Během uplynulého tisíciletí globální průměrná teplota průběžně stoupala a klesala. Přirozené výkyvy přitom činily asi 0,5 °C. Podobné to bylo i na začátku našeho letopočtu, tedy v době, kdy se lidé živili zemědělstvím a vznikala naše civilizace. Nyní však průměrná teplota rychle stoupá. Podle dat Světové meteorologické organizace byla průměrná teplota v roce 2023 o 1,45 °C vyšší než v období 1850–1900.
Oteplování způsobují emise skleníkových plynů. Jak rychle budou postupovat změny klimatu, proto závisí především na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme. Kdyby koncentrace skleníkových plynů nadále rostla stejným tempem jako před rokem 2010, stoupne teplota zhruba o 4 až 5 °C proti úrovni před průmyslovou revolucí, tj. před druhou polovinou 18. století. Podle pařížské smlouvy by ale spalování fosilních paliv a odlesňování měly klesnout natolik, aby růst teploty nepřekročil hranici +2 °C. Prozatím se podařilo emise ubrzdit na růstu teploty o 2,8 °C.
Z předcházejících údajů vyplývá, že bychom se měli připravit na průměrnou globální teplotu vyšší o 2 až 3 stupně než před průmyslovou revolucí. To znamená, že končí klidné klima, na jaké jsme byli zvyklí několik tisíciletí.
Vyšší teplota vyvolá častější výskyt extrémů. Počasí bude chaotičtější a nepředvídatelnější. Problém není pouze v jednotlivých událostech, ale v jejich častém opakování krátce po sobě.
S vyšší teplotou logicky přibude rekordních veder. V létě 2022 kvůli nim v Evropě zemřelo více než 60 tisíc lidí. Také v Česku roste počet tzv. tropických dnů, kdy maximální teplota překračuje 30 °C. Kdysi jsme jich mívali do 10 ročně, teď odborníci prognózují, že počet tropických dnů stoupne na desítky ročně. Stane se z nich normální letní počasí, ovšem se všemi důsledky. Pokud by emise pokračovaly zhruba stejně jako nyní, současné padesátileté horko bude nastávat každých pět let. Paříž se již nyní připravuje na teploty vyšší než 50 °C.
Změny klimatu se nejrazantněji projeví na srážkách. Bude jich spíš méně, ale zato výrazně silnějších. Důsledkem přívalových dešťů budou bleskové povodně. A tak, i když se ve střední Evropě souhrnné roční srážky prakticky nezmění, jejich dopad na krajinu bude jiný.
V Česku dál naprší a nasněží víceméně stejně jako doposud. Jenže s oteplováním roste výpar, proto se zhorší vysychání krajiny. K tomu je třeba připočíst změnu v rozložení srážek během roku. Sníží se v jarních měsících, kdy je voda potřeba pro zahájení pěstební činnosti v zemědělství. Teplejší zimy navíc způsobí, že i když spadne hodně srážek, budou převážně dešťové a odtečou. Sníh by v krajině zůstával až do jara a dodával vláhu na počátku vegetačního období. Proto se v příštích desetiletích očekávají častější a horší sucha. Především v teplých nížinách jižní Moravy nebo Polabí, které už nyní často trpí nedostatkem vláhy.
Dnes je vše, od pěstování lesů, přes péči o zemědělskou krajinu až po budování měst a budov, plánované pro mírné klima. Dřív to nebyl problém, protože nebyl důvod předpokládat, že se klimatická rizika stanou důležitým faktorem. Ale to přestává platit.
Naši krajinu jsme si historicky uspořádali tak, aby rychle odváděla vodu. Chybí nám nakypřená půda schopná zasakovat vodu a nemáme ani mokřady, které by vodu nasávaly a zadržovaly. Řeky a potoky byly během 20. století zkráceny o 1/3, takže voda od nás rychleji odtéká, často přímou cestou na města a obce na dolním toku.
Oteplování není na celém světě stejné. Evropa se otepluje asi dvakrát rychleji než globální průměr. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) identifikoval 4 takzvaná klíčová rizika, kterým bude v příštích dekádách Evropa čelit.
Pokud teplota stoupne ke hranici +3 °C a města nebudou účinně připravená na extrémní počasí, úmrtnost na horko v Evropě vystoupá asi 35x.
Sníží se výnosy zemědělské produkce kvůli kombinaci sucha, vedra a extrémního počasí. Podle kalkulace PwC i při nízkém emisním scénáři bude sucho ohrožovat 50 % evropských dodávek pšenice.
Deficit vody, včetně půdní vláhy, postihne všechny a všechno. Nejsilněji zasáhne Středomoří, ale s rostoucí teplotou bude postupovat také do střední Evropy.
Zhruba do hranice +3 °C lze škody po povodních udržet v únosném rozsahu, pokud se na ně připravíme. Vyžaduje to především vyčlenění vhodných ploch pro bezpečné rozlévání vody v krajině.
S rostoucí průměrnou teplotou porostou horka ve městech, přičemž nejhorší jsou souvislé vícedenní vlny veder. Tropických dnů přibude hlavně tam, kde jich už teď bývá nejvíce: na nejjižnější Moravě, v Polabí, podél toku Vltavy včetně Prahy, na Plzeňsku, v rovinách střední Moravy nebo na Ostravsku. Teplotní extrémy v zástavbě ještě zhorší tzv. městský tepelný ostrov, tedy akumulace tepla mezi domy, ulicemi a parkovišti. Praha například bývá v létě o 2,4 °C teplejší než sousední krajina.
Abychom předešli naplnění apokalyptické vize, budeme muset zvažovat použití takových materiálů jako beton, asfalt nebo sklo, které v sobě akumulují teplo. Víc jej pohlcují i tmavé povrchy. Vysoké budovy zase vystavují slunci větší plochu a dohromady vytvářejí umělé kaňony, které se hůře provětrávají. Řešením je maximální implementace zeleně a zelených ploch, které odpařují vodu, čímž ochlazují okolní vzduch.
Snížit rychlost a množství odtékající vody, a tím redukovat riziko místních záplav, mohou tyto techniky:
Nově budou muset stavebníci a developeři přistupovat k nakládání s dešťovou vodou. Ne ji rychle odvést z nepropustných povrchů do kanalizace, která už nyní bývá přehlcená, ale zadržet ji a efektivně využít jako štít proti horku. Takové stavění ale bude vyžadovat technologické změny oproti současnosti.
Stavby se okolnostem tradičně přizpůsobují svou architekturou a použitými technologiemi. Ve středomoří už odedávna využívají zastínění nebo venkovní žaluzie, podle jejich příkladu se nyní čím dál víc prosazují i u nás. Na trhu se taky objevují nové materiály s nízkou akumulací tepla či s vysokou odrazivostí. Změny jsou patrné i v urbanistickém řešení lidských sídel, kde se stále více prosazují vodní a zelené prvky.
Studie ukázaly, že přírodní prvky pomáhají zbavit se srážkové vody s náklady nižšími o 10 až 85 % oproti běžné kanalizaci. Posloužit k tomu může větší počet stromů, zelené střechy či fasády, popínavé rostliny či zelené zdi, vodní plochy, porézní povrchy parkovišť, ozeleněné vnitrobloky, infiltrační pásy, vsakovací průlehy, dešťové zahrádky nebo zásobníky na dešťovku.
Zelené plochy pohlcují teplo, vsakují srážkovou vodu a po dešti zvlhčují vzduch, takže pomáhají jak za horka, tak při přívalových lijácích. Jenže zavádění zeleně do měst naráží na tři překážky:
Řešením je propojit několik přístupů. Například rozmístit přírodní prvky mezi budovy a případně i na budovy tak, aby využily každou volnou plochu. Lépe než jednotlivá řešení fungují sestavy přírodních prvků, přestože nejsou fyzicky propojené. Například zasakovací průlehy (kvetoucí prohlubně pro zachytávání dešťové vody) mohou být poměrně malé, ale několik takových rozmístěných instalací se vzájemně doplňuje a podporuje. Ideální jsou i víceúčelová řešení, jako třeba malé mokřady, které mohou sloužit coby příjemný rekreační prostor s rozmanitou kvetoucí vegetací, a přitom zachycovat dešťové srážky a ochlazovat okolí.
Abychom zeleň mohli implementovat do urbanistických celků, musíme zvolit správná řešení, odolná vůči změnám klimatu. Podmínky v zástavbě jsou totiž i za současných podmínek pro živou přírodu extrémní.
Jako první mějte na mysli rozmanitost. Monokultury trávníků nebo několika exotických druhů okrasných rostlin jsou zranitelné. Riziko neúspěchu lze také snížit střídáním různých typů přírodních prvků vedle sebe (stromy, mokřady, kvetoucí trávníky, stepní vegetace na sušších plochách atd.), aby se mohly vzájemně doplňovat. Živý ekosystém je praktickým přínosem odolnější zástavby.
Limity současných technologií? Je třeba hledat nová sofistikovaná řešení. Existují například zelené střechy navržené jako suché stepní biotopy s vysokou biodiverzitou, takže zvládnou i prognózovaná horka. K oživení pozemků jsou pak nezbytná řešení jako směsi domácích lučních rostlin na travnatých plochách nebo preference tůní s pozvolnými vegetačními břehy před vybetonovanými retenčními nádržemi.
Zdroj: V. Kotecký, A. Procházková, V. Čemus, L. Fryčová: Průvodce KlimaReady
Zima si s námi opět hraje – chvíli mrzne, pak je +10 °C. Ať nakonec sníh dorazí na Nový rok, v lednu nebo v únoru, vyplatí se mít připravené lopaty, posyp i techniku pro rychlé odklízení sněhu.
Levné bydlení ve vzdálenější lokalitě může lákat, ale často skrývá dodatečné náklady i praktické komplikace. Vyplatí se úspora na ceně nemovitosti, nebo ji převáží čas a peníze strávené dojížděním?
