Spádování střech pomocí pěnového polystyrenu

Spádové desky pěnového polystyrenu se nejčastěji vyrábějí v rozměru 1 x 1 m se spádem na jednu stranu a v praxi se někdy označují jako klíny. I když skutečné klíny (v řezu mají tvar trojúhelníku) se používají v detailech (například u atik, některých úžlabí, světlíků a různých nástaveb na střeše). Mají zabránit vzniku oblastí, kde by se po deštích na povrchu střech vytvářely kaluže vody.

U spádování pomocí pěnového polystyrenu převažují výhody

Hlavním přínosem, z hlediska celkové výstavby, je montáž izolací střešního pláště suchým procesem. Díky tomu není potřeba technologická přestávka na hydrataci, kterou vyžadují spádové vrstvy z betonové mazaniny či lehčeného betonu.

Spádování střech pomocí pěnového polystyrenu zpravidla zároveň významným způsobem řeší otázku zateplení střechy. Klasická plochá střecha spádovaná od obvodu do vpustí, které jsou umístěné uvnitř plochy střechy, má zpravidla v okolí vpustí takovou tloušťku tepelné izolace, která zajistí splnění požadovaných hodnot součinitele prostupu tepla podle normy ČSN 73 0540-2. Při spádování střech pěnovým polystyrenem vychází u okraje střech poměrně velké tloušťky tepelné izolace, což v podstatě znamená vybudování střechy v úrovni pro nízkoenergetické budovy.

Provádění spádové vrstvy v praxi

Montáž izolací u střech je závislá na klimatických podmínkách. To pochopitelně platí i pro spádové vrstvy vytvářené mokrým procesem. Když se ale spádová vrstva z betonu neprovádí, tak výchozím podkladem pro vybudování střešního pláště je zpravidla vodorovná nosná konstrukce, ukončená parozábranou. Na jejím horním povrchu může za deštivého počasí zůstávat voda.

Během budování spádování střechy z pěnového polystyrenu je nutné tepelnou izolaci průběžně zakrývat hydroizolacemi. Montáž střešního pláště se proto obvykle provádí po etapách. Postupovat je nutno tak, aby nedošlo k zatékání vody z povrchu hydroizolací do skladby střechy.

V projektech se ve spádování vyskytují chyby

V praxi se v projektech poměrně často setkáváme se spádováním střech různými spády v různých směrech. Objevují se také úžlabí, směřující od vpustí pod různými neobvyklými úhly třeba do rohů střech. Přitom je ale v projektu zároveň navrženo spádování střech pomocí pěnového polystyrenu. Takové spádování bylo možné provést z betonové mazaniny nebo z lehčeného betonu. Není jej ale možné vyrobit a na střeše správným způsobem položit ze spádového pěnového polystyrenu.

Chyby v návrhu spádování střech pomocí pěnového polystyrenu jsou důsledkem neznalosti reálných možností výroby spádových desek pěnového polystyrenu. Řezání bloků pěnového polystyrenu je technolgicky možné á 0,5 %, což v praxi znamená výrobu desek pěnového polystyrenu se spády 1 %, 1,5 %, 2 %, 2,5 %, 3 % atd. Spád desek pěnového polystyrenu, vyprojektovaný s přesností dvou desetinných míst (například 7,53 %), je pro výrobu v rovině sci-fi.

Při výrobě spádových desek pěnového polystyrenu je potřeba také přihlédnout k podmínkám při jejich dopravě a montáži na stavbě. Proto se spádové desky pěnového polystyrenu vyrábějí od minimální tloušťky 10 mm. Protože se při montáži střešních plášťů po tepelných izolacích chodí a přemísťují se stavební materiály, je vhodné používat spádové desky pěnového polystyrenu od tloušťky 20 mm, nebo ještě lépe od tloušťky 40 mm, které jsou odolnější

Minimální spád povrchu plochých střech

Z požadavků novelizované normy ČSN 73 1901, vyplývá potřeba navrhovat a budovat střechy tak, aby se na povrchu střech na povlakové krytině netvořily kaluže vody. Kaluže se obvykle tvoří při návrhovém sklonu střechy do 3 %, takže tam, kde je potřeba vyloučit výskyt kaluží, se doporučuje navrhovat sklon větší než 3 %. Z uvedeného je zřejmé, že minimální spád plochých střech s povlakovými krytinami mimo úžlabí je 3 %.

Při opravách některých střech se zateplením se lze v praxi setkat s chybným řešením jejich spádování, zvláště v případech, kdy se odtoku vody ze střechy do cesty postaví široký komín.

Závěrečná doporučení

Desky pěnového polystyrenu je potřeba pokládat s vystřídáním spár tzv. na vazbu, a to takovým způsobem, aby ve skladbách střech v tepelné izolaci pokud možno nevznikaly průběžné spáry v jednotlivých vrstvách a ani nad sebou.

V okolí vpusti se vrstva desek pěnového polystyrenu se spádem pokládá na vrstvu pěnového polystyrenu bez spádu.

Pěnový polystyren se nesmí skladovat ve vodě, tzn. nesmí se skladovat na plochách a v oblastech, kde se dlouhodobě vyskytuje voda. Dobu skladování, dobu působení slunečního záření a dobu působení dalších klimatických zatížení je vhodné s přihlédnutím k montáži tepelných izolací u jednotlivých střech zkrátit na nezbytné minimum.

Zdroj a foto: Ing. Jaroslav Brychta, CSc.