Pozinkovaný plech je v podstatě ocelový plech opatřený oboustranným zinkovým potahem. Okapy z tohoto tradičního materiálu seženete v nejnižší cenové hladině, za což zaplatíte daň v podobě nutnosti pravidelného natírání. Nejen že vám zabere spoustu času, ale nákup barvy také musíte připočítat k pořizovací ceně. Při pravidelné údržbě vám takové okapy vydrží 15 až 25 let.
Výhodami jsou nízká cena, možnost letování spojů a pevnost. K nevýhodám patří již zmiňované natírání, riziko koroze a nepříliš reprezentativní vzhled. V průmyslových oblastech, kde dešťová voda nasycená chemikáliemi působí jako zředěná kyselina, se pozinkovanému plechu vyhněte, protože bude korodovat rychleji.
Pozinkovaný ocelový plech je v tomto případě chráněný dalšími povrchovými úpravami, a to ještě předtím, než se z něj začnou tvarovat jednotlivé prvky okapového systému. Díky tomu jsou ochrannými vrstvami zabezpečené všechny detaily a těžko dostupná zákoutí. Takto vytvořené výrobky mají pevnost a tepelnou stabilitu oceli, povrchová úprava jim dává odolnost proti korozi a barevnou stálost. Okapy z předlakované oceli proto mají dlouhou životnost i dlouhou záruční dobu (až 30 let).
Jejich výhodami jsou široká škála barev, bezúdržbovost, pevnost a dlouhá životnost. Nicméně i tento materiál má některé slabé stránky, a to možnost poškození laku při neodborné montáži a také neproveditelnost letovaných spojů.
Tyto okapové systémy jsou často zaměňované s okapy z předlakované oceli. Jedná se však o zcela jiný materiál. Základem je sice opět pozinkovaný ocelový plech, jenže jeho další úprava probíhá až na hotových výrobcích. Dodatečné lakování ale nezaručuje stejnoměrné pokrytí všech detailů a zákoutí vrstvou laku, zejména ošetření vnitřní strany výrobků. Kvůli tomu je na tyto systémy většinou poskytovaná záruka v délce 2 roky.
Výhodami okapů z dodatečně lakované oceli je široká škála barev, nízká cena a pevnost. Nevýhody jsou stejné jako u předlakované oceli, a to možnost poškození laku při neodborné montáži a nemožnost vytvářet letované spoje.
Hliník je chemicky odolný materiál, který nekoroduje a má nízkou hmotnost. Je tedy pro výrobu okapových systémů ideální. Setkat se můžete s okapy z přírodního hliníku, častěji se ale vyrábějí z barevného hliníkového plechu s povrchovou úpravou. Hliníkové okapy vydrží opravdu dlouho, protože jim nehrozí koroze, jenže jsou méně pevné než okapy ocelové. Proto by v oblastech s množstvím sněhu a ledu mohlo dojít k jejich deformaci.
K výhodám hliníkových okapů patří velký výběr barevných odstínů, nízká hmotnost, bezúdržbovost, odolnost proti korozi a dlouhá životnost. K nevýhodám pak již zmíněná nižší pevnost, možnost spojování jen pomocí tmele a nýtů a zejména nutnost řádné dilatace, protože hliník má velkou tepelnou roztažnost. Připočíst je třeba i vyšší pořizovací cenu.
Titanzinkové okapy jsou pevné, mají dlouhou životnost bez nutnosti natírání a také se dají spojovat tradičním způsobem – letováním. Nevýhodou těchto bezúdržbových okapů je ale malá barevná škála i nestejnoměrná patinace, která na povrchu vytváří mapy. Jsou také náročnější na řemeslné zpracování a stejně jako hliník vyžadují řádnou dilataci kvůli velké teplotní roztažnosti. Jejich životnost je asi 50 let.
Pokud jde o cenu, tak měděné okapy stojí na špici žebříčku. Zato ale nevyžadují žádnou údržbu a vydrží mimořádně dlouho – 50 až 100 let. Tedy pokud se jich nevšimnou zloději, pro které je tento materiál velkým lákadlem kvůli vysokým výkupním cenám ve sběrných dvorech. Pořizovat si měděné okapy by neměli ani zahrádkáři, protože dešťovka z nich je kontaminovaná měděnkou, a tak se nehodí k zalévání zahrady.
Je třeba také počítat s tím, že měď oxiduje a postupem času mění svůj vzhled a barvu. Od lesklé měděné přes hnědou a černou se mění na finální zelenou měděnku. Tato oxidace bývá často nestejnoměrná, povrch je mapovitý.
Pozor také na kontakt jiných kovů s mědí, jehož důsledkem je kontaktní koroze. To platí i pro vodu stékající z měděných prvků. Proto nelze kombinovat třeba měděný žlab s hliníkovým svodem. Jediným přípustným materiálem pro kombinaci s mědí je plast.
Plastové okapy se vyrábějí ve většině případů z probarveného tvrzeného PVC, které odolává UV záření. Nejčastěji se používají pro odvodnění menších ploch, jako jsou balkony, terasy, altánky atd.
Jejich výhodou je bezúdržbovost a fakt, že nepodléhají korozi. Díky tomu je jejich životnost téměř neomezená. Počítat ale musíte s nižší pevností a s tím, že časem mohou barvy blednout.
Nejběžnější u nás jsou půlkulaté podokapní žlaby. Některé materiálové varianty ale mají i provedení hranaté, které se velmi hodí k moderním novostavbám. Pro jakýkoliv tvar i materiál platí, že podokapní žlab musíte umístit tak, aby ho krytina přesahovala (max. do 2/3 profilu). Výška osazení pod hranou střechy by měla být taková, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu.
Aby okapy plnily svou funkci, musí být vyspádované směrem k odtoku, a to minimálně 0,5 % (tj. 0,3 stupně).
Pro střechu byste měli zvolit velikost okapu podle empirického pravidla, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu. U strmých střech a hladkých krytin, ze kterých voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní, by to mělo být více, zhruba 1,0 až 1,2 cm2.
Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné. Způsoby, jak toho dosáhnout, se liší podle materiálu žlabu. Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením. Hliníkové žlaby můžete lepit speciálním lepidlem anebo nýtovat.
Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. V minulosti se dilatační úseky vytvářely přerušením žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky – spojky žlabů. Vytvoří vodotěsné napojení žlabů, které navíc absorbuje jejich dilatační pohyby.
Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U členitých střech, kde jsou součástí žlabu rohy (vnitřní nebo vnější), se zkracuje délka dilatačního úseku napojeného na roh/kout na polovinu.
Střecha je investicí na dlouhou dobu a totéž platí i pro její součást – pro okapy. Levné, tedy méně kvalitní okapy si vyžádají častější investice do údržby a oprav, takže počáteční úspora se rozplyne.
Až na okapy z pozinkovaného plechu, které jsou nejlevnější, se dají všechny materiálové varianty považovat za bezúdržbové. Jejich ceny jsou zhruba srovnatelné, jedinou výjimkou je nejdražší měď.
Zdroj:
Pravidla pro navrhování a provádění klempířských prací (vydal cech KPT ČR)
P. Kopta, J. Janoušková: Šikmé střechy
Okapy jsou důležitou součástí každé budovy. Odvádějí dešťovou vodu, a tím chrání fasádu i základy před vlhkostí. Svou funkci však plní jen, když nejsou ucpané. S tím pomůže inteligentní ochrana žlabu.
