Na první pohled jsou keramické (pálené) tašky subtilnější. Jinak mezi oběma zástupci skládaných tašek opticky moc rozdílů nenajdete. Barevnost a tvarová pestrost je hodně podobná. Za designem ale rozdíly jsou a vyplývají z rozdílnosti materiálů.
Základním materiálem pro výrobu keramických tašek je cihlářská hlína. Výrobní závody proto najdete vždy poblíž jejího ložiska. Z hliniště se surovina vytěží, nechá se nějaký čas odležet a pak se dál zpracovává. Melou ji, ředí vodou a přidávají potřebné přísady. Dále se tvaruje, a to buď ražením nebo tažením.
Tažení si můžete představit jako když vyrábíte cukroví na ručním mlýnku. Ze šnekového lisu se vytlačuje nekonečný pás hlíny v žádoucím tvaru, který se dělí na jednotlivé tašky. Tažením se dnes vyrábějí jen bobrovky.
Ražení má první fázi stejnou jako tažení. Jenže nekonečný pás hlíny se netvaruje, jen získává potřebnou tloušťku. Nadělené segmenty se potom lisují v sádrových formách na konkrétní tvar. Postřikem se na ně v této fázi nanese engoba nebo glazura, a pak polotovar ještě před výpalem putuje do sušárny. Při nadměrné vlhkosti by se při pálení v peci tašky deformovaly nebo praskaly. Samotné vypalování může trvat až 30 hodin a teplota v peci dosahuje zhruba 1 000 °C. Po vychladnutí je keramická taška připravená k položení na střechu.
Surovinou, jak napovídá název, je tradiční beton. K písku, cementu a vodě se přidávají ještě pigmenty a přísady, které zaručují žádoucí vlastnosti. Z betonové směsi se pak válcuje nekonečný pás v základním tvaru. Podobně jako u keramiky jej nadělí na segmenty a uloží na podložky a vylisují do finální podoby. Následuje barevný nástřik a pobyt v sušárně, kde beton vyzraje. Pak je taška připravená na cestu k zákazníkovi.
Portlandský cement vzniká pálením vápence s jílem či pískem. Výsledkem je surovina, která má schopnost vázat další materiály dohromady. Po smísení s vodou začne hydratovat, a tím tuhne.
Porovnáme-li historii výroby obou typů tašek, tak betonové jsou hotovým benjamínkem. Pamatují necelých 200 let, kdežto keramické tašky mají na svém kontě celá staletí. Během nich se jejich výroba vyvíjela a zdokonalovala až k dnešní technologii. V mnohém inspirovala i výrobce betonových tašek, takže postup výroby je u obou hodně podobný.
Zásadním rozdílem je vstupní surovina. U keramiky je to hlína, kdežto u betonu písek. Dalším zásadním rozdílem je pak uhlíková stopa obou materiálů. U keramiky je kvůli vypalování vyšší. Cement v betonu se sice taky vypaluje, ale protože tvoří maximálně 20 % jeho objemu, tak je uhlíková stopa betonových tašek asi poloviční oproti keramickým.
U obou systémů výrobci deklarují dlouhou životnost 100 let a poskytují zhruba stejné záruky na 30 let. Více na toto téma najdete ve článku Jaká je záruka na střešní krytinu? Rozdíly jsou velké.
Jak keramické, tak betonové tašky jsou velmi pevné, takže chůze po nich ani jedné z nich neublíží. Společná je oběma i rozebíratelnost krytiny, takže do kterékoliv můžete nechat dodatečně namontovat střešní okno nebo solární systém.
Většinu typů betonových tašek můžete použít na střeše se sklonem od 12 stupňů, ale musíte současně zajistit vytvoření vodotěsného podstřeší. Ve stejné expozici můžete použít i keramické tašky, ovšem jen ty se spojitými drážkami.
Pojítkem mezi oběma typy krytin je bohatý sortiment doplňků, takže s každým systémem snadno vytvoříte dokonalou střechu.
Navzdory zažité představě o tom, že betonová krytina je těžká, je hmotnost keramické i betonové krytiny na metr čtvereční zhruba stejná. Z hlediska zatížení krovu a jeho dimenzování proto nemá volba krytiny podstatný vliv. Rozdíl ale pozná pokrývač při pokládce, protože betonové tašky bývají zhruba o kilogram těžší než pálené. Za větru to ovšem může být výhoda, protože těžší taška má větší stabilitu.
Rozdíly mezi oběma krytinami startují na jejich spotřebě na metr čtvereční. U skoro všech typů betonových tašek počítejte s 10 ks/m2, kdežto u keramických tašek budete nejčastěji potřebovat 10 až 15 ks/m2.
Pokládku betonové krytiny můžete pro její jednoduchost svěřit i do rukou méně zkušeného pokrývače. Zato keramické tašky vyžadují větší pečlivost, což může vycházet dráž.
Vyšší náklady na pořízení si žádá i samotná keramická krytina. Zejména pokud se rozhodnete pro efektní glazuru. Přidanou hodnotou za vyšší náklady je u keramiky větší škála tvarů a barev než mají betonové tašky. Ty ale zato pořídíte levněji.
Střecha z pálených tašek, s výjimkou režných bez povrchové úpravy, si trvale zachovává svůj vzhled. Její hladký povrch brání usazování nečistot a mechu. Na druhou stranu jsou tašky glazované hladké natolik, že způsobují častější sjíždění sněhu ze střechy. Glazura se taky při oslunění hodně leskne, takže může oslňovat okolí.
Oproti dřívějšku se výrazně zlepšil i vzhled betonových krytin. Nové technologie potlačují působení cementu, který rozkládá povrchovou úpravu, takže má nižší životnost. Proto se dnes tašky zhotovují z probarveného betonu, který dál chrání vícenásobný nástřik. Ale ani s nimi není barevnost betonových tašek stejně trvalá jako u keramické krytiny.
Rozdíl je i v zrnitosti povrchu, i když i to se u betonu výrazně zlepšilo. Přesto ve srovnání s keramickými taškami zachycuje beton nečistot víc a na zastíněných plochách může mít i problém s usazováním mechů.
Pro všechny skládané krytiny platí, že nejsou 100% těsné. Při větru se jejich spárami do střechy dostává prachový sníh, větrem hnaný déšť nebo prach. Výrobci proti tomuto jevu bojují tvarováním sofistikovaných zámků na spodní straně tašek. Z toho pohledu jsou keramické tašky propracovanější. Betonovým chybí horní zámek, takže zafoukávání sněhu a větrem hnaného deště je u nich častější.
Na druhou stranu je beton homogenní, takže nasákavost tašek z tohoto materiálu je asi 6 %. Vypálená hlína je poréznější a kvůli tomu má nasákavost vyšší. Plně se to projeví ale jen u režných variant krytiny, jinak je povrch chráněný engobou nebo glazurou, které ho uzavírají. Podobně jako vám z glazovaného hrnku tekutina nevyteče, tak se ani nedostane voda do keramické tašky s povrchovou úpravou.
Která skládaná krytina je tedy lepší? Keramická nebo betonová? V podstatě jsou si oba materiály hodně podobné. Rozhodující roli tak bude hrát váš vkus a finanční možnosti.
Zdroj: Pavel Kopta, Jana Janoušková: Šikmé střechy (2012)
Nezřídka se stává, že v dálné či nedávné minulosti zhotovené střechy vykazují vady neslučitelné s užíváním. Příčinu vad nejčastěji nalezneme v době, kdy byly realizovány. Vady můžeme rozdělit do dvou ...
Moderní stavebnictví klade důraz nejen na kvalitu a funkčnost, ale také na rychlost realizace a energetickou efektivitu. Jedním z nejpokročilejších řešení v oblasti zakládání staveb je systém celoploš...
