Pálené tašky jsou nejstarším typem průmyslově vyráběné střešní krytiny. Zhotovují se formováním a pálením z hlíny, která je tvárná a umožňuje tak vyrábět velmi širokou škálu různých tvarů, barev a ozdobných doplňků. Každá střecha s pálenou krytinou tak může být originálem.
Původní jednoduché tvary (bobrovku a prejzu) doplnily moderní tašky se systémem dvojitých drážek. Zajišťují mimořádnou ochranu a jsou bariérou proti vnikající vodě, vířivému sněhu i prachu. Díky tomu je možné některé typy pálených střešních tašek používat už od sklonu 12°.
Objemová hmotnost pálených tašek se pohybuje zhruba kolem 50 kg/m2, což je řadí mezi krytiny těžké. Nejznámějšími značkami na našem trhu jsou Tondach, Bramac, Röben a Creaton.
Svým tvarem připomínají pálené střešní tašky, jenže surovinou pro jejich výrobu je beton. Hrubozrnný povrch betonu u moderních tašek sjednocuje povrchová úprava a výrobci pracují i na eliminaci vyšší objemové hmotnosti. Například vyrábějí velkoformátové tašky, které mají na metr čtvereční nižší hmotnost. Na trhu je i taška s technologickým vylehčením speciálním kamenivem, díky čemuž je o 30 % lehčí než obyčejné betonové tašky.
Nejběžnějšími značkami betonových střešních tašek jsou Bramac, KM Beta, Benders, Betonpres nebo KB Blok.
Tuto krytinu znáte nejspíše pod názvem eternit. Při svém zrodu na začátku 20. století byla základem pro výrobu tenká azbestová vlákna spojená cementovou kaší. Ze směsi se vyráběla lehká krytina, na našem území nejčastěji ve formátu 40 x 40 cm (tzv. česká šablona). Po zjištění karcinogenních vlastností azbestu byla technologie počátkem 90. let přeměněna na směs vláken buničiny a vláken umělých, doplněných cementovým pojivem. Současná vláknocementová krytina je díky tomu naprosto zdravotně nezávadná.
Směs se lisuje válcováním do tenké vrstvy, která odpovídá tloušťce výsledného produktu (obvykle 4 a 5 mm). Podle velikosti se produkty dělí do dvou základních skupin, a to na maloplošnou skládanou krytinu (šablony) a velkoplošnou krytinu (vlnité desky). Krytina se povrchově upravuje stříkáním, spodní povrch bývá voskovaný v odstínu podobném hornímu povrchu.
Vláknocementové šablony patří do kategorie lehkých střešních krytin (nejběžnější česká šablona váží cca 15 kg/m2). Jediným výrobcem v České republice je Cembrit, je možno se setkat ještě s výrobky značky Eternit, dováženými z Německa a Belgie.
První střechy pokryté plechem se objevily v době renesance, na českém trhu v současnosti zažívá tato krytina opravdový boom. K její oblibě přispívá široká škála materiálů a povrchových úprav, je také možno je zpracovávat různými způsoby, díky čemuž si poradí s jakýmkoliv tvarem střešní plochy. Benefitem je i nízká hmotnost plechu (obvykle se pohybuje okolo 5 kg/m2), která zlevňuje náklady na nosnou konstrukci i na dopravu.
Pro výrobu střešních krytin se používají válcované plechy z oceli, hliníku, titanzinku a mědi. Jednotlivé pruhy (šáry) plechu spojené falcováním je možné bezpečně použít na nízké sklony od tří stupňů. Jinou technologií výroby je tvarování plechu válcováním do požadované podoby (taškové tabule, trapézové plechy) nebo se dělí na menší dílce pro zhotovení maloformátové střešní krytiny.
Ušlechtilé kovy jako měď a titanzinek obvykle nemají povrch dál upravený a časem přirozeně patinují. Ostatní varianty plechových krytin mívají aplikované nejrůznější povrchové úpravy, jednak z estetických důvodů, a také tím odpadá nutnost provádět ochranné nátěry.
Výrobců plechových krytin je na našem trhu mnoho, k předním patří Prefa Aluminiumprodukte, Lindab, Ruukki, Satjam, Rheinzink či VM Zinc.
Kámen jako přírodní materiál patří k nejstarším typům krytin. Výjimečně se lze na střeše setkat s jakoukoliv horninou, nejběžnější je ale břidlice. Těží se převážně v povrchových dolech a z vytěžené horniny se dál řeže na poměrně širokou škálu tvarů a velikostí. Každý tvar má však zcela odlišný způsob pokládky. Nejobvyklejšími tvary jsou čtverce, obdélníky, bobrovky či kameny nepravidelných tvarů pro tzv. divoké krytí.
Povrch břidlice se nijak neupravuje, je hladký s jemným strukturováním a nejčastěji tmavošedou barvou. Obecně platí, že minimální sklon, od kterého lze břidlici pokládat, je 22 stupňů. Hmotnost krytiny je poměrně nízká (na to, že jde o krytinu kamennou), většinou se pohybuje okolo 30 kg/m2.
Montáž břidlice jsou schopny řádně provést jen nejkvalitnější pokrývačské společnosti, kterých na trhu bohužel mnoho není. Vysoká je i pořizovací cena krytiny, odměnou je ale životnost, která by měla přesáhnout 100 let.
Dřevěné šindele jsou jednou z nejtradičnějších střešních krytin, ve středověku pokrývaly téměř všechny střechy. Kvůli častým požárům ale svou výsadní pozici ztratily a dnes se s nimi setkáváme zejména u památkových objektů nebo na horských chalupách.
Vyrábějí se ze smrkového a modřínového dřeva štípáním, řidčeji také řezáním. Šindele se impregnují vhodným fungicidním a insekticidním přípravkem a na střeše by se měl nátěr každých pět let obnovovat. V zásadě rozdělujeme dva typy šindelů – tradiční valašský a alpský. Alpský šindel má rovné hrany a pokládá se podobně jako bobrovka. Použití je většinou od sklonu 30 stupňů. Z hlediska hmotnosti patří dřevěný šindel k lehkým střešním krytinám, jeho hmotnost se pohybuje okolo 25 kg/m2.
Výrobou a pokládkou šindelů se zabývá mnoho malých, většinou rodinných firem, které se na tuto technologii specializují.
Slaměné a rákosové došky jsou krytinami z čistě přírodních materiálů rostlinného původu. Snadná dostupnost materiálu a jednoduchost pokládky, kterou si prováděl každý sám, stály v minulosti za masivním používáním této krytiny zejména na vesnicích. Dnes je u nás takových střech minimum. Hlavním důvodem je nedostatek kvalitní slámy a rákosí. Proto ani firem zabývajících se prodejem a realizací není mnoho.
Vrstva došků na střeše mívá tloušťku asi 40 cm. S tím následně souvisí vyšší hmotnost kolem 55 kg/m2, ale také jedinečná vlastnost, kterou žádná jiná střešní krytina nenabízí – velmi dobrá tepelná izolace. Dalším benefitem je, že krytina si poradí s jakýmkoliv zakulaceným tvarem ve střeše, naopak úžlabí s hromadící se vodou jsou pro krytinu rizikem. Pokládka je možná na střechy se sklonem 45 stupňů a vyšším.
Na šikmé střechy lze použít běžné asfaltové pásy, ale protože manipulace s rolemi ve sklonu je obtížná, stejně jako provedení kvalitního natavení, obvykle k tomu nedochází. Místo toho se u nás po roce 1990 objevily asfaltové šindele, které se z asfaltového pásu vyřezávají. Většina šindelů se vyrábí z oxidovaného asfaltu, malá část také z asfaltu modifikovaného. Asfalt je na horní straně opatřený posypem, který tvoří pohledovou část krytiny a zabraňuje degradaci asfaltu UV zářením.
Asfaltové šindele se vyrábějí v celé škále tvarů a barev, včetně šindelů laminovaných, vytvářejících na střeše plastický dojem. Existují i speciální šindele s povrchovou úpravou z tenkého plechu (měď nebo titanzinek), při jejichž použití střecha vypadá jako kovová. Asfaltové šindele mají většinou rozměr 100 x 30 cm, přičemž polovina listu je pohledová a polovina překrytá. Hmotnost krytiny se pohybuje v rozmezí 9 až 15 kg/m2.
Největším celosvětovým výrobcem kvalitních asfaltových šindelů je kanadská společnost IKO, dalšími jsou Tegola, Isola, Onduline nebo Gutta.
Asfalt je základní surovinou také pro vlnité desky, vyráběné na principu vrstvené laminace. Organická vlákna se při ní sytí asfaltem, za vysoké teploty se formují do požadovaného tvaru a ve finále se deska shora nabarví do požadovaného odstínu. Tato krytina se nejčastěji používá na jednoduché doplňkové stavby nebo na velké halové plochy. Na rodinných domech se s ní setkáte jen výjimečně.
Střešní krytina z asfaltových vlnitých desek je jednou z vůbec nejlehčích krytin, její hmotnost se pohybuje do 4 kg/m2. Pokládat ji lze už od sklonu 5 stupňů.
Na našem trhu se objevují prakticky jen dvě značky asfaltových vlnitých desek, a to Gutta a Onduline. Onduline kromě velkoplošných vlnitých desek nabízí ve stejné technologii i maloformátovou imitaci klasické taškové střešní krytiny s názvem Onduvilla.
Obrovský rozmach výroby a zpracování plastických hmot pronikl i do střešních krytin, takže na trhu je mnoho výrobců a mnoho typů těchto výrobků. Nejčastěji se vyrábějí krytiny imitující přírodní břidlici, dřevěné štípané šindele a betonové střešní tašky.
Plastové krytiny patří mezi lehké, hmotnost se ale může výrazně lišit v závislosti na použitých vstupních surovinách. Pro představu, pohybuje se od 6 kg/m2 u břidlicových šablon až po 25 kg/m2 u střešních tašek. Od typu krytiny se odvíjí i minimální sklon, který obvykle začíná na 20 stupních.
Mezi nejvýznamnější výrobce plastových střešních krytin patří Capacco a Eureko.
Investice do střechy je podstatným zásahem do rodinného rozpočtu, takže ji určitě nechcete často opakovat. Pomoci vám s tím mohou poskytované záruky, které jsou dobrým vodítkem pro rozhodování. Ukazuj...
Střešní krytina Guttanit+ a Guttapral EVO ze 100% recyklovaných materiálů od firmy Gutta jsou vyrobeny v souladu s odpovědným a trvale udržitelným hospodařením. Cenné suroviny jsou znovu odborným způs...
