Hned po ránu se účastníci průvodu shromáždili před kostelem sv. Jakuba Většího a rozlišit mezi nimi jednotlivá řemesla pomáhaly krásné prapory a vlajky. Patřily Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů, Kovářskému společenstvu, Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů, Společenstvu kominíků ČR, Jednotě kominíků v Praze a Kominickému muzeu. Horší to bylo s cechovními stejnokroji, které mnozí kvůli zimě skrývali pod teplými bundami. Na první pohled tak byli k poznání jedině kominíci, v typických černých mundúrech a bílých čepičkách.
Všichni se pak společně zúčastnili slavnostní bohoslužby, během které stáli vlajkonoši s cechovními zástavami na čestném místě po stranách oltáře. Děkan Mgr. P. Josef Maincl během své řeči ocenil, že každý cech má svého patrona. S Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů je spojená svatá Barbora, jako ochránkyně před rizikem náhlé či násilné smrti. Pracovníky na střechách chrání, aby nespadli. Pan děkan se pomodlil za její přímluvu, aby členům cechu byla svatá Barbora nablízku a oni cítili, že jdou pod jejím praporem. Ten potom přímo požehnal slovy:
Tento prapor jako symbol Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů, je pro ty, kdo cech vytváří, trvalou připomínkou společných úkolů a cílů. Provázej je Bože svým požehnáním, ať si ochotně navzájem pomáhají a jednají vždycky tak, jak se tobě líbí.
Po skončení mše se průvod vydal na cestu městem za doprovodu řízné Telčské dechovky. Kvůli hrdosti, a taky že se počasí trochu umoudřilo, už to byl nejen pohled na krásné vlajky a prapory, ale taky na stejnokroje, které jsou pro každé řemeslo specifické. Jenže to nebyly ani prapory, ani slavnostní oblečení, co z průvodu udělalo mimořádnou událost. Tím nejdůležitějším byla pýcha každého účastníka na to, co umí. Zdravé sebevědomí lidí, kteří se živí vlastníma rukama a umějí vytvořit mimořádné věci. Přesto na ně bohužel část společnosti pořád pohlíží s despektem.
Na průvod už na náměstí čekal starosta Telče, Mgr. Vladimír Brtník. Vyjádřil velikou radost nad tím, že si cechy pro své setkání vybraly právě Telč. Jako symbolické viděl propojení starobylé Telče s řemeslníky, jejichž předkové vybudovali veškerou krásu tohoto města. Vyjádřil jim svou vděčnost za to, že se starají o svá řemesla a předávají je mladé generaci. Své vystoupení ukončil nadějí, že se s řemeslníky v Telči nesetkává naposled.
Na pana starostu navázala vystoupení cechmistrů zúčastněných cechů. Za Cech klempířů, pokrývačů a tesařů to byl Ivan Dvořák, který shromáždění vysvětlil, proč se v Telči sešli. „Dnešní setkání je nultým ročníkem pochodu a oslavy řemesel. Byli bychom rádi, kdyby to zároveň nebyl poslední ročník. Ale naopak, aby se akce, kde bychom mohli prezentovat svá řemesla, opakovala. Připomínat řemeslo je důležité. Když se totiž rozhlédnu kolem sebe, tak vidím spousty historických budov, které by bez dobrého řemesla do dnešních dnů nevydržely. Na tomto místě bych taky rád připomenul, že náš cech oslaví příští rok 30 let od svého znovuzaložení, a to je i jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli tuto událost zorganizovat.“
Vystoupení před veřejností, která se přišla na průvod podívat, využil pan Dvořák i k nesmírně důležitému dodatku: „Jestli jsou zde rodiče dětí ve věku deset, patnáct let, tak jim řekněte, když tady vidíte zástup takhle spokojených kluků, že řemeslo má skutečně zlaté dno a dneska je hodně dobře placené.“
Průvodem kolem náměstí Zachariáše z Hradce společná slavnostní akce řemeslných cechů skončila. Všichni účastníci si den v Telči užili na maximum.
Ke střechám se dostali oklikou, protože absolvovali úplně jiné obory. Přesto se pro ně tahle práce stala srdcovou záležitostí. Teď svůj zápal chtějí předat dalším. Pořádají Řemeslnický workshop.
Podzimní soutěž na portálu Naše střecha byla ukončena a výherci jsou již známí! Hlavní cenou bylo 100 m2 betonové střešní krytiny od společnosti Betonpres, vouchery od firmy Doornite na dveře, podlahy...
