Smrkové dřevo bylo u nás po staletí základním stavebním materiálem. Používá se na krovy, střešní konstrukce, obklady i nábytek. Je lehké, ale přitom pevné. Hojně se u nás těžilo, a bylo tedy dobře dostupné – i z finančního hlediska.
To se ale mění: smrku u nás postupně ubývá, bude se muset dovážet, a tedy téměř jistě i výrazně zdraží. Jaké alternativy máme v moderním stavebnictví k dispozici? A může být úbytek smrků v našich lesích dokonce v něčem pozitivní?
Příroda se nedá „oblafnout“. Smrk ztepilý (Picea abies), náš nejrozšířenější jehličnan, se přirozeně vyskytuje hlavně ve vyšších nadmořských výškách (cca od 700–1300 m n. m.). U nás tedy především v Krkonoších, Jeseníkách, Beskydech, na Šumavě a v Krušných horách. A přirozeně se tam mísí s bukem a jedlí (tzv. horský smrkojedlobukový les).
Jenže u nás se od 19. století začaly vysazovat smrkové monokultury – rozsáhlé lesy složené téměř pouze ze smrků, navíc v nížinách, které nejsou pro tuto dřevinu optimálním prostředím. Stalo se tak ve snaze zvýšit produkci kvalitního stavebního dřeva, a to v místech, kde se bude dobře obhospodařovat (proto v nižších polohách).
Kvůli tomu je smrk v tomto nepůvodním prostředí daleko náchylnější, zejména vůči suchu a napadení lýkožroutem smrkovým (lidově kůrovcem). Celou situaci zhoršuje ještě výše zmíněná jednolitost smrkových lesů. Monokultury jsou totiž obecně méně odolné – snáze se v nich šíří škůdci i choroby; stromy se vzájemně neochrání před větrem ani jinými stresory: všechny působí stejně na celou skupinu a nic je „nezastaví“.
Tyto problémy pak ještě prohloubily současné změny klimatu – zejména dlouhá období sucha, vyšší teploty a extrémní povětrnostní jevy (vichřice). Stromy jsou pak celkově oslabené a snáze je udolá třeba právě kůrovec…
Náhradní možnosti potřebujeme hledat u nás. Jen tak se dá zajistit, že materiál bude relativně levný, dobře dostupný a jeho doprava (z druhého konce světa) nebude znamenat zvyšování uhlíkové stopy.
Modřínové dřevo je pevnější a tvrdší než smrkové. Má dlouhou životnost a je vysoce odolné vůči vlhkosti a hnilobě, proto je ideální hlavně pro venkovní použití – například na fasády, terasy či ploty.
Není to však 100% náhrada za smrk: je těžší, obsahuje více pryskyřice a při změnách vlhkosti „pracuje“ – smršťuje se nebo se roztahuje, s čímž je třeba při výstavbě počítat. Oproti smrku je také dražší (cca o 20–40 %), avšak to jeho dlouhá výdrž a odolnost snadno vyváží.
Borovicové dřevo je vlastnostmi velmi podobné tomu smrkovému. Hlavní rozdíl je ve vyšším obsahu smůly. To může být někdy výhoda a někdy trochu nevýhoda.
Díky vyššímu obsahu pryskyřice je borovicové dřevo, podobně jako modřín, přirozeně odolnější vůči vlhkosti a má antiseptické vlastnosti. Na druhou stranu však může pryskyřice znesnadňovat opracování dřeva i povrchové úpravy; časem může smůla vystupovat na povrch. To sice nemá „vliv na funkci“, ale vzhledově, zejména v interiéru a u dřeva s tmavší povrchovou úpravou, to nepůsobí zrovna dobře.
I borovice je však dražší než smrk – při stejné kvalitě řeziva může stát zhruba o pětinu více.
Dobře posloužit mohou i listnáče. Dubové i bukové dřevo je pevné, tvrdé a hodí se pro konstrukce s vyšší zátěží. Dub velmi dobře snáší vlhkost, takže je ideální i do exteriéru, zatímco buk – s jemnější strukturou – bude vhodnější do interiéru. Ve vlhku totiž mění své rozměry.
Skvělá volba pro podlahy, schodiště či nábytek a všude tam, kde nevadí vyšší hmotnost.
Cenově vychází bukové dřevo téměř srovnatelně se smrkem (někdy je buk mírně dražší), zato dub je výrazně dražší – i více než dvojnásobně. Ale vzhledem k vysoké odolnosti a velmi dlouhé životnosti se přesto může vyplatit.
Jedle se ve stavebnictví používala už v minulosti, ale pak se na ni trochu pozapomnělo. To se teď ale mění – je totiž důstojným náhradníkem smrkového dřeva. Má rovnoměrnou strukturu, je odolná vůči vlhkosti (jen ji nesvědčí přímý kontakt s vodou).
Jedlové dřevo je stabilnější a méně praská než smrk, zato je však oproti němu měkčí a o něco méně pevné. Nejvíc se hodí na vnitřní konstrukce, obklady nebo tesařské práce.
Najít dokonalého dvojníka smrku z řad ostatních českých dřevin tak úplně nejde. Ale když si stanovíte priority, které z vlastností skutečně potřebujete, vybrat se dá i tak velmi dobře. Nicméně tím možnosti nekončí – moderní doba nabízí i další materiály, které se dají na stavbě i v interiéru velmi dobře použít.
Tyto hranoly vznikají slepením vysušených smrkových, jedlových nebo borovicových lamel. Díky tomu jsou tvarově stálé, pevné a bez vad (jako jsou třeba suky či praskliny). Jsou vhodné pro nosné konstrukce a krovy.
Nevýhodou je, že jsou k dispozici pouze standardizované profily. Moc se nehodí tam, kde budou hranoly viditelné – lepené dřevo přeci jen působí trochu lacině.
Cenově jsou v podstatě srovnatelné se smrkovým řezivem.
Panely z křížem lepeného dřeva jehličnanů (Cross Laminated Timber – CLT) jsou lehké, ale přitom pevné a stabilní. Hodí se jako velmi odolná náhrada klasických trámových konstrukcí a dá se z nich postavit i celá dřevostavba.
CLT panely je však třeba chránit před vlhkostí. Také jsou dražší než smrkové řezivo a mají omezenější možnosti úpravy na míru (dřevo si nařežete podle potřeby, zatímco u panelů je třeba předem počítat s jejich rozměry a velmi precizně je napojovat).
Mezi stále populárnější materiály patří také tepelně upravené dřevo (thermowood), typicky z jehličnanů, které je velice odolné a vhodné do exteriérů. Velmi dlouho vydrží, ale zase je dražší.
Méně obvyklý je u nás bambus, ale jeho obliba také stoupá. Je to pevný a přitom lehký materiál, který překvapí svou odolností. Navíc rychle roste, takže se jeho zásoby snadno obnovují. Dřevo pro konstrukční účely se však k nám musí většinou dovážet ze subtropických a tropických oblastí, což není ideální z pohledu ekologie.
Zajímavou alternativou je také dřevoplastový kompozit (Wood-Plastic Composite – WPC). Vyrábí se z dřevěných pilin (cca 50–70 %) a plastového pojiva (nejčastěji polyetylenu, polypropylenu či PVC). Oproti smrkovému dřevu je odolnější vůči vlhkosti i škůdcům a méně náročný na údržbu. Na druhou stranu má však vyšší tepelnou roztažnost, hůře se opravuje a po skončení životnosti obtížně recykluje.
I když úbytek smrku může znamenat obtížnější hledání vhodné a finančně dostupné náhrady, neznamená to pro stavebnictví žádnou katastrofu. Navíc smrk z trhu zcela nemizí – kdo o něj skutečně stojí, trochu si připlatí. A ostatní si jistě vyberou z alternativ.
Ostatně: dá se předpokládat, že trh se přirozeně přizpůsobí měnící se situaci a nabídne stavebníkům i další vhodné inovativní materiály. A s rostoucí nabídkou půjde dolů i cena.
Navíc je konec smrkových monokultur dobrá zpráva pro přírodu. Přechod k pestřejším a přirozeně se vyskytujícím druhům dřevin přispěje k větší odolnosti českých lesů vůči suchu a škůdcům. To nám zajistí, mimo jiné, i bohatou zásobu lokálního stavebního materiálu i paliva v souladu s principy udržitelnosti.
Zdroje:
Macháček, Josef. Dřevo, materiálové vlastnosti. ČVUT Fakulta stavební, přednáška č. 11 NNK – Ocelové konstrukce, Praha, 2016. Dostupné z: https://people.fsv.cvut.cz/~machacek/prednaskyNNK/NNK-11.pdf
Drevari.cz
Lesycr.cz
Woodmark.cz
Pojetí garáže se v posledních letech výrazně proměnilo. Už dávno nejde jen o prostor pro zaparkování automobilu, ale o plnohodnotnou stavbu, která má doplňovat rodinný dům jak funkčně, tak esteticky. ...
Vlastní bydlení je pro stále více obyvatel Evropy nedosažitelné. EU proto přichází s Plánem dostupného bydlení, který by měl pomoci bytovou krizi systémově řešit.
