Fyzikální zákony platí za všech okolností a podle nich na studených površích kondenzuje vlhkost. Často se tento jev objevuje u oken, protože sklo je ve srovnání s jinými povrchy velmi chladné. Říká se tomu mlžení či rosení oken. Zkondenzovaná vlhkost pak vlivem gravitace stéká směrem dolů. U běžného okna zateče do rámu, ovšem u střešního okna „ve sklonu“ se větší kapky na skle neudrží a kapou svisle dolů. Přesně v souladu s fyzikálními zákony. Jenže to je pro uživatele vždy obrovský problém, nejen v případě, když je střešní okno umístěné nad manželskou postelí.
Pokud vás jako první napadne reklamace okna, tak tím nic nevyřešíte. Okno je totiž s největší pravděpodobností v pořádku. Ale je třeba si posvítit na zmiňované fyzikální zákonitosti a v nich hledat řešení problémů střešního okna.
Rosení oken (rosení skla, případně i rámů) je fyzikální jev závislý na dvou veličinách. První je teplota povrchu, druhou vlhkost vzduchu. Při určité teplotě a vlhkosti – označované jako rosný bod, vzdušná vlhkost kondenzuje, tj. sráží se v kapičky vody. Z tohoto principu vyplývá, že ke kondenzaci nejčastěji dochází za nízkých teplot, v zimě nebo za chladné noci.
Přírodě poručit nemůžeme, takže venkovní teplotu neovlivníme. Co ale může udělat každý, to je snížení vlhkosti vzduchu ve vnitřním prostředí.
Vlhkost vzduchu se udává v procentech, a kromě objemu vodní páry ji ovlivňuje i teplota. Norma stanoví pro interiér tepotu 21 ºC a při ní by měla být relativní vlhkost vzduchu mezi 40 až 50 %.
Jak důležité je snížení vlhkosti vzduchu pro zmenšení rizika kondenzace ukazuje srovnání: Zatímco při optimální vlhkosti 40 % dojde ke kondenzaci na povrchu střešního okna až při velice nízké teplotě 7 ºC, při zvýšené vlhkosti 65 % se tak stane už při 14 ºC.
Vlhkost vzduchu jste schopní regulovat dvěma způsoby. Buď odstraníte příčiny vzniku vlhkosti nebo musíte řádně větrat. První možnost má své limity, většinu aktivit zvyšujících vlhkost vzduchu nelze přesunout mimo byt. Proto je třeba se soustředit na větrání.
Kromě nesporného vlivu na snížení vlhkosti vzduchu (zejména v zimních měsících), zajišťuje výměna vzduchu v interiéru zdravé prostředí.
Orientačně lze správné větrání obytné místnosti charakterizovat jedním ze dvou způsobů:
V obou případech jde o poměrně vysoké hodnoty, které se neobejdou (zejména v topné sezoně) bez vašeho zásahu. Pokud tedy v domě nemáte instalovanou nucenou ventilaci s rekuperací tepla. Současný způsob stavění, zaměřený zejména na těsnost s úsporou energie, totiž jinak neumožňuje přirozenou výměnu vzduchu.
Větrání se ale uživatelé obvykle brání. Zejména v zimě z obavy, že jim „uteče teplo“. Při dodržení jednoduchého pravidla – větrat krátce a intenzivně, jsou ale obavy zbytečné. Během krátké doby se konstrukce (stěny, stropy, podlahy) nestačí ochladit. Ven uteče pouze teplý vzduch s obsahem většího množství páry a nahradí ho sušší chladný vzduch. Ten se v místnosti od zdí rychle ohřeje, takže žádný tepelný diskomfort pro uživatele nevzniká. Ale relativní vlhkost vzduchu v interiéru je nižší.
V zimě nepoužívejte ventilační klapku. Riziko kondenzace ještě zvýšíte a navíc vám bude utíkat teplo.
Další příčinou kondenzace vlhkosti na střešním okně je jeho studený povrch. Optimální teplota povrchu, při níž ke kondenzaci vlhkosti nedochází, je orientačně více než 10,2 ºC. Proto je důležitá kvalita zasklení. Stejně významná je ale i kvalita rámu, který se nesmí v důsledku odlišných teplot interiéru a exteriéru (rozdíl může být až 60 °C!) deformovat. Vzduch profukující přes vzniklou spáru by povrch okna ochlazoval.
Snad nejdůležitější je ale kvalita montáže střešního okna. Z hlediska tepelného prostupu, a tedy i rizika vzniku kondenzace, má největší vliv vyplnění prostoru kolem rámu okna tepelnou izolací a napojení fólií na rám okna. Jakékoliv pochybení v instalaci okna se v budoucnu projeví jako problémy s kondenzací a se zatékáním. Díky sofistikované nabídce speciálních zateplovacích límců pro jednotlivé typy oken se chybám můžete vyhnout.
Posledním, ale velmi významným vlivem, který má dopad na rosení střešního okna, je tvar jeho ostění. Měl by být takový, aby zevnitř umožňoval dokonalou cirkulaci vzduchu kolem celé plochy střešního okna. Tzn. že ve spodní části by ostění mělo být kolmé k podlaze. Pokud je kolmé k ploše okna, je to špatně. Nahoře by ostění mělo být vodorovné. Pozor je třeba si dát i na to, abychom toto plynulé proudění vzduchu neúmyslně nepřerušili třeba instalací parapetu nebo přistavením nábytku.
Okno je nejchladnější částí střešní konstrukce, proto by pod každým střešním oknem měl být zdroj tepla. Stoupající teplý vzduch nejenom snižuje riziko tvorby kondenzace na okně, ale zároveň brání proudění studeného vzduchu ochlazeného od okenního skla po místnosti.
Ke kondenzaci na střešním okně nejčastěji dochází v noci a v místech s pobytem osob. Takovými místy jsou zejména ložnice. Proč tomu tak je? Důvody jsou tři. Zaprvé se dýcháním zvyšuje vlhkost vzduchu (přes noc nadýcháte až 0,5 litru vody), zadruhé ve spánku nevětráme a zatřetí si na spaní obvykle nastavujeme nižší teplotu vytápění, čímž se povrchy ochlazují a snadněji na nich vzniká kondenzát. Řešením může být nastavení termostatu na vyšší teplotu v chladných časných ranních hodinách. Pomůže i větrání v ložnici před spaním a po ránu.
Zdroj: Jaroslav Štikar: Střechy
Můžete si koupit nejlepší střešní okno, ale když jej špatně zabudujete, tak fungovat nebude. Jednotlivé vrstvy střešní skladby musejí být správně napojené na rám okna a důležitý je i tvar ostění.
S mnohým už nám pomáhají moderní technologie. Platí to i pro střešní okna, díky čemuž je jejich použití ve stavbě maximálně efektivní. Když nevlastníte „Smart Home“, vsaďte aspoň na dálkové ovládání.
