají žádný vliv. Ve vlhkém prostředí, a zvláště v kontaktu s materiály uvolňujícími organické látky, proto titanzinek velmi rychle koroduje jako běžný zinek.
Korozi plechu způsobuje vodní pára pronikající do střešní konstrukce, která se hromadí pod plechem a vytváří výše zmiňované vlhké prostředí. Koroze titanzinku ze spodní strany není patrná až do chvíle, kdy korozní vrstva (tzv. bílá koroze) zcela neprostoupí na povrch.
Bílou korozi na titanzinku je možné pozorovat jako drobné důlky velikosti několika milimetrů, ale také jako rozsáhlé skvrny. V těch už je hmota plechu v podstatě přeměněná na jemný bílý prášek. Tento druh koroze způsobuje kombinace vlhkosti se stykem titanzinkového plechu se silikátovými materiály (beton, hydraulická malta, vápno apod.), které tvoří iontovodič.
Z uvedeného vyplývá, že jednou z hlavních zásad kladení titanzinkového plechu, je vytvořit pod ním odvětrávanou mezeru a oddělit jej od neslučitelných materiálů. Mezeru je možné vytvořit např. strukturovanou drenážní vrstvou nebo polypropylénovou strukturovanou rohoží výšky 8 mm.
Dalším rizikem je tzv. bitumenová koroze, která vzniká zejména u ukončovacích oplechování střech se živičnou krytinou. V takovém případě je za deště bitumen z asfaltového pásu louhovaný přímo na titanzinkový plech. Tuto korozi vytvářejí zejména oxidované asfaltové pásy, vyrobené z ropy s velkým obsahem síry.
Titanzinek může být taky napadený kyselinou, která se uvolňuje při zvětrávání bitumenových pásů vlivem ultrafialového záření. Koncentrace této slabé kyseliny se odpařováním zvětšuje až do hodnot, které již kov poškodí. Tento druh bitumenové koroze však napadá i jiné kovy.
Na druhou stranu ne každý asfaltový pás způsobuje korozi titanzinku. U modifikovaných živičných materiálů s posypem, které jsou vyrobené z ropy s minimálním obsahem síry, je možnost vzniku koroze minimální.
Pro eliminaci škod z důvodů uvedených výše doporučujeme vyhnout se přímému kladení titanzinku na tyto materiály:
Další doporučení se týká vyvarování se styku titanzinku s ionty elektropozitivních kovů. Měď a železo ve vlhkém prostředí tvoří galvanický článek s následnou galvanickou korozí. Taky stékající voda z mědi na zinek je nebezpečná.
Zcela zakázaná je pak přímá pokládka titanzinku na bitumenové pásy. Nebezpečí koroze titanzinkového plechu bílou rzí (hydroxidem zinku) je velké.
Při respektování těchto zásad bude titanzinek nejen elegantním doplňkem stavby, ale ochrání ji až po dobu dlouhých 100 let. A co víc, poté bude plně recyklovatelný.
O korozi plechů pro střechy všeobecně se dočtete více ve článku Koroze je běžný přírodní proces, nevyhýbá se ani střechám.
Olovo se v minulosti v klempířině na střechách hojně využívalo kvůli svým vlastnostem. Patří k nim kovový mat, kujnost, tažnost, ale taky špatná tepelná a elektrická vodivost.
Aby střecha správně fungovala, neobejde se bez klempířských prvků, které ale často ohrožuje koroze.
