Hliník, na rozdíl od ostatních kovů, známe jen relativně krátce. První doložená realizace s hliníkem je z roku 1897, kdy jím v Římě pokryli kupoli kostela San Giacchino. Pro stavební zpracování byl tedy objevený relativně nedávno, ale jako chemický prvek je hliník nejrozšířenějším prvkem na Zemi.
Větší uplatnění ve stavebnictví našel hliník až po druhé světové válce. Napomohly tomu jednak uvolněné výrobní kapacity těžkého průmyslu, předtím plně vytížené zbrojením, a taky potřeba obnovy staveb.
Na rozdíl od tradičních bezúdržbových materiálů, jako jsou měď a titanzinek, je cena hliníku téměř lidová. Přitom jeho benefity jako nízká váha, vysoká vodivost a korozní odolnost jsou značné.
Velkým plusem je i možnost upravit vlastnosti hliníku legováním (metalurgický postup, při němž se vlastnosti kovu zlepšují příměsí dalších látek). Není tak problém vyrobit měkký hliník, ideální pro spojování na dvojitou drážku (falcování). Jinou variantou je polotvrdý materiál určený pro oplechování střech, parapety nebo okapy.
Povrch přírodního oxidovaného hliníku je relativně tvrdý a odolný. Dobře přijímá barvu, což je pro další úpravy výhodné. Stejně dobře ale vstřebává i nečistoty, takže po čase vypadá zašle. Některé slitiny hliníku mají k tmavnutí (černání) přirozený sklon, zejména v alkalickém prostředí. Proto se hliník u střešních krytin povrchově upravuje organickými povlaky, aby střecha zůstala efektní – není to kvůli ochraně před korozí.
Typy povlaků se liší svými vlastnostmi, od kterých se odvíjí i konečná cena. Levnější polyester je barevně méně stálý vůči ultrafialové složce slunečního záření. Na druhou stranu je ale mnohem tvrdší a odolnější vůči otěru než PVDF (termoplastický fluoroplast). Pro ten je charakteristická vysoká chemická odolnost a taky barevná stálost. Šíře nabídky povlaků umožňuje volit materiál optimálně podle konkrétních požadavků dané stavby.
Stejný druh povlaku ochrání stejně hliník i ocel. Jenže při poškrábání nebude u hliníku z rýhy nikdy vytékat rez, která zabarvuje okolí kolem místa poškození.
Hliník ztrácí-li své estetické vlastnosti, je možné natřít i dodatečně. Trvanlivost takové úpravy ale závisí na kvalitě přípravy povrchu před nátěrem. Ten byste nejprve měli vyčistit, a hlavně pořádně odmastit, tedy sundat povrchovou mastnou černou oxidaci. Pro samotný nátěr pak musíte použít dvousložkové barvy, které zajistí, aby proběhla reakce do hliníku.
Hliník má na rozdíl od zinku a mědi velice nízký splach. Jeho korozní produkty taky nezbarvují ostatní materiály, na rozdíl třeba od mědi, která může na fasádě způsobit barevné skvrny.
Uživatelsky výhodná je i elektrochemická snášenlivost hliníku k ostatním kovům. To znamená, že jej s nimi můžete kombinovat. Jedinou výjimkou je měď, a to včetně výluhů z mědi (nemůže být umístěná nad hliníkem).
Hliník není náchylný ani ke spodní korozi způsobované kondenzací, jako například zinek nebo pozinkovaná ocel. Proto jej můžete použít na jednoplášťovou střechu nebo pokládat na asfaltový podklad.
Tepelnou roztažnost má hliník prakticky stejnou jako zinek:
| Ocel | 1,2 - 1,4 mm/m/100 K |
| Nerez | 1,0 - 1,6 mm/m/100 K |
| Měď | 1,65 - 1,8 mm/m/100 K |
| Zinek | asi 2,2 mm/m/100 K |
| Hliník | asi 2,4 mm/m/100 K |
| Olovo | 2,9 - 4 mm/m/100 K |
Při instalaci hliníku je proto bezpodmínečně nutné používat nepřímé připojení pomocí příponek pevných a posuvných. U větších ploch by neměla chybět ani další dilatační opatření.
Bod tání hliníku a jeho slitin se udává asi 630 °C. Limitují jej ale používané povrchové úpravy, které na tak vysokou teplotu nedosáhnou. Povrchově upravený hliník proto není vhodný ke spojování s asfaltovými pásy natavením. Místo toho je k dispozici široká škála vhodných lepidel a tmelů.
Prakticky jedinou nevýhodou hliníku je jeho nesnadné pájení. Pro jeho úspěšné provedení je totiž nezbytné zamezit oxidaci povrchu hliníku. To je v podmínkách stavby obtížné i při použití speciálních tavidel. Pokud je pájení z konstrukčních důvodů nezbytné, pak si musíte pomoci použitím titanzinku, který se pájí velmi snadno. Oba kovy mají navíc stejnou tepelnou roztažnost i výbornou elektrochemickou snášenlivost, takže jejich kombinace není problém. V místě spoje k hliníkovému dílu kousek titanzinku přifalcujete a můžete pájet.
Pořizovací cena hliníkové krytiny je vyšší než ocelové. Jenže cenu je třeba vidět v souvislostech. Hned na začátku ušetříte za dopravu, protože hliník je lehký a krytina nevyžaduje speciální auto. Méně zaplatíte i za krov, protože při nižším zatížení můžete použít menší profily.
Další úspory přicházejí s časem. Plechovou krytinu budete muset 2x vyměnit (záruka na ocel 20 let, na hliník 60 let), zatímco hliník bude stále funkční. Nezaplatíte přitom navíc nejen 2x za krytinu, ale taky 2x za montáž. Takže v prvopočátku jste sice ušetřili na materiálu, ale za pár let musíte investovat znovu. Z tohoto pohledu je hliníková střecha levnou střechou pro několik generací, jen s mírně vyššími pořizovacími náklady.
Zdroj: vlastní
Falcované střechy kladou vysoké nároky nejen na preciznost provedení, ale i na kvalitu použitých materiálů. Produktová řada SATJAM ProfiFalc® odpovídá na tyto nároky rozšířením materiálové nabídky i b...
Plechové krytiny frčí. Jsou lehké a poradí si jak s nízkými sklony, tak i se svéráznými nároky architektů. Mají však i další vlastnosti. Ty je nutné znát a podřídit jim zabudování krytiny do stavby.
