I když se věk odchodu do důchodu neustále zvyšuje, strávíme v penzi v průměru 16–20 let. Pro ty, kdo nemají vlastní nemovitost, to může znamenat velmi problematickou životní etapu.
Zatímco průměrný starobní důchod činí lehce nad 21 tisíc Kč, výše nájmů je v průměru 16 tisíc; ve větších městech ke 20 tisícům. To znamená, že komerční nájem může bez problému „spolknout“ 80 % důchodu i více. Na jídlo, léky a další výdaje tak nezbyde skoro nic. Jaké existují dosažitelné možnosti bydlení pro seniory, aby se z důchodu dalo vyžít?
Tradiční model, který má v českém prostředí hluboké kořeny. Pokud je to možné, volí lidé nejraději variantu oddělených domácností – dnes už se možnost soukromí považuje takřka za samozřejmost.
Bydlení pod jednou střechou, ale v separátních bytových jednotkách s vlastním zázemím a vlastním vstupem, se jeví jako ideální možnost. Náklady na bydlení se rozdělí, členové rodiny jsou si nablízku, když potřebují pomoc nebo se chtějí jen tak setkat a popovídat si, ale zároveň mají vlastní prostor, kde mají svůj klid.
Pochopitelně to není řešení pro každého, navíc vyžaduje vyšší vstupní investici a ne v každé lokalitě je možný. A ne každý má rodinu, s níž by chtěl nebo mohl sdílet bydlení.
Pokud dům není dostatečně velký pro vícegenerační bydlení, ale má prostornou zahradu, dá se na ni pořídit tiny house – malý modulární (kontejnerový) domek, dřevostavba nebo mobilheim. Takové řešení se může cenově pohybovat cca mezi 350 tisíci a 1,5 milionu korun.
Při splnění určitých parametrů nebudete potřebovat stavební povolení a tiny house ani nebude muset stát na stavebním pozemku, ale klidně na zahradě nebo třeba louce. Týká se to mobilních domků na homologovaném podvozku, které mají šířku max. 2,55 m, výšku do 4 m a délku do 12 m. Ty totiž splňují definici přípojného vozidla, a tak mohou stát kdekoliv, kde se smí parkovat.
Ale pozor: ve chvíli, kdy domek napojíte na inženýrské sítě, osadíte ho na základovou konstrukci nebo k němu přistavíte např. terasu, už se jedná o stavbu, která musí vyhovět podmínkám stavebního zákona.
Zajímavou možnost, dostupnou i pro ty, kdo nemají rodinu, u níž by mohli nebo chtěli bydlet, představuje komunitní bydlení. U nás bohužel zatím ne příliš rozšířené.
Sdílené bydlení může mít různé podoby – každý člen, pár či rodina může mít k užívání vlastní bytovou jednotku včetně kompletního zázemí, nebo je příslušenství (koupelna, kuchyň, jídelna, prádelna atd.) společné. V každém případě jsou v domě prostory, kde se všichni obyvatelé mohou setkávat a trávit spolu čas.
Obyvatelé jsou členy družstva a platí zde měsíční nájemné. Cílem komunitních projektů není generovat zisk, a tak je bydlení daleko dostupnější než v případě komerčních nájmů.
Senioři, kteří jinak často trpí samotou, mohou být díky komunitnímu bydlení opět „mezi lidmi“ a cítit se součástí společenství. Pochopitelně má však takové soužití i své „mouchy“ a rozhodně to není nic pro introverty nebo pro konfliktní typy.
Zajímavá kombinace komunitního a vícegeneračního bydlení funguje např. v Německu a Nizozemsku: soužití seniorů a studentů. Mladí lidé platí nižší nájem výměnou za výpomoc seniorům (nákupy, doprovod k lékaři, pomoc s moderní technikou apod.).
Obce a neziskové organizace nabízejí seniorům a dalším nízkopříjmovým domácnostem tzv. sociální bydlení – byty s regulovaným nájemným. Každý z těchto projektů může mít svá vlastní pravidla.
Výstavba, která je u nás dlouhodobě podporovaná z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), pod záštitou Ministerstvo pro místní rozvoj, má každoročně upravovaný limit pro nájemné. V roce 2025 činil v podporovaných a sociálních bytech 89,10 Kč/m2 podlahové plochy bytu.
Nárok na sociální bydlení se odvíjí od čistého příjmu domácnosti, který se porovnává s hodnotou průměrné mzdy za loňský rok – tedy 45 899 Kč. Jednotlivec nesmí přesáhnout 0,76násobek této částky, tedy cca 35 000 Kč čistého.
Kapacita sociálních bytů je pochopitelně omezená a zájem o ně mnohonásobně převyšuje nabídku. Čekací lhůty se často pohybují v řádu měsíců až let.
Do podpory sociálního bydlení se naštěstí vedle státu, obcí a „neziskovek“ začínají zapojovat i firmy. Například Česká spořitelna prostřednictvím své dceřiné společnosti Dostupné bydlení České spořitelny financuje výstavbu přibližně 700 cenově dostupnějších nájemních bytů v Praze. Zrovna tyto sice nejsou primárně určené pro seniory (spíše pro veřejně prospěšné profese, např. zdravotníky), ale i tak je to velmi přínosný projekt.
Sociální bydlení se nedostane pro každého potřebného, nicméně je tu alespoň možnost čerpat příspěvek na bydlení. Jde o peněžitou dávku od státu na pokrytí nákladů na bydlení, kterou mohou získat vlastníci, nájemci nebo podnájemci bytu či domu. Zde je rozdíl oproti sociálnímu bydlení – to nemůže získat ten, kdo vlastní nemovitost určenou k bydlení.
Nárok na příspěvek vzniká, jestliže náklady na bydlení (sem patří jak nájemné, tak i náklady na vytápění, elektřinu, plyn, vodu, odvoz odpadu atd.) přesahují 30 % (ve velkých městech 35 %) čistých příjmů domácnosti.
U těchto výdajů se zároveň porovnává, zda odpovídají tzv. normativním nákladům na bydlení – tabulkovým hodnotám, které se odvíjejí od velikosti obce, typu bydlení a počtu osob v domácnosti. Pokud jsou skutečné náklady na bydlení vyšší než normativní, stanovuje se výše příspěvku podle normativu. To má zajistit, aby stát nepřispíval na nepřiměřeně drahé bydlení.
Pro představu: normativní náklady na bydlení v nájmu pro jednu nebo dvě osoby je v Praze a Brně 17 298 Kč, v obcích nad 70 tisíc obyvatel 14 680 Kč a v menších obcích 14 204 korun.
Klasickou možností, zejména pro ty, jejichž zdravotní stav vyžaduje větší či menší míru odborné péče, jsou domovy s pečovatelskou službou. Některé mají podobu spíše nemocnic s lůžkovými oddělenými; pro soběstačné seniory jsou určené domy se soukromými pokoji s vlastním příslušenstvím, kde se dají využít služby úklidu, praní prádla, donášky nákupů, pomoci s hygienou apod.
V každém případě bývá umístění v domově pro seniory finančně nákladné a často bývá závislé na přidělení příspěvku na péči nebo na finanční podpoře rodiny. I tak jsou kapacity často zcela zaplněné a nezřídka se čekatel na umístění ani nedočká.
S tím, jak populace stárne, naštěstí vznikají nové možnosti a projekty, které mají seniorům a dalším ohroženým skupinám zajistit dostupné bydlení. Od běžných sociálních bytů přes cenově přijatelné malé domky až po různé inovativní projekty, jako je komunitní nebo vícegenerační bydlení.
Ale nevyplatí se zcela spoléhat na systém sociální podpory, byť by byl sebelépe nastavený. Určitě je dobré myslet na „zadní vrátka“ a snažit se zajistit si vlastní bydlení ještě v produktivním věku a ideálně i vytvořit si dostatečnou finanční rezervu či doplňkový zdroj příjmů na stáří. Také pokud možno udržovat dobré vztahy s rodinou, abyste si vzájemně mohli pomáhat a podporovat se.
A samozřejmě snažit se pečovat o vlastní zdraví, abyste v penzi mohli strávit dlouhé aktivní roky, mohli kvalitně bydlet, cestovat a dělat vše to, na co třeba nebyl v období velkého pracovního vytížení nebo při péči o děti čas.
Zdroje:
CSAS.cz
Czechdemography.cz
E15.cz
Fintag.cz
IROP.gov.cz
Uradprace.cz
Jastrzębia Góra je klidný resort s dlouhou pláží obklopenou strmými svahy. Sem zamířila rodina, aby vyměnila život ve velkoměstě za klid pobřežní vesnice. Chtěli funkční a světlý dům s jasnou formou.
Stojíte před novou zakázkou, rozpočítáváte náklady a dostáváte se k zásadní otázce: Máme techniku koupit, nebo si ji raději pronajmout? Doby, kdy musela mít stavební firma vše na dvoře, jsou pryč. Dne...
