Před touto střechou mnoho pokrývačů couvlo

Strmá valbová střecha o ploše 173 m2 by asi nebyla takovým oříškem, kdyby na každé straně neměla velký vikýř, a to dva štítové a dva trapézové. Kvůli komplikovanému řešení taky majitel dlouho nemohl sehnat realizační firmu. Když už se našla taková, která by byla do rekonstrukce šla, tak zase předložila nesmyslně vysokou cenovou nabídku. Šťastnou náhodou se pak obrátil na pana Michalčíka a ten, jak sám říká, žádnou práci nikdy neodmítá. Jeho cenová nabídka patřila ke zlatému středu a k tomu, že si s investorem nakonec plácli, pomohly reference jeho firmy.

„Hlavní záludností téhle zakázky bylo vymyslet, jak se ze všech těch ploch a sklonů vymotat, aby ve finále byla celá střecha funkční,“ říká pokrývač. „Bohužel jsme se přitom nemohli nechat inspirovat původním řešením, kde sice taky byla pálená taška, jenže pokládaná do malty. To znamená, že když někde trochu teklo, tak tam naházeli maltu. Nějaký čas to fungovalo, než malta nasákla, pak se to opravilo stejným způsobem. Majitel v tomhle nekonečném příběhu nechtěl pokračovat, ale přál si změnu a moderní a funkční řešení. Všechno na téhle složité střeše jsme si tak od začátku museli vymyslet a zrealizovat sami.“

Nejkomplikovanější, podle slov realizátora, bylo navrhnout detail úžlabí u trapézového vikýře, které je ukončené napojením do nárožních hřebenáčů. „Aby to bylo funkční i pěkné, použili jsme boční plech s ŠT-falcem (úhlová stojatá drážka – pozn. red.). Voda tak v úžlabí narazí na překážku a nasměruje ji to do žlabu. Řešení bez celého vyplechování úžlabí nepřicházelo v úvahu, protože jinak by voda mohla téct do střechy. Teď to funguje jak má,“ líčí postup práce pan Michalčík.

Správnost jeho přístupu potvrdila i odborná porota soutěže Tondach Pálená střecha, která byla složená ze členů Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů ČR. V jejím hodnocení stálo: Velmi členitá střecha, krásně provedená, správně rozměřená a odvětraná. Vysoce hodnotíme klempířské prvky, zejména vyplechování úžlabí, směřujícího k hřebenáči, a vyřešení tohoto detailu tak, aby voda vytékala na spodní část krytiny a nevznikaly problémy.

Krásná střecha ve Zlechově má jako krytinu použitu tašku Tondach Contiton-12 (dříve Stodo-12) s glazurou Amadeus natur. Pod ní je jako dostačující difúzní fólie Tondach FOL S, protože dům nemá obytné podkroví, zateplený je v úrovni stropu. Pro klempířinu byl použit eloxovaný hliník v hnědé barvě, ze stejného materiálu je i okapový systém.

Za zmínku ještě stojí způsob realizace, jehož postup prozrazuje pan Michalčík: „Ve finále jsme ve hře byly dvě firmy, ale druhá odmítla tak náročnou práci dělat bez lešení. My jsme na něm netrvali, a to rozhodlo pro nás. Bylo sice namáhavé dělat tuhle střechu bez lešení, ale šlo to díky tomu, že podkroví bylo volné a dalo se stát na pevných stropech. Položili jsme tímto způsobem první pruh fólie, pak připevnili dvě latě na stání a fóliování mohlo pokračovat. Jen jsme museli zvolené technologii uzpůsobit profil kontralatí, aby vyhovovaly podmínkám pro stání. Naše řešení se nakonec stejně ukázalo jediné možné, protože z jedné strany nechtěl povolit stavbu lešení soused a z druhé strany mu bránil vjezd do garáže.“

Střecha ve Zlechově byla z mnoha důvodů komplikovaná, tak se není čemu divit, že se pan Michalčík ze všeho nejvíc těšil na chvíli, kdy bude hotová. Práce se mu povedla, jak dokazují fotky z dronu. Na závěr dejme ještě slovo panu Michalčíkovi, aby nám prozradil, jak často se setkává s tak náročnými střechami. „Málokdy se ukáže zakázka s tolika nárožími a úžlabími. Když už, tak to vesměs bývá u bungalovů, které jsou nízké. Proto u nich práce není problém. Jenže takový jehlan jako ve Zlechově, velká výška a ještě pultové střechy do toho, tak to je spíše rarita.“ Přes všechny komplikace si se střechou poradil na výbornou. Mistr svého řemesla se v něm prostě nezapře.

Foto: archiv pana Michalčíka