Ve střešním souvrství ploché střechy je nejdůležitější částí hydroizolační vrstva. Je to ona, kdo musí vytvořit spolehlivý a dokonale vodotěsný souvislý povlak. Kromě vody musí odolat ještě i projevům klimatu. Jejich vliv lze ale zčásti eliminovat, a tím výrazně prodloužit životnost povlakové hydroizolace. Stačí na hydroizolaci přidat další ochrannou vrstvu, např. říční kámen jako zátěž, skladbu zelené střechy nebo další vrstvy provozní střechy (např. parkoviště). Je taky možné plochou střechu realizovat v systému „s obráceným pořadím vrstev“, kde je hydroizolace skrytá pod vrstvou tepelné izolace.
Pro povlakové krytiny plochých střech se nejvíce doporučují modifikované asfaltové pásy a fóliové materiály. K vytvoření povlakové hydroizolace je možno použít taky stěrkové hydroizolace.
Hlavní surovina pro výrobu asfaltových pásů – asfalt, se získává destilací ropy. Surovina se dále zpracovává buď oxidací nebo extrakcí. V prvním případě jsou výstupem oxidované asfalty, ze kterých se u nás natavitelné pásy vyrábějí od roku 1962. Z hlediska dnešních nároků ale mají hydroizolační pásy z oxidovaných asfaltů nízké technické parametry a relativně malou životnost.
Technické parametry asfaltu výrazně zlepšuje přidání určitých „přísad“, tzv. modifikace asfaltu. Výsledkem jsou modifikované asfalty, a to buď modifikací APP (přidán ataktický polypropylen) nebo SBS (přidán kaučuk styren-butadien-styren). Kombinovat asfaltové pásy modifikované APP a SBS mezi sebou se nedoporučuje.
Asfaltové hydroizolační pásy tvoří nosná vložka a asfaltová hmota. Podle technologického provedení této skladby se pásy pro ploché střechy dělí na typy A, R a S.
Asfaltové pásy typu A jsou vlastně jen vložky impregnované asfaltem, zpravidla se jedná o hadrové lepenky. Nemají žádnou asfaltovou krycí hmotu a jejich tloušťka se pohybuje kolem 1 mm. Nejde proto přímo o hydroizolační pásy, ale o materiál určený k vytvoření podkladní, vyrovnávací, separační nebo ochranné vrstvy ve střešním plášti.
Asfaltové hydroizolační pásy typu R mají nosnou vložku z hadrové lepenky nebo skelné rohože, která je z každé strany opatřená krycím asfaltem tloušťky do 1 mm. Celková tloušťka pásu nepřesahuje 3 mm. Tyto pásy nelze pokládat natavováním plamenem, ale pokládají se do horkého asfaltu. Jako vodotěsné izolace plochých střech se dnes již nepoužívají.
Asfaltové hydroizolační pásy typu S mají nosnou vložku opatřenou z každé strany asfaltovou krycí hmotou větší než 1 mm. Celková tloušťka pásu má být minimálně 3 mm. Tyto pásy se používají na vytvoření povlakových krytin plochých střech.
Další, co rozhoduje o vlastnostech asfaltového hydroizolačního pásu pro plochou střechu, je nosná vložka. Ovlivňuje technické parametry asfaltového pásu, vhodnost jeho použití, vlastnosti a životnost celého souvrství vodotěsné izolace.
Nosné vložky se vyrábějí z materiálů:
Jednotlivé typy vložek se používají buď samostatně nebo ve vzájemných kombinacích.
Každý asfaltový pás má na obou površích určitou povrchovou úpravu, která shora tvoří ochranu asfaltového pásu vystaveného účinkům UV záření a zespoda zabraňuje slepení asfaltového pásu svinutého do role.
Vývojem získaly moderní asfaltové pásy pro ploché střechy některé vlastnosti dříve vyhrazené pouze fóliím – např. možnost mechanického kotvení, spojování pomocí horkovzdušného agregátu místo otevřeného plamene, aplikaci jako jednovrstvé izolace nebo zpracovatelnost v širším teplotním rozmezí.
Počátky hydroizolačních fólií souvisejí s rozvojem aplikované organické chemie ve 20. letech minulého století. Poprvé byla fólie pro izolaci ploché střechy použita v roce 1938 v Německu. Jednalo se o fólii na bázi polyizobutylenu (PIB), která se osvědčila a v nezměněné receptuře se vyrábí dodnes. Druhou nejstarší variantou jsou fólie z PVC, na střechách se objevují od padesátých let.
Vedle těchto dvou klasických typů fólií jsou dnes na trhu mnohé další, což souvisí jednak s rozvojem chemického průmyslu, a také se změnami ve způsobu stavění.
Fólie pro ploché střechy je možné rozdělit do čtyř kategorií:
Jde o převažující typ hydroizolačních fólií a je pro ně charakteristické tuhnutí a ztráta ohebnosti s klesáním teploty. V opačném případě měknou a v rozmezí 380 až 450 °C dokonce plastizují, což se využívá pro jejich svařování horkovzdušnými agregáty.
V současné době se na evropském trhu do této kategorie řadí fólie na bázi:
Termoplastické fólie jsou recyklovatelné.
Jedná se o skupinu materiálů, která tvoří přechodovou fázi mezi polymerními fóliemi a asfaltovými pásy. Obsah asfaltů je v porovnání s modifikovanými asfaltovými pásy (typu SBS nebo APP) relativně nízký. Pro tento typ fólií je charakteristická černá barva a jejich nevýhodou je relativně velká tuhost, a tím i obtížnější pokládka na ploché střeše. Benefitem pak je velmi dobrá odolnost proti průrazu a mechanickému poškození. Tažnost těchto fólií se pohybuje okolo 400 % a dodávají se v tloušťkách cca 2 až 3 mm.
Podle podílu asfaltové báze ve výchozí surovině se svým charakterem a způsobem pokládání buď blíží klasickým fóliím nebo při vyšším podílu nabývají charakter asfaltového pásu. Do této skupiny patří fólie na bázi:
Jedná se o skupinu fólií, které vycházejí ze syntetického kaučuku. Proto je pro ně charakteristické plně elastické „gumové“ chování při protažení. Ve většině případů nejsou tepelně tvarovatelné a nelze je vzájemně spojovat horkým vzduchem. Do této skupiny patří materiály na bázi:
Na plochých střechách se lze prakticky setkat jen s fóliemi na bázi PIB a EPDM. Mají vynikající užitné vlastnosti a dlouhou životnost.
Fólie na bázi PIB se jako jedny z mála z této skupiny spojují natavováním pomocí horkého vzduchu, kdežto pro fólie na bázi EPDM je třeba použít speciální lepidlo nebo spojovací pásky. I když i některé typy fólií EPDM mohou mít okraje pásů upravené tak, že je lze svařovat i horkým vzduchem.
Významnou vlastností fólií na bázi PIB je jejich vysoká odolnost vůči kyselinám. Jsou proto vhodné pro použití na plochých střechách v průmyslových aglomeracích se zvýšeným výskytem kyselých dešťů nebo s lokálním chemickým zatížením. Naopak jejich nevýhodou je vysoký faktor difúzního odporu (kolem 260 000). Zcela jinak se z tohoto pohledu chovají fólie na bázi EPDM, jejichž faktor difúzního odporu je jen 30 000.
Markantní rozdíl u obou materiálových bází je i v rozdílné tažnosti, která je u PIB v obou směrech větší než 80 %, kdežto v případě EPDM činí 600 % u fólií nekašírovaných (450 % u kašírovaných).
Tato skupina fólií pro ploché střechy je relativně úzká a zahrnuje materiály, které ve svých vlastnostech zahrnují jak pružnost elastomerních materiálů, tak termoplastické vlastnosti, umožňující jejich svařování horkým vzduchem. Patří sem fólie na bázi:
Výhodou materiálů této skupiny je velmi dobrá ohebnost a tvárnost až do -45 °C (jsou použitelné ve všech klimatických oblastech) a velmi nízká hmotnost (kolem 1,36 kg/m2). Tažnost je nad 300 %, faktor difúzního odporu pod 60 000.
Střešní fólie se vzájemně neliší jen chemickým složením, ale také svou konstrukcí. Podle ní se člení na:
Vyztužené fólie mají své mechanické vlastnosti zlepšené vložením výztužných prvků (např. polyesterové mřížky, polyesterového rouna, skelné rohože). Vyztužení fólie může být vnitřní nebo vnější. V případě vnitřního vyztužení je výsledkem třívrstvá konstrukce složená z horní a dolní fólie a výztuže vložené mezi nimi. Protože UV stabilizátory obsahuje jen horní vrstva, nelze fólii pokládat libovolně. V případě vnějšího vyztužení je výztužná vrstva aplikovaná kašírováním na spodní straně homogenní fólie. Kašírování se používá například jako kotevní vrstva k lepení na střešní podklad.
Fólie s vložkou se vyrábějí stejným postupem jako fólie vnitřně vyztužené, tedy jako třívrstvá konstrukce, jen s masivnějšími typy vnitřních vložek. Jsou určené pro pokládání pod zátěž a jako lepené povlakové krytiny (v tom případě bývají doplněny kašírováním).
Nevyztužené fólie jsou materiálově homogenní v celé tloušťce a veškerou odolnost vůči mechanickému namáhání a dalším vlivům zajišťují vlastnosti samotného materiálu fólie. V ploché střeše se používají například pod zátěž (dlažbu, kačírek, vegetační střechu apod.) nebo na zhotovování detailů (kvůli své tvárnosti).
Speciální fólie jsou nejnovějším výsledkem vývoje, který je kromě hydroizolační funkce vybavil i dalšími funkcemi. Například mohou mít na horním povrchu integrovány fotovoltaické články, nebo třeba mít horní povrch profilovaný pro snížení klouzavosti.
Každý ze zde uvedených materiálů má své charakteristické složení a tomu odpovídající fyzikálně-mechanické vlastnosti. Jejich poznání a vhodné využití v konkrétním prostředí a v konkrétní aplikaci udělají z hotové střechy spolehlivou stavební konstrukci.
Zdroje:
Hanzalová, L., Šilarová, Š., a kol.: Ploché střechy, Informační centrum ČKAIT, s.r.o, 2005
Oláh, J., Rusnák, R., Urbánek, M., Žiak, V.: Konštrukcie pozemných stavieb III – Strechy budov, STU Bratislava, 2011
Aby střecha odolala větru, dešti, sněhu, ale i zubu času, musí fungovat jako komplexní systém – podobně jako orchestr, kde každá část hraje svou roli v přesném souladu s ostatními. Jakmile jedna vrstv...
Plánujete podhled střechy, opláštění pergoly, výplň plotu nebo konstrukci přístřešku a nechce se vám řešit neustálé nátěry a údržbu? Nebo hledáte materiál, který nabídne dobrý poměr ceny a výkonu, a p...
Nechte se unést kouzlem Vánoc! Přinášíme vám tipy a nápady, jak vytvořit útulnou sváteční atmosféru, užít si předvánoční čas naplno a objevit tradice i moderní novinky, které k Vánocům patří.
Více informací
