Egyptská poschoďová cibule na první pohled připomíná klasickou jarní cibulku. Má duté zelené listy, které můžete průběžně stříhat do kuchyně. Hlavní rozdíl ale přichází ve chvíli, kdy „vykvete“ – místo květu totiž vytvoří na vrcholu stonku malé cibulky (tzv. pacibulky). Z nich pak jaksi ve druhém poschodí navíc raší zelená nať. Někdy i ve třetím a čtvrtém patře. Cibulky časem ztěžknou, stonek se ohne k zemi a cibulky zakoření. A právě tím vzniká efekt „chůze“ po záhonu.
Chodící cibule je přesně ten typ rostliny, který zapadá do moderního „low maintenance“ zahradničení. Upřímně: pokud má někdo problém vypěstovat klasickou cibuli, tohle je mnohem jistější sázka. Chodící cibule se skvěle začlení do přírodních a jedlých zahrad, permakulturních záhonů nebo konceptu „lazy gardening“, kde se počítá s tím, že rostliny si z velké části poradí samy. Výborně funguje i ve smíšených výsadbách mezi bylinkami. Naopak méně vhodná je do přísně formálních záhonů nebo tam, kde chcete mít vše pod absolutní kontrolou – její přirozená tendence k rozrůstání by vás mohla zbytečně rozčilovat.
Tady není moc co pokazit – a to není přehánění. V úrodné půdě se vám může trochu vymknout z kontroly, ale to může vyřešit zavařování okurek nebo pořádný hrnec guláše. Irové by zajásali a ihned by uvařili „Irish Champ“ nebo „Colcannon“ (dušená cibulková nať s bramborami, jak jinak…).
Jednou z největších výhod chodící cibule je její dlouhá a prakticky nepřetržitá sklizeň. Nať můžete postupně stříhat od jara až do podzimu, v létě přichází na řadu vrcholové pacibulky a podzemní cibule pak sklízíte podle potřeby. Chuť je přitom výraznější než u klasické cibule – lehce pikantní, někdy přirovnávaná k pažitce s ostřejší hranou.
Není to rostlina pro puntičkáře. Chodící cibule se rychle rozrůstá, může „utéct“ ze záhonu a pokud ji nehlídáte, snadno vytvoří menší kolonie. Na druhou stranu právě tahle vlastnost je důvod, proč ji lidé tolik oceňují v přírodních a jedlých zahradách, kde její přirozená expanze není na škodu, ale naopak výhodou. Dejte si také pozor na to, aby se nekontrolovaně nerozšířila k rostlinám, které by mohla ovlivnit – výraznější cibuloviny totiž mohou zpomalovat růst citlivějších druhů, například fazolí, hrachu nebo některých bylinek, jako je šalvěj.
Chodící cibule je trochu rebel. Nedrží se přesně tam, kde ji zasadíte – ale přesně proto funguje. V době, kdy se řeší sucho, čas i chemie na zahradě, dává velký smysl dát prostor rostlinám, které si poradí samy. A tahle to zvládá opravdu dobře.
Zdroje:
zkušenost redaktorky
Royal Horticultural Society – Tree onions (Egyptian walking onion), www.rhs.org.uk
The Spruce – How to Grow Egyptian Walking Onions, www.thespruce.com
Permaculture Research Institute – Perennial onions in edible gardens, www.permaculturenews.org
Petr Dostál – Zelenina v zahradě, Grada, 2014
Jaroslav Svoboda – Pěstujeme zeleninu bez chemie, Computer Press, 2012
Jaro na zahradě je v plném proudu. Jaké nářadí opravdu využijete při řezu, úklidu i péči o trávník? Přehled praktické výbavy od nůžek až po vertikutátory a kultivátory.
Trávník po zimě často připomíná spíš unavené pole než zelený koberec. Květen je ale ideální chvíle, kdy ho nastartovat zpět do formy.
