Invazní rostliny ohrožují českou přírodu. Vyplatí se znát rizika jejich pěstování a řídit se zákony, abychom chránili biodiverzitu i krajinu. A které to jsou?
Asi to znáte. Na dálku se na vás v obchodě smějí červená rajčátka, ale při pohledu na cenovku se zatváříte, jak kdybyste si kousli do citronu z vedlejšího regálu. Většinou pak s povzdechem dáte do košíku nějaká levnější, ne tak hezká a určitě ne BIO a tuzemského původu. Těšíte se ale spíš na to, jak vaše saláty a chlebíčky ozdobí, než jak budou chutnat.
Rajčata v evropských supermarketech pochází ze Španělska, hlavně z Almeríe a Murcie, kde se pěstují ve sklenících pokrývajících obrovské plochy (Moře plastu). Nizozemsko je lídrem v high-tech hydroponii – rajčata tu rostou v živném roztoku, což šetří vodu a zvyšuje výnosy. Maroko zásobuje Evropu levnějšími rajčaty z oblasti Agádíru, ale čelí kritice kvůli pracovním podmínkám. Itálie, především Sicílie a Kampánie, se zaměřuje na chutnější odrůdy, často z polní produkce. Polsko a Belgie pak zajišťují skleníková rajčata pro severní a střední Evropu.
Většina supermarketových rajčat se sklízí nezralých a dozrává během přepravy, což často ovlivňuje jejich chuť – i proto si je stále více lidí pěstuje raději doma. Pojďme se podívat, jak je vypěstovat co nejlépe, jaké odrůdy jsou nejoblíbenější a jak se vyhnout problémům.
Rajčata jsou skvělým zdrojem lykopenu, silného antioxidantu, který pomáhá chránit buňky před poškozením a snižuje riziko některých druhů rakoviny (zejména prostaty) a srdečních chorob. Lykopen také podporuje zdraví kůže, zpomaluje stárnutí a pomáhá chránit před UV zářením. Nejvíce ho obsahují vařená rajčata – tepelná úprava totiž zvyšuje jeho vstřebatelnost.
Rajčat existuje nespočet druhů – v jejich domovině v Jižní Americe se jich vyskytuje kolem 3 000 divokých i šlechtěných variant! Češi však mají pár oblíbených stálic:
Patří mezi nejoblíbenější odrůdy u českých pěstitelů. Mezi nejčastěji pěstované je Tornádo, Stupické polní rané, Bejbino a Start. Díky své výrazné chuti a šťavnatosti jsou ideální do salátů, omáček a domácích kečupů. Tyto rostliny dorůstají značné výšky, proto potřebují pevnou oporu a pravidelné zaštipování bočních výhonů, aby rostlina věnovala energii plodům.
Jsou skvělou volbou pro ty, kdo hledají méně náročnou variantu. Odrůdy jako Roma, Vilma a Balkónové červené jsou nižšího vzrůstu, což z nich dělá ideální kandidáty pro pěstování v květináčích. Nejlépe se hodí do omáček a na sušení, protože mají pevnější dužinu. Na rozdíl od tyčkových rajčat nepotřebují zaštipování.

Jsou opravdovými divochy mezi rajčaty. Odrůdy jako Rote Murmel a Yellow Currant mají drobné, sladké plody, které se skvěle hodí do salátů nebo k přímé konzumaci. Zejména děti je budou zobat jak maliny! Pěstování je téměř bezstarostné a připomíná spíš krocení džungle – jsou extrémně odolná, nepotřebují zaštipování ani oporu, často se samovolně rozrůstají a na jaře vás mohou semenáčky překvapit klidně i ve skalce.
Jsou perfektní volbou pro ty, kdo nemají zahradu, ale chtějí si užít domácí úrodu. Například odrůdy Tumbling Tom a Balkonzauber jsou speciálně vyšlechtěné pro pěstování v truhlících a závěsných květináčích. Jsou nenáročná, nezaštipují se a dobře snášejí omezený prostor, takže se skvěle hodí i na městské balkony nebo parapety.
Rajče je nenáročná rostlina a hezké úrody na balkoně i ze záhonu se jistě dočká i úplný zahradnický "greenhorn". Pokud byste rádi, aby vaše dítě více kamarádilo se zeleninou, můžete jej pověřit občasným zalitím a sklizní sladkých bobulek, které mu pak budou chutnat určitě o hodně lépe!
Zaštipování je metoda, která pomáhá rostlině soustředit energii na plody místo na přebytečné výhony. Klasická rajčata na záhonech nebo ve sklenících mohou mít v plné sezóně opravdu jen zelenou „korunu“, zpod níž visí bohaté hrozny plodů. I na druzích, které zaštipování nepotřebují, odstraňujeme usychající nebo jakkoliv poškozené listy. Zamezí se tím šíření chorob.
Rajčata pocházejí z Andské oblasti (dnešní Peru, Ekvádor, Chile) a Inkům byla známá dávno před Evropany. Když je Španělé přivezli do Evropy v 16. století, lidé se jich zpočátku báli – říkalo se, že jsou jedovatá. Asi jim Inkové naschvál neřekli, že jsou jedlá a výborná.
V jihoamerických pověstech se rajčata často pojí s láskou a vášní. Jedna legenda říká, že rudá barva rajčat pochází ze srdcí válečníků, kteří padli v boji o svou zem. Jiná pověst tvrdí, že první rajče vyrostlo ze slz ženy, která oplakávala ztraceného milence.
Každému se to jednou stane, že zasadí trochu více rostlinek nebo je tak dobrý rok, že rajčata už nikdo nechce ani zadarmo. Rajčata nejsou příliš trvanlivá, nejsou vhodná k mražení. Pokud nebudete vědět, co s nadměrnou úrodou, nebojte se. V pravý čas přineseme článek o možnostech zpracování červeného nadělení!
Zdroje: Pěstujeme rajčata, papriky a další plodové zeleniny, Eva Pekárková, 2001 Grada; A History of Tomatoes, Deborah J. Benoit, 2023 University of Vermont Extension