Ve štítech budovy jsou z obou stran velká oblouková prosklená vrata, kterým nechybí tradiční okenice. Díky tomu je interiér i přes svou hloubku příjemně světlý, protože světlo prostorem intenzivně proudí. Nepřehlédnutelná je při pohledu zvenčí i ručně zhotovená došková krytina na strmé sedlové střeše. Totéž platí pro původní trámy uvnitř, ztmavlé časem, které objektu dávají vážnost a připomínají jeho původní funkci. V symbióze s nově vloženým patrem demonstruje původní dřevěná konstrukce současný život památkového domu.
Byť je celá stavba velmi pozoruhodná, tak tím hlavním, co poutá pozornost, je centrální točité schodiště z borovicové překližky. Surový povrch použitého materiálu připomíná původní industriální charakter stavby a zároveň odráží jednoduchost vnitřního prostoru. Unikátní tvar novodobého schodiště z přírodního materiálu nijak nenarušuje charakter památkově chráněné konstrukce.
Použití překližky bylo zcela záměrné, protože mramor, sklo nebo ušlechtilá dřeva patří spíš do luxusnějších interiérů. Zato překližka je symbolem jednoduchosti, charakteristické pro rekonstruovanou stodolu. To jí ale neubírá konstrukční možnosti, takže výsledné schodiště je výjimečné díky svému odvážnému designu.
Z konstrukčního hlediska je u schodiště nutné vyzdvihnout dva aspekty. Prvním je samonosný šroubovitý tvar bez podpory centrálním nosným sloupem. Dynamický oblouk zve návštěvníky nahoru do patra. Druhým je pozoruhodná přesnost zábradlí, spodní strany pásů a ostré linie okrajů překližky. Schodiště se díky tomu stalo ozdobou interiéru a řemeslným podpisem svého tvůrce.
Schodiště navrhlo a vyrobilo studio EeStairs. Pro jeho zapojení do projektu hovořila snaha studia postupovat v souladu s principy udržitelnosti. Vybírají méně znečišťující lepidla a povrchy, dřevo je certifikované FSC. V každé etapě, od nákupu materiálů až po dopravu, minimalizují dopady na životní prostředí.
Při renovaci stodoly se zhotovitelé spoléhali na tradiční materiály, jako dřevo, vápno nebo len. Len posloužil při stavbě zdí, které zvenčí ukončuje vápenná omítka. Tímto způsobem se výrazně snížil dopad projektu na životní prostředí a zůstal zachovaný autentický charakter historické stavby.
Marně byste v interiéru hledali moderní doplňky nebo designové zbytečnosti. Volný vzdušný prostor vytváří hluboký pocit klidu a pohody. Jedinou výjimkou je ocelový kuchyňský ostrůvek a leštěná betonová podlaha, skrze něž architektka Julia van Beuningen do prostoru vnáší jemný industriální nádech. Nově vložené konstrukce z borovice, jako schodiště, zábradlí a příčky v prvním patře, zase interiéru dodávají jas a vytvářejí atmosféru, která je zároveň přívětivá i teplá.
Vytvořením vloženého patra bylo možné nahoře diskrétně vybudovat koupelny a ložnice bez toho, že by byla narušená otevřená dispozice stodoly. Schodiště tak je jediným prvkem, který v této zdrženlivé architektonické koncepci vnáší do prostoru řemeslnou zručnost 21. století. Celý koncept vznikl díky úzké spolupráci architektů s klientem, kteří společnými silami dokázali proměnit původního ducha historické budovy v jedinečné současné bydlení.
Rekonstrukce stodoly si vytkla za cíl vytvořit dům s nulovou spotřebou. Díky využití vysoce energeticky úsporných technologií a obnovitelných zdrojů energie nyní množství energie vyrobené na místě odpovídá spotřebě budovy.
Zdroj: v2com
Co kdyby vaše stěny uměly víc než jen dobře vypadat? Dnešní interiérové barvy zvládnou pohlcovat pachy, bránit plísním nebo fungovat jako prostor pro poznámky i dětské kresby.
Kdo někdy zkoušel stěrkovat stěny, ví, že to není úplně jednoduchá disciplína. Nerovnosti, šmouhy nebo viditelné přechody dokážou potrápit i šikovnější kutily. Dobrá zpráva je, že dnes už existují způ...
