/V dnešní nejisté době, kdy se často mění legislativa, dotační podmínky i politická situace, stále více lidí hledá cestu k energetické nezávislosti. Primárním cílem bývá touha ušetřit za drahé energie, neopominutelný je ale také ekologický aspekt, který bude v souvislosti se změnami klimatu nabývat na důležitosti.
Představa soběstačného domu, který sám vyrábí elektřinu i teplo pro vytápění a úsporně hospodaří s vodou, proto začíná lákat nejen ekologické nadšence, ale i běžné stavebníky a majitele rodinných domů.
Co ale vlastně znamená energetická soběstačnost v praxi? Je možné postavit plně soběstačný dům v českých podmínkách – a za jakou cenu? Podíváme se na tom v dvoudílné sérii článků.
Obecně se za soběstačný dům považuje takový, který sám zajišťuje klíčové potřeby domácnosti – především elektřinu a teplo pro vytápění a vodu – a to bez nutnosti napojení na veřejné sítě. Zároveň minimalizuje svou ekologickou stopu a je navržen tak, aby co nejefektivněji využíval dostupné přírodní zdroje, nejlépe v místě stavby.
Soběstačnost může mít několik podob, podle toho, jakých oblastí se týká:
Energetická soběstačnost je ideál, který se ne vždy může podařit dosáhnout. Jakékoliv snížení spotřeby energií, a v důsledku tedy i výdajů za ně, je přínosem pro obyvatele domu i životní prostředí.
Proto rozlišujeme částečné soběstačný dům, který je napojený na veřejné sítě, ale výrazně omezuje jejich využívání. Tento model je dostupný a snadno realizovatelný. Optimálním stavem je ostrovní dům, který funguje zcela nezávisle na veřejné infrastruktuře. Taková domácnost musí být dokonale technicky i provozně vyladěná, aby soběstačnost byla dlouhodobě udržitelná a nesnižovala komfort bydlení.
Na to, jak vypadá a funguje skutečně soběstačný dům, se můžete zajet podívat k Vyššímu Brodu v jižních Čechách, kde stojí Český soběstačný dům.
Solární panely instalované nejčastěji na střeše domu přeměňují sluneční záření na elektřinu, kterou může domácnost využívat pro běžný provoz. Pokud je systém doplněn o bateriové úložiště, je možné přebytečnou energii ukládat na pozdější využití. V kombinaci s chytrým řízením spotřeby, případně i virtuální baterií a chytrou domácností lze využívání energie maximálně zefektivnit a snížit spotřebu ze sítě na naprosté minimum.
Tepelné čerpadlo dokáže přenášet teplo z venkovního prostředí a využívat ho k vytápění nebo ohřevu teplé vody, a to s minimální spotřebou elektrické energie (v průměru čerpadlo dodá s pomocí 1 kW elektrické energie 3 kW tepla, některé typy až 5 kW). V kombinaci s fotovoltaikou může být spotřeba ze sítě ještě nižší, ale v běžném domě určitě ne nulová.
Voda se dá ohřívat také pomocí solárních kolektorů, které prostřednictvím teplonosné kapaliny ohřívají vodu v zásobníku. Ideální řešení hlavně pro jarní a letní období, kdy systém může pokrýt většinu spotřeby teplé vody.
Systém řízeného větrání s rekuperací zajišťuje pravidelný přísun čerstvého vzduchu do domu, aniž by při tom docházelo ke ztrátám tepla jako při běžném větrání. Odváděný vzduch totiž předává své teplo vzduchu přiváděnému.
Pokud má dům studnu, je možné využívat vlastní zdroj pitné nebo alespoň užitkové vody. Dešťová voda zachycená ze střechy do akumulační nádrže může sloužit k zalévání zahrady, splachování WC nebo třeba napouštění bazénu. Recyklace šedé vody – tedy například vody po mytí nebo koupání – umožňuje její opětovné použití, čímž se snižuje spotřeba pitné vody.
Snižovat tepelné ztráty v zimě a naopak zamezovat přehřívání domácnosti v létě pomáhá běžná stínicí technika (rolety, žaluzie apod.), ale třeba také zelená střecha. Střecha pokrytá vegetací nejen snižuje potřebu chlazení v horkých měsících, ale také zadržuje dešťovou vodu a zlepšuje mikroklima v okolí stavby, stává se útočištěm a potravou pro užitečný hmyz.
Jak jste viděli, cesta k soběstačnému domu není jen o výběru správných technologií – jde o komplexní přístup, který ideálně začíná už při samotném návrhu stavby. V dalším článku se proto podíváme na to, kolik taková soběstačnost skutečně stojí, kdy se investice může vyplatit a s jakými překážkami je třeba počítat.
Řekneme si také, jaké jsou legislativní limity, které dotace (ne)lze využít a zda je pro běžného smrtelníka vůbec možné (a smysluplné) postavit si dům zcela nezávislý na veřejných sítích. Nenechte si tedy ujít druhý díl této série – Soběstačný dům II: Je energetická soběstačnost reálná?
Nová nařízení EU vám garantují nárok na opravy domácích spotřebičů a sníží vaše výdaje za energie. O co konkrétně jde, od kdy platí a co to pro vás znamená? Vše se dozvíte v následujícím textu.
Emisní povolenky měly být primárně bič na velké znečišťovatele ovzduší, v konečném důsledku ale dopadají i na domácnosti a s ohledem na chystané změny budou ještě výrazněji.
