Ve světových médiích má small space living vlastní rubriky, dlouhodobé seriály i jasně definovaný jazyk. Neřeší se tam jen to, kam se vejde postel nebo kolik úložných boxů snese jedna stěna, ale především to, jak se v malém prostoru žije každý den. Jak se pracuje, odpočívá, sdílí ticho i hluk, jak malý byt formuje vztahy i psychiku.
V Česku zatím podobná debata chybí. Máme jednotlivé články, hezké realizace, inspirativní fotogalerie. Ale málo textů, které by nahlas řekly: život v 1+kk není přechodná fáze, ale realita, ve které dnes žijí statisíce lidí. Dnes si takzvaně „vymezíme hřiště“ a v dalších článcích se budeme věnovat podrobněji disciplínám bydlení na pár metrech čtverečních.
Ještě nedávno jsme měli jasno. Garsonka byla start. Něco mezi kolejí a „opravdovým bydlením“. Jenže realita bytového trhu tuto představu rychle rozložila. Menší byty se staví, prodávají i pronajímají nejrychleji. Ceny rostou rychleji než příjmy. Práce z domova se stala běžnou součástí života. A samostatné bydlení dnes velmi často znamená právě jednu místnost se vším všudy.
To, co jsme dlouho vnímali jako dočasné řešení, se nenápadně proměnilo v nový standard. A stejně jako u multigeneračního bydlení platí, že debata o tom, jestli je to správně, už není tak důležitá jako otázka, jak v tom žít dobře.
Západní média s tímto faktem pracují mnohem přímočařeji. Small space living tam není okrajové téma ani designová extravagance. Je to běžná součást městského života – a také redakční samozřejmost. Například Cosmopolitan má dlouhodobě samostatné sekce věnované studiím, mikrobytům a tiny livingu. Nejen jako vizuální inspiraci, ale jako životní realitu mladých i středních generací. Small space living tu není „trend roku“. Je to rámec, ve kterém se lidé učí žít lépe – dlouhodobě.
V zahraničním pojetí nejde jen o metry čtvereční. Small space living je:
Typicky mluvíme o:
Česká realita se od té zahraniční vlastně příliš neliší. Jen o ní mluvíme méně otevřeně. Mnoho lidí dnes dlouhodobě bydlí v 1+kk, pracuje z domova, řeší úložné prostory, světlo, hluk i pocit, že doma není kam „odejít“. Často s tím přichází i zvláštní stud. Pocit, že takhle se přece nebydlí „napořád“. Že jednou přijde větší byt, jiná fáze, lepší řešení. Jenže mezitím běží život. A ten se odehrává právě tady – v jedné místnosti, která musí zvládnout všechno.
Nechceme tvrdit, že malé bydlení je vždy jednoduché nebo ideální. Právě naopak. Chceme se dívat na small space living bez idealizace, ale s respektem k lidem, kteří v něm žijí. Témat, které se k bydlení v malých prostorách vážou, je hodně a nepojmeme je v jednom článku.
Zajímat nás bude každodennost. Jak se v malém bytě pracuje, jí a spí, jak se sdílí prostor s partnerem, kde jsou limity a kde překvapivá pozitiva, a co skutečně funguje dlouhodobě – ne jen první měsíc po nastěhování. V příštím, volně navazujícím článku se soustředíme na to, jak uspořádat malý prostor, aby se v něm dobře pohybovalo, pracovalo, jedlo i spalo.
Zdroje:
OECD – Housing affordability and urbanisation trends, https://www.oecd.org
Cosmopolitan – Small Space Living & Studio Apartments, https://www.cosmopolitan.com
Architectural Digest – Small Apartments & Micro Living, https://www.architecturaldigest.com
Dezeen – Micro Apartments & Urban Living, https://www.dezeen.com
The Guardian – Housing, affordability and small living, https://www.theguardian.com
Vlastní bydlení je pro stále více obyvatel Evropy nedosažitelné. EU proto přichází s Plánem dostupného bydlení, který by měl pomoci bytovou krizi systémově řešit.
Udržitelné bydlení v nájmu nemusí znamenat omezení ani složité úpravy. I v pronajatém bytě lze žít ekologicky, šetřit energii a vodu a vytvořit zdravý, příjemný domov díky chytrým každodenním volbám.
