Letní dny na zahradě nebo u vody – všechno by bylo perfektní, nebýt těch otravných včel a vos. Slétají se na zralé ovoce, limonádu, zmrzlinu i maso z grilu, posedávají na okrajích sklenic a neodbytně krouží kolem stolu. U mnoha lidí vyvolávají respekt, u některých dokonce až paniku.
Až budete lovit vosu z piva nebo plačícímu potomkovi vytahovat žihadlo, možná si pomyslíte, že bez hmyzu by bylo líp. Jenže ve skutečnosti je hmyz – na rozdíl od člověka – důležitou součástí ekosystému. Bez něj by neplodila většina rostlin a rozpadly by se celé potravní řetězce.
Nezbývá tedy, než se s jeho existencí smířit. Jak tedy žít s opylovači v souladu – bez zbytečného strachu? Co dělat, když vás na zahradě obtěžují – a co když v ní naopak chybí?
Čmeláci, včely a vosy, ale třeba i motýli, mouchy nebo někteří brouci přenášejí pyl z květu na květ, čímž zajišťují transport samčích pohlavních buněk na samičí část květu, což následně vede ke vzniku plodu. Díky nim pak sklízíme jablka, rajčata i cukety. Čmeláci a mouchy dokážou opylovat i za chladnějšího počasí, kdy ostatní druhy hmyzu ještě nejsou aktivní.
Vosy vedle opylování (byť méně efektivního než v případě včel) mají ještě další důležitou úlohu – spolu se sršni jsou přirozenými predátory. Loví mouchy, housenky, mšice a další hmyzí škůdce, čímž vlastně pomáhají chránit vaši úrodu.
Chcete podpořit výskyt opylovačů v zahradě, aby v ní našli vhodný úkryt i potravu a neměli tolik důvodů dělat nálety na vaši vlastní svačinu? Přečtěte si, výsadbou kterých rostlin je můžete přilákat, ve článku Zahrada pro včely. A také jim můžete koupit nebo vyrobit hmyzí domeček.
Má chlupaté tělo s béžovými a tmavě hnědými pruhy. Žije ve společenství, kde každá včela plní přesně danou úlohu. Nejčastěji obývá úly, ale v přírodě může vytvořit hnízdo i v dutině stromu nebo jiném chráněném místě. Sbírá pyl a nektar z květů; bodne jen ve výjimečných případech a pak uhyne.
Patří mezi nejpočetnější skupinu včel. Jak už název napovídá, nežije ve včelstvu, ale staví si vlastní, „soukromé“ hnízdo (např. v dutinách, stoncích rostlin nebo písku). Existuje mnoho druhů, které se liší velikostí i barvou – některé mají výrazné zbarvení, jiné jsou nenápadné, a většinou bývají menší než včely medonosné. Jsou mírumilovné a bodají jen v případě, že se cítí skutečně ohrožené. Jejich bodnutí bývá slabší a často ani nepronikne lidskou kůží, nicméně mohou bodnout vícekrát, protože jejich žihadlo nemá zpětné háčky, takže nezůstává zachycené v kůži (na rozdíl od včel medonosných).
Je robustní, velmi chlupatý; zkrátka včelí medvídek. Čmeláci žijí v malých společenstvích a na jaře si zakládají vlastní hnízdo – často v opuštěných norách nebo pod kameny. Jsou velmi klidní a neláká je lidské jídlo ani sladké nápoje. Bodnou jen v přímém ohrožení.
Má štíhlé tělo s výrazným žlutočerným zbarvením. Většina vos žije v koloniích a zakládají společná hnízda. Přitahuje je maso, sladkosti včetně sladkých nápojů a zralého ovoce. V závěru léta bývají vosy vysoce aktivní, protože hledají potravu s vysokým obsahem cukru. A protože jejích přirozených zdrojů ubývá, mohou být při svém počínání i agresivnější. V případě ohrožení mohou bodnout opakovaně.
Je větší než vosa, bzučí hlubším tónem a aktivní bývá hlavně večer. Sršně žijí v koloniích, podobně jako včely nebo vosy (často v dutinách stromů, pod střechou nebo na půdě). Bodají při ohrožení hnízda.
Přečtěte si také, co dělat, když se vám pod střechou zabydlí sršni nebo vosy.
Tento invazivní druh pochází z jihovýchodní Asie. Do Evropy se dostal kolem roku 2004 a v posledních letech už byl zaznamenán i v Česku. Je menší než sršeň evropská, má tmavší zbarvení a oranžovo-žluté pruhy na konci zadečku. Pro člověka není výrazněji nebezpečná než naše „domácí“ sršeň, zato však ohrožuje včelstva. Aktivně totiž loví včely medonosné. Pokud na ni narazíte, měli byste to nahlásit Agentuře na ochranu přírody a krajiny na mail [email protected]. Podrobnější informace získáte například na stránkách Státní veterinární správy.
Jak už bylo několikrát uvedeno, včely a vosy, ani další opylovači nejsou žádná vraždící monstra, která vás touží pobodat. K většině incidentů s žihadlem dochází při nechtěném podráždění hmyzu – třeba když se po něm nepatřičně oženete nebo ho omylem přimáčknete či na něj stoupnete bosou nohou.
Někteří lidé mohou mít na bodnutí včelou, vosou nebo sršněm silnou alergickou reakci. V případě výrazného otoku, dušnosti nebo potíží s dýcháním zavolejte záchrannou službu.
Pokud se na zahradě objeví roj včel, určitě se ho nesnažte nijak odehnat nebo dokonce čímkoliv postřikovat. Zavolejte místního včelaře, který zpravidla rád přijede a roj si odveze. Kontakt můžete najít na stránkách Českého svazu včelařů.
I odstranění vosího nebo sršního hnízda bude na zásah odborníka. Při akutním ohrožení se můžete obrátit na hasiče, jinak to bude na zásah firmy, která se zabývá tzv. DDD službami (tj. deratizací, dezinsekcí a dezinfekcí). Ta může hnízdo bezpečně mechanicky odstranit nebo hmyz zlikvidovat v souladu s předpisy.
Při standardním zásahu počítejte s částkou kolem 1 500–2 500 Kč; u hůře dostupných hnízd (např. ve výšce) to může být zhruba jednou tolik. Za pohotovostní výjezd ve večerních hodinách nebo o víkendu může být příplatek, ale pořád je to méně bolestivé než mnohočetné vosí bodnutí nebo pád z výšky, které by vám hrozily při pokusu o amatérské odstranění hnízda.
Většina problému se sršni, vosami a včelami vzniká z narušování jejich přirozeného prostoru a z nepochopení jejich chování. Strach ze žihadla je přirozený, ale většinou zbytečný. S trochou ohleduplnosti a opatrnosti může být zahrada bezpečným místem pro lidi i hmyz – v nejhorším případě si ten sladký drink nebo zmrzlinu sníte doma. To, že je vaše zahrada plná opylovačů, je dobrá zpráva, že příroda je ještě v pořádku a ekosystém funguje.
Zdroje:
NM.cz
Ochranaprirody.cz
Svscr.cz
Vcelarstvi.cz
Září a říjen jsou ideální pro výsev kvetoucí louky. Naučte se, proč je odolnější než trávník, jak zvládá sucha a co vás čeká při zakládání louky na zahradě.
Solární osvětlení kolem domu a na fasádě dodá zahradě kouzlo i bezpečí bez složité instalace. Jaké druhy vybrat, jaké mají výhody a nevýhody a jak dlouho skutečně vydrží?
