Na Javorovém vrchu v Beskydech vyrostla nová chata horské služby, s níž záchranáři získali větší komfort a vlastní horolezeckou stěnu. Díky precizně navržené skladbě konstrukcí, pečlivě zvoleným mater...
Titanzinek je přírodní materiál, podobně jako hliník. Tenhle kvalitní plech je pro práci na střeše ideální. Využívá se tam jeho hlavní přednost, kterou je možnost letování. Proto se hodí i pro složitější tvary, jako jsou členité konstrukce, historické věžičky, segmentové detaily nebo oblouky. Uplatní se při nich i další užitečná vlastnost titanzinku, kterou je větší tažnost. Díky ní je možné s tímto materiálem zhotovovat i náročnější tvary.
Koncoví zákazníci zase na titanzinku ocení hlavně jeho designové přednosti, především to, že zůstává trvale pohledově krásný – i na zastíněných plochách. Neusazují se na něm totiž ani mechy, ani lišejníky.
Tři čtvrtiny pařížských střech má jako krytinu falcovaný titanzinkový plech. Velká část z nich pochází z 19. století, kdy se baron Haussmann pustil do přestavby Paříže. Titanzinek byl lehký, levný, snadno tvarovatelný a umožňoval stavbu strmějších střech s obytným podkrovím. Proto se tehdy masově rozšířil. Dnes jsou tamní mansardové střechy s falcovaným plechem, jenž v průběhu času získal typickou modro-šedou patinu, charakteristickým prvkem Paříže.
Zmínili jsme řadu výhod titanzinku, se kterými ale jaksi nekoresponduje jeho masovější používání. Hlavní překážkou, která brání častějšímu používání tohoto architektonického materiálu, jsou kromě vyšší ceny i jeho nároky na řemeslné zpracování. Titanzinek patří jen do rukou zkušeného klempíře, který rozumí řemeslu a má osvojené všechny základní klempířské techniky.
Pro titanzinek totiž víc než pro cokoli jiného platí, že je třeba striktně dodržovat standardní postupy. Například je možné s ním pracovat jen při teplotách vyšších než +10 °C, při nedodržení této zásady hrozí v místě ohybu prasknutí.
U střechy s titanzinkovým plechem je potřeba dodržet střešní skladbu ve složení titanzinkový plech, prkna, vzduchová mezera, pojistná izolace, tepelná izolace, parozábrana, podhled. Další velmi důležitou věcí je správně používat dilatační prvky a systém pevných a posuvných příponek. Jako u každého plechu se totiž i u titanzinku projevuje tepelná roztažnost.
Mimo to je titanzinek choulostivý na kontakt s určitými materiály. Nevhodnou kombinací mohou vzniknout fatální problémy, dokonce i s okamžitou korozí. Snáší se s hliníkem, nerezovou ocelí, pozinkovanou ocelí i s olovem. Naproti tomu mu způsobuje problémy přímý kontakt s těmito materiály:
Povrch titanzinku se většinou nijak neupravuje, podobně jako u mědi. Chrání jej totiž patina uhličitanu zinečnatého, která se na jeho povrchu vytváří. I bez pravidelné údržby zůstane titanzinek funkční až 100 let. Pouze při použití na fasádách, kam se v zimě dostane posypová sůl, je dobré povrch pravidelně čistit – ale to jen z estetických důvodů.
Nově namontovaný plech je lesklý, vlivem patiny ale brzy zmatní a zešedne. K dostání je i titanzinek předzvětralý v barvě šedé až černé. Výrobci vycházejí vstříc i modernímu barevnému trendu a nabízejí titanzinek lazurovaný nebo barvený.
Zdroje:
P. Kopta, J. Janoušková: Šikmé střechy (2012)
Okapove-systemy.cz