Pevnější než ocel, robustnější než beton a pružnější než dřevo – bambus by se mohl stát novým „zázračným“ materiálem ve stavebnictví. V Asii, Africe a Jižní Americe se tento udržitelný zdroj používá k...
V únoru 2024 jsem se mohl osobně a zblízka přesvědčit, jak střecha doopravdy vypadá a z čeho je vyrobena. Zjistil jsem, že celkem 10 krásných klenutých střech bylo při stavbě sestaveno z prefabrikovaných betonových dílů a že z plechu jsou na nich pouze měděná úžlabí. Jinak je celý střešní plášť tvořen světlými keramickými dlaždicemi, vyrobenými švédskou společností Högenas.
Přímo na místě tehdy dokonce vznikla provizorní továrna, kde byly sestavovány jednotlivé montážní díly. Každý z nich obsahoval 4 228 dlaždic, které byly sestaveny ve 26 lůžkách. Každé z lůžek bylo přitom tvarované tak, aby odpovídalo křivce střechy. Podle některých zdrojů je na střechách opery dohromady 1 056 006 dlaždic ve dvou barvách. Lesklá bílá a matná krémová vytvářejí na střeše jednoduché geometrické vzory. Designově čisté řešení, navíc se samočistícím účinkem při dešti.
Dlaždice ze střechy splnily v minulosti kromě funkce ochrany budovy ještě jeden úkol. Světoznámá opera potřebovala získat finanční prostředky na rekonstrukci, a tak na internetu zahájila virtuální prodej dlaždic z této unikátní střechy. Navíc se tímto způsobem vtipně připomenula veřejnosti. Prodávaly se tašky z nejvyšší střechy (mimochodem ční 65 metrů nad okolní moře) a ta umožnila dát k dispozici 125 tisíc dlaždic v cenovém rozpětí 100 až 400 australských dolarů.
Zájemci si svou tašku vybrali na internetu a následně na tuto virtuální tašku mohli umístit své foto a vzkaz. Celé dění okolo střechy opery v Sydney bylo možno sdílet na sociálních sítích a vlastníci se dokonce stali členy virtuální komunity vlastníků dlaždic. Jedním z prvních kupců se stala hollywoodská hvězda Hugh Jackman.
Stavbu opery v Sydney navrhl v roce 1956 Jorn Utzon, dánský architekt. Jeho návrh čerpá z motivu plachet a nepochybně změnil tvář australského města. Slavnostní otevření a první představení proběhlo v roce 1973. Stavba je zařazena na seznam Světového dědictví pod hlavičkou UNESCO.
Autor a foto: Vladimír Zábranský