Na venkově předci využívali podstřešní půdu pro skladování úrody – sena, slámy apod. V činžovních domech se často na půdě sušilo prádlo. Půda sloužila jako odkladiště haraburdí. Na půdě to profukovalo, prádlo i seno schly. Krov v dostatku vzduchu nehubily plísně. Seno i prádlo teď sušíme jinak, staré půdy jsou přebudovány na bydlení a nový dům s velkou prázdnou půdou snad nikdo nestaví. Taky si svá obydlí izolujeme a teplo spoříme. Jenže fyzikální zákony fungují a neberou na nás ohled. Proto musíme brát ohled my na ně.
Lidé vydechují páru, vaří, koupou se, vytírají podlahy, prostě při svém normálním žití vyrábějí docela dost páry. Normální čtyřčlenná rodina vyprodukuje denně páru odpovídající kýblu vody. A ta voda musí z domu ven, jinak si doma pěstujeme plíseň, houbu a smrad. Větráme okny, ale to dělali naši předci také. Takže musíme nějak nahradit prostor půdy s jeho výbornou větrací schopností. A to děláme víceplášťovou střechou.
Abychom mohli v podkroví bydlet, musí být tento prostor tepelně izolován. Používáme k tomu různé materiály (minerální vatu, polystyren atd.), izolujeme v prostoru mezi krokvemi někdy nad krokvemi, někdy i pod nimi. Ve všech případech ale musíme ošetřit tři negativní vlivy:
Všechny tři vlivy eliminujeme vrstvou vzduchu mezi tepelnou izolací a střešní krytinou při použití difúzně otevřených folií.
První otázkou je, jak by měla být ta větrací mezera velká. Umíme si přestavit, že pro výpočet je třeba vzít v úvahu řadu veličin – délku krokve, sklon střechy, předpokládané množství vodních par atd. U nových střech komplikovaných domů je určitě dobře provést výpočet. Z praxe však vím, že se dá spolehnout na doporučení zkušeného místního řemeslníka. Udělal jistě řadu střech podobných té vaší, a navíc v konkrétních místních podmínkách, takže vychází ze zkušeností, která je mnohdy cennějších než abstraktní výpočty.
Abyste si však byli jisti, že větrací mezera je stanovena správně, je možno použít poučku, že větrací mezera by měla být minimálně na hodnotě 2‰ střešní plochy. Obvyklá vzdálenost mezi okapem a hřebenem bývá někde kolem 7 metrů a rozteč krokví 90 cm. Podle teorie dvou promile, by tak měla být výška mezery 1,3 cm. Jenže musíme vzít v úvahu, že zhruba 1/8 plochy zabírají kontralatě ve střeše. Tím se nám výška mezery zvýší na 1,5 cm.
Na okapní hraně, kde se vzduch do větrací mezery nasává, však máme mřížku, zabraňující vniku ptáků. Záleží vždy na konkrétním výrobku, ale měli bychom počítat, že efektivní větrací otvor mřížky je cca 40 % její celkové plochy. Tím se dostáváme na hodnotu výšky větrací mezery 3,85 cm. To znamená, že použitá kontralať by měla mít výšku minimálně 4 cm, aby vymezila větrací mezeru v této hodnotě. Při delší krokvi, či užší rozteči krokví budeme samozřejmě potřebovat kontralať vyšší.
Vzduch ve větrací mezeře proudí podobně jako v komínu, zahřívá se a stoupá. Čím vyšší sklon střechy, tím je proudění vzduchu svižnější. Při nižších sklonech naopak proudící vzduch leniví a zpomaluje. Takže je-li sklon střechy nižší, musí být větrací mezera vyšší. Z uvedeného je patrné, že vykládá-li někdo, že jako kontralať stačí coulové prkno, neví, jak střecha funguje. S takovým „rádoby odborníkem“ je nejlepší spolupráci rychle ukončit.
Dalším úskalím pro provětrávání střechy mohou být použité materiály. Proto se při plánování stavby rozhodně vyplatí konzultace s odborníky, řemeslníkem či specializovaným obchodníkem. V každém případě však platí, že na kvalitě izolace ani na kvalitě difúzně otevřené folie se nevyplatí šetřit. Tyto materiály byste měli vidět jen jednou za život, a to při jejich montáži. Jsou zabudovány ve střešní konstrukci a měli by vám sloužit, aniž byste do nich museli zasahovat.
Větrací mezera se u okapu opatřuje zábranami proti vniknutí ptáků a hlodavců do střešního pláště. Výstup odvětraného vzduchu zpět do venkovního prostředí je umožněn hřebenovými větracími elementy. Ty někdy bývají doplněny větracími taškami.
Je-li proud vzduchu mezi krokvemi přerušen např. střešním oknem, tak se správný řemeslník se postará o výdech vzduchu pod oknem a nasátí vzduchu nad oknem, buď použitím větracích tašek nebo jiným opatřením.
Z výše uvedeného opět vyplývá, že střechu by měl vždy dělat zkušený profesionál. Jak takového profesionála najít? Třeba tím, že se obrátíte na někoho z Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů. Ne každý zkušený řemeslník musí být členem cechu, ale ti, co jsou členy cechu, jsou prověření, zkušení a spolehliví.
Jakub Nepraš
Foto: archiv redakce
Střechy jsou ze své podstaty složité a špatně dostupné konstrukce, takže usnadnění práce pomocí digitálních technologií je opravdová výhra.
Opravdu unikátní střechou se pyšní rodinný dům ve Zlechově na Slovácku. Za její realizaci obdržela firma Střechy Michalčík ocenění v soutěži Tondach Pálená střecha.
