Nevětrané prostory se vzduchem, ve kterém je cítit zvýšená vlhkost, jsou ideálním místem pro uchycení dřevomorky. Špatná zpráva je, že dál už žádný přísun vody nepotřebuje. Je totiž schopná si vytvářet vlastní zásoby vody rozkladem dřevní hmoty. Tím je z biologického hlediska naprosto unikátní, pro nás to však představuje problém.
Dřevomorku nejčastěji najdeme ve vlhkých sklepech, suterénních bytech, chatách a chalupách. V lese se vyskytuje poměrně vzácně, protože nemá vhodné podmínky k vytváření plodnic. Dostane-li se však nákaza do uzavřeného prostoru s příznivou vlhkostí a teplotou, pak velmi rychle vytváří podhoubí. To jednak prorůstá dřevem a způsobuje jeho rozklad, jednak vytváří povrchové mycelium.
Saprofytická celulózotvorná houba Serpula lacrymans neboli dřevomorka domácí patří mezi nejnebezpečnější škůdce dřeva. Způsobuje tzv. hnědou hnilobu dřeva v různých stadiích. Od pouhé změny zabarvení, až po kostkovitou hnilobu a rozsáhlou destrukci dřeva.
Její nebezpečnost spočívá v tom, že má poměrně malé požadavky na vlhkost. Vlhkost 30 až 40 % potřebuje ke svému růstu jen v počátečním stadiu vývinu. Později je schopná rozkládat dřevní hmotu, přesněji celulózu, na oxid uhličitý a vodu, kterou dále využívá. Přísun další vlhkosti zvenčí již nepotřebuje.
Při intenzivní rozkladné činnosti vylučuje vodu na povrchovém myceliu a plodnicích v podobě kapek, z čehož vznikl i její latinský název lacrymans = slzící. S tím pak souvisí i vlhnutí napadeného objektu a možnost dalšího šíření dřevomorky.
Vedle škodlivého účinku na materiály obsahující celulózu je zde i zdravotní aspekt. Výtrusy znečišťují ovzduší v objektu a při větší vlhkosti se rozkládají a produkují dráždivé dusíkaté sloučeniny.
Nejdříve dřevomorka vypadá jako měkký, sněhobílý nebo nažloutlý vatovitý bochánek, který se rychle rozrůstá do stran. Plodnice dřevomorky se vyvíjejí většinou od dubna do října, ve vytápěném objektu rostou i přes zimu.
Houba vytváří plodnice nejčastěji v místech, kde je slabé proudění vzduchu, aby proud vzduchu roznášel výtrusy po celém objektu. V době zralosti dokáže plodnice z pouhého 1 cm2 svého povrchu produkovat až 6 000 výtrusů za minutu! Navíc si udržují velmi dlouho klíčivost. Po roce mohou vyklíčit všechny výtrusy, po šesti letech klesne klíčivost asi na 10 %.
Existují ještě další způsoby šíření dřevomorky. Za určitých podmínek vytváří vedlejší výtrusy přímo na podhoubí, a to odškrcováním na konci houbového vlákna. To by se tím mělo teoreticky zkracovat, jenže stále dorůstá.
Vedle výše uvedených způsobů šíření dřevomorky existuje i možnost jejího šíření pouhými úlomky živého mycelia nebo napadeného dřeva, které živé mycelium obsahuje. Jsou-li zanesené do vhodných podmínek, mohou se stát základem dalšího šíření houby. Stačí, aby se úlomek napadeného dřeva zachytil na oděvu, obuvi či nářadí, a nechtíc jej přenesete na dosud nepostižená místa. Proto je při likvidaci nákazy nutná mimořádná opatrnost.
Dřevomorka se rychle a někdy i záludně dokáže rozšířit pomocí provazovitých útvarů (tzv. rhizomorfy), které vznikají z povrchového mycelia. V cestě za dalším dřevem je nezastaví ani cihla a beton, přestože tam pro houbu není žádná vhodná potrava. Takto jsou rhizomorfy schopny prorůst až 4 metry zdiva za rok!
Boj s tak úporným škůdcem jako je dřevomorka, která dokáže zničit všechno, co obsahuje celulózu (od dřeva, přes látky, papír až třeba po plátna obrazů), je nesnadný. Ke zničení výtrusů by bylo potřeba zahřát živné prostředí na teplotu 100 °C po dobu 6 hodin. To je v praxi nerealizovatelné.
Cestou nejsou ani záporné teploty. Ve dřevě jsou vzhledem k jeho izolačním vlastnostem takové podmínky, že je mycelium prakticky nezničitelné mrazy v našich klimatických podmínkách. Výtrusy vydrží pokles teploty až na -75 °C po dobu 24 hodin, aniž ztratí klíčivost.
Nejjednodušším a nejjistějším způsobem, jak se dřevomorky zbavit, je obrátit se na specializovanou firmu. K sanaci obvykle používají mikrovlnné záření, kterým ošetří veškeré napadené plochy až do hloubky 1 metr.
Rozhodnete-li se pomoci sami, tak musíte narušené části dřevěných konstrukcí odstranit včetně 0,5 až 1 metru zdánlivě zdravého navazujícího dřeva. Okem ani lupou totiž mycelium houby nezjistíte. Odstraněnou část trámu nahraďte chemicky ošetřeným dřevem.
Protože dřevomorka proniká svými rhizomorfy pod omítku, cihelným nebo kamenným zdivem, zásypem nebo trhlinami v betonu, tak musíte ošetřit i tyto části konstrukce. V místě napadení odstraňte omítku a spáry ve zdivu vyškrábněte až do hloubky 1 cm. Poté zdivo ošetřete fungicidním přípravkem. To vše poveďte až do vzdálenosti 1 metru od výskytu mycelia. Zásyp prorostlý myceliem musíte odstranit, aby se dřevomorka dál nešířila.
A co dělat s vyřezaným napadeným dřevem? Jako první se nabízí ho spálit. Jenže spory dřevomorky jsou značně odolné a při nedokonalém spálení mohou zůstat v živém stavu. Mnohem jistější je dřevo zakopat. Půdní mikroorganismy ho během několika let neškodně rozloží.
Zdroj:
Miroslav Brumovský, Otakar Rada: Dřevo v rekreačním objektu
Jiří Baier, Zdeněk Týn: Ochrana dřeva
Dřevo v optimálních podmínkách vydrží prakticky všechno. Jenže to platí i naopak. V podmínkách, kdy se střídají vlhko a teplo, dochází u dřeva k biologické degradaci, která může skončit až kolapsem.
Dřevo je intuitivně příjemné. Rádi se jím obklopujeme, rádi ho používáme. Vědci náš vztah ke dřevu nyní podložili i argumenty. Ve své studii zkoumali spojitost mezi dřevem a lidským zdravím.
