Staré odrůdy ovocných stromů: Proč se k nim vracíme?

Tyto odrůdy jsou odolné, nenáročné a často chutnají lépe než moderní šlechtěné druhy. Našim sadařům se v poslední době pěstování ovoce nevyplatí a ve velkém své sady likvidují. V obchodě narazíte nejčastěji na ovoce z dovozu, jehož vzhled i chuť bývají až podezřele dokonalé. O pestrosti výběru z odrůd raději nemluvme. Většina z nás asi stejně rozlišuje jablka na ta červená a ta zelená, hrušky tvrdé a měkké a jako švestky si často necháme prodat nějaký hybrid s blumou.

Ovoce je potřebnou a většinou i oblíbenou součástí jídelníčku. A není nad to vědět, jak a kde vyrostlo. Inspirujte se a možná se rozhodnete do vaší, původně okrasné zahrady, přeci jen vysadit alespoň jabloň nebo třešeň. Vyberte si nějakou ze starých, osvědčených odrůd.

Co dělá staré odrůdy výjimečnými

• Jsou přizpůsobené našemu klimatu
  Staré odrůdy vznikaly v podmínkách, které odpovídají našemu prostředí. Jsou odolné proti mrazům i chorobám a nepotřebují tolik chemické ochrany jako moderní vyšlechtěné odrůdy.
• Mají jedinečnou chuť
  Pamatujete si, jak chutnalo jablko ze staré zahrady vaší babičky? Staré odrůdy jsou často výraznější, šťavnatější a mají bohatší aroma než běžné supermarketové ovoce.
• Jsou nenáročné na péči
  Většina tradičních odrůd nepotřebuje intenzivní postřiky a dokáže si poradit i bez pravidelného prořezávání. Jsou skvělé pro ekologické zahradničení.
• Podporují biodiverzitu
  Různorodost starých odrůd pomáhá udržovat stabilní ekosystém v zahradě. Přitahují užitečný hmyz, včely i ptáky a pomáhají udržet zdravou půdu.

Staré odrůdy na moderní zahradě

Možná si říkáte, že staré ovocné stromy patří spíše na venkov než na moderní okrasnou zahradu. Opak je pravdou! Vysokokmeny poskytnou příjemný stín a krásné jarní květy, zákrsky nebo polokmeny se hodí i do menších zahrad. A co teprve estetická hodnota stromu plného červených jablek nebo zlatých hrušek!

Možná už vás nebaví supermarketová jablka, která chutnají jako vata nasáklá jablečným džusem. Možná chcete něco, co má duši, příběh a chutná tak, jak si to pamatují naše babičky. Staré odrůdy ovocných stromů mají nejen zajímavou historii, ale i opravdovou chuť. A některé z nich by rozhodně neměly zmizet v propadlišti dějin. Tak co si zasadit?

Jabloně

Klasika, která nikdy neomrzí. Kdo jablko denně sní, k tomu doktor prý nechodí. Jablka jsou základ. A jestli máte zahradu, ale ještě jste nevysadili alespoň jednu jabloň, měli byste to napravit. Které odrůdy za to stojí?

• Panenské české – Lahodná staročeská odrůda, která je skvělá na mošt. Až si ho vylisujete, zapomenete na všechny ty tetrapaky z obchodu. Při dobrém skladování vydrží přes celou zimu a svými růžovo-červenými líčky krásně ozdobí vánoční stromek.
• Matčino – Voní jako jablečný parfém a chutná tak sladce, jako vzpomínka na dětství. Výborná odrůda, která se hodí jak na přímou konzumaci, tak na sušení. Po celou zimu ve sklepě nevydrží, ale většinou jsou stejně snědená dřív, než začnou hnít.
• Ontario – Tahle zimní odrůda jablek pochází z Kanady a je skvělá, pokud hledáte jablko, které vydrží až do jara. Má pevnou, šťavnatou dužninu s příjemně nakyslou chutí, takže se hodí nejen na přímou konzumaci, ale i na pečení nebo moštování. Navíc má vysoký obsah vitamínu C, takže je ideální parťák do zimního období, kdy je potřeba podpořit imunitu. A bonus? Stromy jsou poměrně nenáročné a dobře snášejí i horší podmínky.
• Kožená reneta –Tohle je opravdová staročeská klasika, která se pěstovala už za našich prababiček. Název napovídá, že její slupka je trochu drsnější, „kožená“, ale pod ní se skrývá lahodná, aromatická dužnina s lehce pikantní chutí. Je to typické jablko na dlouhé skladování – čím déle leží, tím lepší chuť získává. V kuchyni se hodí hlavně na štrůdly, koláče nebo domácí jablečné víno.
• A nezapomeňme na „skleněnky“ – letní jablíčka, která se jedí ještě kyselá a křupavá. Pokud vám v dětství trnuly zuby po prvním kousnutí do letního jablka, víte, o čem mluvím.

Hrušně

Zelená hruška je křupavá a osvěžující, ta žlutá je spíš takové máslové pohlazení pro chuťové buňky. Pokud máte rádi šťavnaté a voňavé ovoce, hrušně jsou skvělá volba. A hlavně – nemusíte je okamžitě sníst, ale můžete je třeba sušit nebo zavařit. Díky velké oblibě ozdobných jehličnanů, jako jsou konifery a jalovce, jsou hrušně velmi ohroženy rzí hrušňovou, bohužel. Rez hrušňová potřebuje dva hostitele – hrušeň a jalovec. Pokud máte v okolí jalovce (hlavně Juniperus sabina), houba se přes zimu usídlí tam a na jaře se vesele šíří zpět na hrušně. Některé odrůdy jsou ale odolnější.

• Amfora – Česká zimní odrůda s velkými, lahvicovitými plody. Je poměrně odolná vůči strupovitosti i rzi hrušňové. Na hruštičky si budete muset počkat až na konec podzimu, ale zase se dobře skladují a pochutnáte si na nich i o Vánocích.
• Alice – Tato odrůda je známá svou vyšší přirozenou rezistencí vůči rzi hrušňové. Navíc dobře snáší různé pěstitelské podmínky a hodí se jak k přímé konzumaci, tak ke zpracování.
• Solanka – je stará česká letní odrůda pocházející ze Solan na Litoměřicku a právem si vysloužila titul „Odrůda roku 2025“. Její středně velké plody s citronově žlutou slupkou a šťavnatou, sladkou dužninou s lehce kořenitou chutí jsou nejlepší čerstvé – na dlouhé skladování zapomeňte! Tyto hrušky nepřežijí ve zdraví ani cestu do obchodu, takže nejlepší bude je jíst rovnou z větve. Strom roste bujně, tvoří širokou korunu a při dobré péči se dožívá klidně i sta let.

Třešně a višně

Třešně i višně mají jednu nevýhodu – jsou sezónní, a když je sezóna, je jich všude tolik, že nevíte, co s nimi. Ale přiznejme si, že sklízet si svoje vlastní třešně přímo ze stromu je jeden z největších letních zážitků. Pestrost odrůd je velká a mívají často velmi lidová jména. My jsme na chatě měli v přilehlé aleji „chrupky“, to podle toho, jak křupaly a „srdcovky“, podle tvaru a temně rudé barvy. Na zahradě pak byly dokonce „terčovky“. Ty se ale jmenovaly podle toho, že na kmeni jsme měli pověšený terč na šipky. Višně jsou pikantní sestřenice třešní a ne každý je snese čerstvé. Výborně se ale hodí do rumu nebo na marmeládu.

Třešně

• Kaštánka – Starší, ale stále skvělá odrůda s velkými sladkými plody. Když si jich dáte plnou misku, ani nevíte, jak rychle zmizí.
• Karešova – Tradiční česká odrůda z počátku 20. století. Tmavá srdcovka, která zraje v první polovině června. Plody jsou středně velké, šťavnaté a sladce navinulé chuti. Stromy jsou známé svou dobrou plodností a odolností.
• Napoleonova – Pozdní odrůda s velkými, žlutými plody částečně překrytými červenou barvou. Dužnina je krémová, tuhá a sladká. Zraje v polovině července a je vhodná jak k přímé konzumaci, tak k dalšímu zpracování.

Višně

• Amarelka královská – Jemná, sladká a šťavnatá višeň, která chutná jako léto v jednom soustu.
• Morela pozdní – Velmi pozdní, samosprašná odrůda. Plody jsou středně velké, aromatické, s typickou višňovou chutí. Zraje na konci července až v polovině srpna. Květy jsou odolné proti pozdním jarním mrazíkům, což z ní činí spolehlivou volbu pro různé pěstitelské oblasti.

Méně tradiční ovoce

Pokud chcete na zahradě něco opravdu netradičního, zkuste ovoce, které se dříve pěstovalo běžně, ale dnes ho najdete spíš jen u nadšenců.

• Mišpule – Je považována za jednu z nejstarších kulturních rostlin. Plody, které se musí nechat přejít mrazem, aby byly sladké. Ale pak chutnají jako kombinace jablek a karamelu.
• Oskeruše – Trochu exotika mezi naším ovocem. Je to jedlá odrůda jeřábu. Až pojedete Českým středohořím nebo zavítáte na Slovácko, pořádně si všímejte a určitě hodně oskeruší najdete. Plody jsou malé, ale dají se jíst, sušit nebo použít na výrobu skvělého likéru.
• Kdoule – Dřív rostly snad v každé zahradě. Tvrdé, voňavé ovoce, které se skvěle hodí na zavařeniny, džemy nebo jako základ pro domácí pálenku. Babička si dávala kdoule do skříně, kde krásně provoněly prádlo.

Ať už si vyberete jakoukoli z těchto starých dobrých klasik, neuděláte chybu. Navíc podpoříte tradiční odrůdy, které by si rozhodně zasloužily přežít i další generace. Tak hurá na sázení, pokud bude na jaře dost vláhy, můžete se do toho pustit. Připojte se k bohaté tradici českého sadařství!

Historie sadařství v ČR

České sadařství má kořeny hluboko zapuštěné v historii – doslova. Už v roce 966 jsme tu pěstovali jabloně, hrušně i broskvoně a ovocné stromy byly víc než jen zdroj obživy. Hrušeň před domem symbolizovala výročí svatby, ořešák u hnojiště měl odpuzovat hmyz a vzrostlé jabloně sloužily jako orientační body v krajině – takový tehdejší GPS. Za Marie Terezie se ovocné stromy vysazovaly podél cest, aby vojska měla co jíst, což vedlo k dnes ikonickým alejím. A v 19. století bylo české ovoce tak populární, že se vyváželo do celého Rakouska-Uherska a pobaltských zemí. Jen pro představu – kuchařka z roku 1883 nabízela neuvěřitelných 1 055 receptů na zpracování ovoce!

Dnes se na tradici snaží navázat nejen drobní sadaři, ale i větší hráči, jako třeba známý výrobce slivovice, který od roku 2003 obnovuje staré sady a pěstuje devět odrůd švestek na 97 hektarech. Výsledkem je poctivá vizovická slivovice. I přes krize a překážky se celkově české ovocnářství drží při životě a oživuje staré odrůdy, aby krajina nebyla jen o řepce a kukuřici, ale i o pořádných stromech plných sladkých plodů.

Zdroje: Stareodrudy.org; Ovocnářská unie České republiky; Sadarstvi.cz; Atlas odrůd ovoce, Antonín Dvořák, 1979 SZN – Státní zemědělské nakladatelství