Přezouvání do domácí obuvi není jen český „výmysl“. A nejde jen o zvyk – má to i praktický důvod. Na podrážkách si totiž z ulice přinášíme nečistoty a mikroorganismy. Zároveň to ale neznamená, že by chození doma v botách bylo samo o sobě nehygienické. Spíš počítejte s tím, že budete mít na podlaze více nečistot a budete muset častěji uklízet.
To, zda se doma zouváme, ovlivňuje kultura, počasí i uspořádání domácnosti. Navíc jiné požadavky mohou platit pro její stálé členy a jiné pro návštěvy. Jak se zachovat jako hostitel a jako příchozí? A co říká etiketa?
I když je někdy zouvání bot prezentované jako typický znak české „malosti“, ve skutečnosti je odkládání venkovní obuvi při vstupu do domu v řadě zemí naprostou samozřejmostí.
Například v Japonsku je v tradičně uspořádaných domácnostech vstupní prostor, takzvaný genkan, jasně oddělený od obytné části. Právě zde se odkládají venkovní boty a dál se pokračuje bez nich, případně v domácích přezůvkách. Podobně to funguje i v Jižní Koreji a řadě dalších asijských zemí.
Zouvání ale není pouze doménou Asie. Běžné je i ve státech střední a východní Evropy, v severských zemích a například v Kanadě.
Naopak třeba v části Spojených států nebo západní Evropy není zouvání doma tak pevně zakořeněné. I tam se ale pravidla liší domácnost od domácnosti. Při návštěvě je proto nejlepší vnímat zvyklosti hostitele a přizpůsobit se jim, bez ohledu na to, jak to máte zařízené u vás doma.
Někdy otázka nezní jen, zda se zouvat, či nezouvat, ale také kde. U některých domácností totiž není hranice mezi venkem a vnitřním prostorem na první pohled zcela zřetelná.
V bytovém domě to bývá poměrně jednoduché: boty se zouvají u dveří od bytu, odkládají se na chodbě nebo do botníku a dál se pokračuje v ponožkách nebo přezůvkách. V rodinném domě to ale může fungovat trochu jinak.
Například v přízemí, kde se neustále prochází mezi zahradou, kuchyní a obývacím pokojem, se obyvatelé zouvat nemusejí, protože by prakticky nedělali nic jiného. Zatímco při cestě do patra už se boty odkládají.
V některých domácnostech se také zouvá už před vstupem, zatímco jinde až v předsíni. Někde je botník hned u dveří, jinde v botách přejdete několik kroků k lavičce, kde si k zouvání pohodlně sednete.
Když si nejste na návštěvě jistí, jak to v dané domácnosti chodí, radši se zeptejte, ať se nevědomky nedopustíte nějakého faux-pas. Jedno pravidlo však u nás platí takřka vždy: když jdete na návštěvu do panelákového bytu, před dveřmi se zujte, ale boty na společné chodbě raději nenechávejte. Při odchodu už byste se s nimi bohužel nemuseli shledat.
Většinou se zouváme nejen kvůli pohodlí a prevenci špinavé podlahy, ale také kvůli hygieně jako takové. Boty totiž venku přicházejí do kontaktu s nejrůznějšími povrchy a mohou přenášet nečistoty i mikroorganismy. Výzkumy například ukázaly, že podrážky mohou být nosiči různých patogenů.
To ale neznamená, že každý, kdo si boty nechá a projde v nich do obýváku, vystavuje domácnost nebezpečí. Přítomnost bakterií ještě automaticky neznamená jejich přenos na člověka ani vznik onemocnění. Přehnané strašení proto není na místě.
Ostatně ani podlaha, po které se chodí pouze v ponožkách, není sterilní. Významným zdrojem jejího znečištění je samotný pohyb lidí. Starší studie z nemocničního prostředí například zjistila, že chůze po podlaze přispívala k její kontaminaci přibližně šestnáctkrát více než samotné usazování částic ze vzduchu.
Pokud se ale zouváme, část nečistot zůstane už u vstupu a neroznášíme je dál po bytě. Praktický význam může mít zouvání zejména v domácnostech, kde se hodně času tráví na podlaze – například při hraní s malými dětmi nebo při cvičení – a také tam, kde nechceme nečistoty zanášet do koberců.
Jaká pravidla si doma ohledně obuvi nastavíte, taková budete mít. Co ale v případě návštěv? Podle odborníka na etiketu Ladislava Špačka by se návštěva zouvat neměla. Ostatně – u formálnějších setkání by kombinace společenského oděvu a nohou v ponožkách či domácích trepkách působila skutečně komicky.
Praxe běžných návštěv ale bývá trochu jiná. Hostitel často pronese: „Nezouvejte se,“ přesto se víceméně očekává, že uděláte pravý opak.
Když si nejsme jistí, zda je taková výzva skutečně jen součástí místního koloritu, nebo ji hostitel myslí vážně, poměrně dobrým indikátorem bývá v tomto případě (ne)obutí samotného hostitele. Je-li ve venkovní obuvi, můžeme si ji také ponechat. Je-li však bez bot, měli bychom spíš následovat jeho příkladu, byť jeho slova možná hovoří jinak.
Pokud se doma zouváte a očekáváte to i od návštěvy, měli byste jí k tomu alespoň zajistit důstojné podmínky. Věta: „Máme docela studené podlahy, tak si tady můžete půjčit pantofle,“ je poměrně diplomatický způsob, jak návštěvu v zablácených botách nenápadně nasměrovat k přezutí.
V takovém případě ale určitě musí být k dispozici místo, kde k tomuto úkonu pohodlně usednout, a mít venkovní obuv čím nahradit. Při odchodu se zase hodí mít u dveří po ruce lžíci na boty. Starší osoby nebo osoby s fyzickým handicapem těchto prostocviků v každém případě ušetříme.
Nabídnutí přezůvek zuté návštěvě by mělo být samozřejmostí. Chceme, aby se u nás cítila pohodlně, nemusela šlapat po tvrdé, třeba i studené podlaze a už vůbec ne, aby se musela stydět za palec klubající se z ponožky nebo za oko na punčoše.
Pantofle pro návštěvy však musí být čisté, vkusné a nepůsobit dojmem, že se v rodině dědí z generace na generaci. K dispozici byste měli mít několik univerzálních velikostí, ideálně v neutrálních barvách. Praktické jsou přezůvky z materiálu, který lze snadno otřít nebo umýt. A také to mezi jednotlivými návštěvami dělat.
Na tuto otázku neexistuje univerzální odpověď. Doma se zařiďte tak, jak vám vyhovuje; na návštěvě se přizpůsobte zvyklostem hostitele.
Zouvání zajistí, že se vám bude doma méně špinit podlaha a také že se vysvobodíte z pevných bot. Rozhodující ale je, jak máte svůj prostor uspořádaný, k čemu ho používáte a jak často chcete „gruntovat“.
Jiná pravidla budou dávat smysl v domácnosti s koberci, kde se často sedává nebo odpočívá na podlaze, a jiná v interiéru s pevnými povrchy, který má působit spíše reprezentativně. Někde je obývací pokoj téměř prodloužením zahrady a lidé jím během dne mnohokrát projdou ven a dovnitř. Jinde je domov naopak místem, kde se chceme po příchodu zvenku úplně „přepnout“ do pohodlného domácího režimu a přezutí je jeho přirozenou součástí.
Ani jedno není špatně. Způsob, jakým doma zacházíme s obuví, je nakonec jen jedním z mnoha způsobů, jak si svůj domov přizpůsobujeme vlastnímu životnímu stylu.
Zdroje:
Hambraeus A., Malmborg A. S. (1979): The influence of different footwear on floor contamination. Scandinavian Journal of Infectious Diseases 11(3), 243–246.
Hunt, Andrew, David L. Johnson a Daniel A. Griffith (2006): Mass transfer of soil indoors by track-in on footwear. Science of the Total Environment, 370(2–3), 360–371.
Rashid T., VonVille H. M., Hasan I., Garey K. W. (2016): Shoe soles as a potential vector for pathogen transmission: a systematic review. Journal of Applied Microbiology 121(5), 1223–1231.
Etiketa, díl 7. – Návštěva, ceskatelevize.cz
Government of Canada – Tips to protect your family from chemicals and pollutants, canada.ca
Liberecký deník – Ladislav Špaček: Návštěvy se nezouvají, trepky jsou nehygienické, liberecky.denik.cz
Norsk Råd For Hjem Og Bygg – Nordmenn er enige: Skoene hører hjemme i gangen, ifi.no
Od prázdnin platí nové normy ČSN 73 4301 Obytné budovy a ČSN 73 4305 Zaříditelnost bytů. Reagují na současné nároky a mají přispět k dostupnosti bydlení. Odpovídají ale skutečným potřebám uživatelů?
Keramické stropní panely CZ-JW jsou určeny k vytvoření stropních a střešních konstrukcí staveb (nejčastěji rodinných a bytových domů). Vyznačují se vysokou únosností a rychlostí výstavby, jsou však ta...
