Lokalita pro stavbu rozhledny se nachází v severním cípu Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, která byla v roce 1996 zařazena na seznam biosférických rezervací UNESCO. Výlet na Královec tedy určitě nebude promrhaným časem.
Dřevěná rozhledna na vrcholu Královce (655 metrů nad mořem) měří až po vrchol 21,5 metru a její vyhlídková plošina, na kterou můžete po 79 schodech vystoupat, je ve výšce 18 metrů nad okolním terénem. Je přístupná během celého roku a dostanete se k ní po turistické značce z Valašských Klobouk.
Rozhledna má kromě označení Královec ještě i název „Na Finiši“ nebo se jí na počest místního hudebníka a skladatele říká „Rozhledna Cyrila Bureše“. Rozhledna stojí na místě, kde kdysi stávala turistická chata a rozhledna v podobě triangulační věže. Jenže po druhé světové válce obě stavby zanikly. S myšlenkou na vzkříšení rozhledny přišel pan Otakar Rosulek (jednatel Městských Lesů Valašské Klobouky) a za pomoci města ji dovedl do zdárného konce. Slavnostně otevřená byla v říjnu 2006. Zajímavostí je, že o tři roky později vznikla téměř totožná rozhledna na Tlstej hore u Dohňan v Púchovské dolině (Slovensko).
Návrh dřevěné rozhledny vytvořil Ing. Antonín Závada z Valašského Meziříčí, který je specialistou na dřevostavby a na svém kontě má mimo jiné třeba vědecké repliky dřevěných kostelů v Ostravě-Hrabové nebo Gutech. Jeho důvěrná znalost Jurkovičova díla pak stojí za realizací Jurkovičovy rozhledny nad skanzenem v Rožnově pod Radhoštěm.
V případě rozhledny Královec stál před úkolem vymyslet konstrukci, do které nebude zatékat, takže dlouho vydrží a bude bezpečná pro návštěvníky. Proto se v návrhu vyhnul všem běžným tesařským spojům, u kterých požadavek na nezatékání není možné dodržet. Nosná konstrukce rozhledny je z kulatin, které se vzájemně přikládaly a spojovaly hmoždíky. Dotyk válcových prvků má minimální plochu, a tím i minimalizované riziko zadržování vlhkosti.
Podle zkušeností Ing. Závady na našem trhu není dostatečně účinný nátěr na dřevo, který by jej dokázal ochránit v tak extrémním namáhání, jako platí pro rozhlednu. Proto se rozhodl dřevo nechránit jen chemicky, ale především konstrukčně.
Tzn. že spoje navrhnul tak, aby šlo šrouby dotáhnout, až konstrukce seschne (stavělo se z čerstvého dřeva). V konstrukci minimalizoval místa zahnití. Kdyby však přece jen některý dřevěný prvek uhnil, pak je možné ho snadno vyměnit. Autor návrhu je přesvědčený, že s navrženou koncepcí rozhledna vydrží déle než 25 let. Životnost při běžné údržbě je odhadovaná na zhruba šedesát let.
Protože se jedná o stavbu v náročných podmínkách, která slouží široké veřejnosti, posuzovali její návrh nezávisle na sobě dva statici. A výsledek? Konstrukce je předimenzovaná. To je ale nutná podmínka pro dřevostavbu v exteriéru. Díky tomu se i ve výšce nad korunami stromů můžete cítit bezpečně.
Použité dřevo je modřín. Pro nosné sloupy si tesaři dřevo vybírali sami přímo v lese, muselo totiž vyhovovat náročným podmínkám na kvalitu, křivost a tvar. Impregnovali ho nátěrem Bochemit, který fixovali ještě Karbolinem Extra.
Klády přivezli jedinou lesní přístupovou cestou na malý palouk a zbytek stavby probíhal přímo na místě. Tesaři se tak museli spolehnout převážně na ruční práci a ruční nářadí. K dispozici sice měli agregát, ale ten jim sloužil jen na nejsložitější části konstrukce. V roce 2006 si totiž o aku nářadí mohli ještě nechat jen zdát.
Nejprve k sobě sešroubovali vždy dva kmeny (délky 17 a 9 metrů), čímž vytvořili nosné stojky. Pak k nim připevnili půl tunová ocelová „Ička“ a hotové stojky osadili jeřábem do předem zabetonovaných patek. Postavené sloupy zafixovali k okolním stromům a pak je sešroubovali příčníky. Následovala montáž jednotlivých pater – postupně shora dolů.
Originální konstrukce, jakou rozhledna Královec beze sporu má, nešla do detailů nakreslit v kanceláři. Proto některé detaily konzultoval projektant až během výstavby přímo s realizační firmou, aby našli optimální řešení. Tesaři z firmy Pukýš Dřevostavby naštěstí nebyli žádnými nováčky a uměli si s ledasčím poradit. Jako třeba když k rozhledně dorazil jeřáb, aby osadil smontované části, a přitom se zjistilo, že má rameno o metr kratší, než je potřeba. Tesaři proto ze dřeva, které měli na stavbě, postavili provizorní rampu, ze které už rameno jeřábu nahoru dosáhlo. Když jeřáb odjel, tak rampu zase rozebrali a dřevo zabudovali do stavby přesně podle plánu.
Když se chce, tak všechno jde. Na této stavbě si realizátoři poradili s tesařskými rébusy a výsledkem je rozhledna, která potěší laika a vydrží i kritický pohled odborníka. Až budete stát nahoře a kochat se krásnými výhledy, tak si vzpomeňte, kolik lidského umu a řemeslného fortele bylo potřeba, abyste se na dřevěné konstrukci bičované na vrcholu kopce vším nečasem, mohli cítit bezpečně.
Dřevo je pevné a tesaři pro něj navíc vymysleli důmyslné spoje a konstrukce krovů. Díky tomu překlene i velké rozpony. Přesto dnes u staticky méně náročných konstrukcí vítězí moderní vazníky.
Tisíci lety je dřevo prověřené coby stavební materiál. A setkáváme se s ním stále v nejrůznějších podobách. Jenže za nápadnou popularitou se mnohdy skrývá málo skutečných vědomostí o tomto materiálu.
