Hledáte dárek pro zahradníka či domácího kutila? Letos frčí chytré drobnosti, přírodní materiály, mini technologie i trendy „praktický pracovní styl“. Máme pro vás ty nejhezčí a nejpraktičtější tipy.
Těšili jste se, jak vás s blížícím se koncem léta konečně přestanou obtěžovat komáři, ovádi, klíšťata a další hmyz, který vám doslova pije krev? Pak možná přijde velmi palčivé zklamání: pokud trávíte čas v zahradě nebo procházkami přírodou, může vás od přelomu srpna a září až do října přepadnout ještě otravnější parazit: zákeřná sametka podzimní.
Její larvy – velmi aktivní a pouhým okem prakticky nepostřehnutelné – hledají lidského nebo zvířecího teplokrevného hostitele, na němž by se nakrmily. A následky nejsou nijak příjemné: způsobují silné svědění kůže, které přetrvává řadu dní.
Sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis) patří mezi roztoče a její velikost se během životního cyklu pohybuje v řádech desetin milimetrů. Většinu svého života tráví ve vlhké půdě, kde se živí drobnými členovci a organickými zbytky.
Sametka prochází 4 vývojovými stádii: vajíčko, larva, nymfa a dospělec. Člověku a dalším teplokrevným živočichům škodí pouze larvy, které vylézají z půdy, aby se posilnily pro další svůj růst. Larvy mají podobu drobných, asi 0,2 mm měřících oranžovo-červených „pavoučků“ se 6 končetinami.
Sametkám se někdy nesprávně říká svilušky, ale fakticky jde o dva odlišné parazity. Vypadají sice podobně a oba dva patří do řádu roztočů, nicméně jsou to různé čeledi. Sametka podzimní spadá do čeledi Trombiculidae a parazituje na lidech a zvířatech, zatímco sviluška z čeledi Tetranychidae napadá výhradně rostliny a člověku neškodí. Nepočítáme-li, že mu zmaří úrodu rajčat či okurek.
Na rozdíl třeba od komárů nebo klíšťat nesají sametky krev, ale živí se kožními buňkami hostitele, které rozkládají pomocí trávicích enzymů obsažených ve slinných žlázách.
Po 2–3denní „hostině“ se larvy pouštějí a vrací se zpět do půdy, aby pokračovaly ve svém vývinu. Trápení hostitele tím však nekončí. Zatímco samotné přisátí larev není nijak postřehnutelné a ani nebolí, trávicí enzymy na kůži vyvolávají silné svědění, které přetrvává jeden až dva týdny.
Larvy si vybírají místa, kde je kůže tenká a snadno proniknutelná. Sametka u člověka napadá zejména pas, třísla, podpaží, kotníky a oblast pod prsy. Larev se najednou líhne velké množství, a tak se často i hromadně přenesou na hostitele. Proto i červené pupínky, které jejich kousnutím vzniknou, se zpravidla tvoří ve shlucích, jak vedle sebe hoduje více jedinců. Pupínky často kopírují lemy oblečení, zejména spodního prádla.
Pokud si svědivé pupínky rozškrábete, můžete si do těla vnést infekci, která problém ještě zhorší. V takovém případě bude možná potřeba vyhledat lékaře. Jinak při běžném průběhu nezbývá než „tiše trpět“ a na postižená místa aplikovat běžný gel po bodnutí hmyzem, aloe vera gel nebo chladivé obklady.
Optimální teplota pro aktivitu larev je přibližně 16–25 °C. To bývá typicky na konci srpna, v září a první polovině října, kdy jsou dny ještě teplé, ale rána a večery vlhčí. Na své „oběti“ číhají v trávě, mechu nebo na dalších rostlinách, odkud se snaží přichytit na kůži nebo oděv člověka či na zvíře.
Při suchu a vyšších teplotách, stejně jako při vydatnějších deštích a ochlazení pod cca 10 °C zalézají zpět do půdy. S prvními mrazíky si pak můžete definitivně oddechnout – se sametkou podzimní se znovu setkáte nejdřív až příští rok.
Není šanci sametku ze zahrady vypudit – je prakticky všude a v obrovském množství. Přesto však nemusíte každoročně trpět, ani si dva měsíce odpírat pobyt v přírodě. Pomohou následující kroky:
Nenechte si sametkou zkazit babí léto. Díky důsledné prevenci máte téměř jistotu, že se jí vyhnete. Bosou chůzi v trávě nebo piknik na louce si snažte užít během skutečně teplých suchých dní. Teď už je pomalu čas držet si zelenou džungli trochu od těla – vyhnete se tak velmi nepříjemným svědivým zážitkům. A když se přeci jen neubráníte, chlaďte, mažte a hlavně neškrabejte!
Zdroje:
ESCCAP. Guideline 03: Control of Ectoparasites in Dogs and Cats. 4. vydání. Malvern: ESCCAP, 2015. ISBN 978-1-907259-40-1. Dostupné z: https://www.esccap.org/uploads/file/file/ESCCAP_Guideline_03_Fourth_Edition_December_2015.pdf
Pasti.cz
Zverolekarka.com