Pokud máte kopanou studnu s pitnou vodou, měli byste ji ideálně každé dva až tři roky vyčistit.
Zabezpečení proti přehřívání podkroví mají různou účinnost a odlišné pořizovací ceny. Projděte si možnosti a vyberte si pro sebe tu nejvhodnější.
Momentálně jednoznačně nejefektivnějším ochranou před přehříváním je domy dostatečně tepelně izolovat, a to jak fasádu, tak zejména střechu. Zhruba platí rovnice: čím méně tepla může v zimě uniknout, tím méně tepla se v létě konstrukcí dostane dovnitř.
Z bilanční rovnice o prostupu tepla vyplývá, že neplatí úplně stejně v zimě jako v létě. Proč? V létě tepelná izolace prostup tepla do místnosti 100% neblokuje, pouze jej zpomaluje. Z tohoto pohledu nejsou ideální volbou lehké tepelné izolace, které nekladou dostatečný odpor pronikání tepla ze slunečního záření sáláním.
Požadavek na to, aby se konstrukce prohřívala pomalu, je možné splnit jen s použitím materiálů s velkou objemovou hmotností, kde dobře funguje princip akumulace. Podobně jako u starých budov s masivními zdmi, kde zůstává teplota v interiéru příjemná i odpoledne. Dokladem jsou taky střechy ve středomoří, které se často provádějí jako těžké z kamene, betonu nebo keramiky. Obecně platí, že problém letního přehřívání řeší masivní konstrukce střechy s plošnou hmotností nad 150 kg/m2. Tepelná kapacita této masy zpomalí průnik tepla až o 12 hodin, což umožní v letních měsících stabilizovat v podkroví denní maxima do 25 °C. Když potom v noci vyvětráte, můžete dosáhnout příjemné vnitřní teploty bez nutnosti používat klimatizaci.
Těžké materiály obecně velmi málo tepelně izolují, což je v zimě problém. Navíc jsou naprosto nevhodné pro současné moderní lehké střešní konstrukce.
Jednodušší úpravou proti přehřívání podkroví je instalace rolet a žaluzií. Na rozdíl od zateplování se toto řešení dá zvládnout takřka obratem. Aby ale bylo účinné, musí být stínění na vnější straně oken. Vnitřní zastínění nemá příliš velký efekt.
Dvojnásob toto doporučení platí u střešních oken. Jsou oblíbeným prvkem, protože se do střechy snadno instalují. Jenže v letním období je takové okno vystaveno extrémní sluneční expozici, čímž dochází k přehřívání podkroví. Proto je potřeba jej z vnější strany zastínit.
Přehřívání řešte už při návrhu střechy. Z hlediska tepelných zisků jsou například vikýře lepším řešením než střešní okna. Okno je ve svislé poloze a díky tomu na něj žhavé paprsky poledního slunce vysoko na obloze nedopadají přímo. Vikýř tak zajistí lepší tepelnou stabilitu podkroví než střešní okna. Ta ovšem vítězí z hlediska prosvětlení.
Tepelné pohodě v podkroví pomůže dokonce i instalace fotovoltaické elektrárny (či solárního teplovodního systému). Konstrukce totiž zastíní část střechy, a tím také omezí tepelné zisky.
Jednoduchý ochlazující prvek pochází ze zkušeností našich předků. Před svými domy vysazovali velké listnaté stromy, které v létě stínily a chladily své okolí. Zato v zimě po opadání listí umožňovaly slunci přístup hluboko do domu, aby místnosti prohřálo. Toto jednoduché opatření má drobné mínus, příznivě se projeví až po letech, kdy strom vyroste.
Za vysokými teplotami bezpochyby z velké části stojí náš životní styl. Vytváří totiž rozsáhlé plochy bez zeleně – např. silnice, parkoviště a střechy domů. Pro lepší snášení extrémů v počasí (teplo a taky přívalové deště) je potřeba tyto plochy dál nerozšiřovat. Výstavbu dálnice asi neovlivníte, ale můžete si pořídit zatravněnou střechu nebo aspoň místo zámkové dlažby použít zatravňovací tvárnice či šlapáky místo chodníku.
Užívání klimatizace je přirozenou reakcí na nepříznivou situaci s vysokými teplotami. Hodí se ale jen pro krátkodobé použití. Výroba chladu je totiž výrazně dražší než výroba tepla. Jakákoliv klimatizace je proto mimořádně energeticky náročná. Její nevýhodou je i hlučnost a bez otazníků není její vliv na lidské zdraví. Z těchto důvodů nemůže být klimatizace univerzálním lékem na nevhodné stavební řešení. Dlouhodobě nejvýhodnější je dát přednost spolehlivým stavebním úpravám.
Další nápady pro přípravu svého domu na letní vedra načerpáte při svých cestách na jih. Zde už mají s vedry bohaté zkušenosti. Tradičním evropským řešením jsou masivní zděné či kamenné stavby s provětrávanými šikmými střechami a okenicemi. Mnohdy je doplňují ještě úzké ulice, do nichž slunce nepronikne.
Přímo v tropech přistupují k řešení jinak. Tamní domy mají hluboké zastíněné dvory, po obvodu lemované loubím. Jeho arkádová konstrukce zastiňuje místnosti domu a současně umožňuje provětrávání domu. Na oknech tyto domy mívají okenice, které stíní, ale současně nebrání větrání. Tyto konstrukční úpravy jsou obecně platné a jejich funkčnost je ověřená staletími. Tak proč se neinspirovat, ne?