Dřevo, použité v novostavbě pro krov a ostatní dřevěné konstrukce, by mělo být zdravé a vysušené. Za suché se považuje dřevo s vlhkostí do 22 %. Vysušení je také nejjednodušší ochranou tohoto přírodního materiálu. Pokud vlhkost dřeva nepřekročí 20 %, tak hniloba nemá šanci. Takové řezivo je vhodné pro spojování vruty, hřebíky nebo jinými kovovými prvky.
Uvedený limit bohužel neplatí pro plísně, těm stačí i jen přechodné zvýšení relativní vlhkosti okolního vzduchu a klidně se usadí i na vysušeném řezivu. Ještě složitější je to s dřevokazným hmyzem. Vysušení je pro něj také jistou překážkou, ale jen při vlhkosti dřeva pod 12 %.
Dřevo, ze kterého se vyrábějí spojovací prvky (kolíky a klíny), musí mít vlhkost do 10 %. Pro lepené konstrukce lze použít pouze řezivo s vlhkostí do 15 %.
V praxi to probíhá tak, že řezivo pro stavění by mělo mít vlhkost, která se co nejvíce přiblíží budoucím vlhkostním podmínkám v konstrukci. Pokud má řezivo při montáži větší vlhkost (do 25 %), pak musí mít možnost doschnout po zabudování, tzn. že nesmí být uzavřené v nevětraném prostoru.
V rostoucím stromě tvoří dřevní hmota jen 25 až 30 %, zbytek je voda a vzduch. Ihned po pokácení se však obsah vody z původních 100 % začíná snižovat – dřevo vysychá, snižuje se jeho hmotnost a mění se rozměry. Když se vlhkost dřeva dostane pod 30 %, dochází k vypařování tzv. vázané vody (nachází se v buněčných blanách) a dřevo pracuje, tzn. že dochází ke tvarovým změnám, doprovázeným zvukovými efekty. Dalším projevem tohoto procesu může být tvorba výsušných trhlin. O tom, zda vzniknou a v jakém množství, rozhoduje rychlost vysoušení.
Parametry objemových změn jsou pro každý druh dřeva jiné. Liší se také v podélném a příčném směru. Ve směru vláken je sesychání nepatrné, kdežto v příčném směru dosahuje asi 5 %. Největší sesychání je ve směru let, kde dělá asi 10 %.
Proměnlivost sesychání je dobře patrná na krajových prknech, která se při sušení prohýbají do oblouku. Strana blíže středu kmene je vždy vypouklá.
Dnes je bohužel standardem, že se na stavbu krovu používá dřevo, na kterém ještě včera zpívali ptáci. Dříve takový tlak na termíny nebyl, takže byl čas se na stavbu v klidu připravit. V zimě, v období vegetačního klidu, se dřevo natěžilo a nechalo se rok dva schnout. Dnes dřevo dosychá na stavbě, praská a může vytvářet trhliny.
Když jsou na dřevo s trhlinami nebo tvarovými deformacemi namontované jiné stavební konstrukce, je to problém. Objemové změny dřeva mohou vyvolat dominový efekt – trhliny ve dřevě pokračují prasklinami ve stěnách. Proto je důležité, pokud stavíte krov z řeziva s vyšší vlhkostí, abyste ho po zakrytí střešní krytinou nechali v suchém prostředí aspoň půl roku větrat (nejlépe přes zimu). Aby měl čas vyschnout. Vyhnete se tím prasklinám v návazných konstrukcích, ať už zděných nebo sádrokartonových.
Pokud chcete problémům s praskáním krovu předejít, je nejjednodušší cestou použít pro jeho stavbu sušené řezivo. Stejně dobře vám poslouží i lepené profily. Obě varianty jsou ale finančně náročnější než řezivo nakupované přímo na pile.
Nezapomeňte ani na sluníčko, které dřevo rychle přehřeje a akceleruje odpařování vlhkosti. Tvorba deformací a trhlin je v takovém případě nevyhnutelná. Jak skladované řezivo, tak hotový krov by měly vysychat postupně, chráněné před přímým působením slunečních paprsků.
Shrnutí na závěr: Praskání krovu je jeho přirozenou reakcí, pokud je postavený z vlhkého řeziva. Pro střechu tento jev zpravidla nepředstavuje žádný problém. O ostatních ohroženích dřevěného krovu a způsobech, jak se jim bránit, se dočtete ve článku Dřevo ve střeše: Bez vaší péče se neobejde.
Zdroj: Václav Hájek – Stavíme ze dřeva
Pod pojmem nosná konstrukce střechy si v souvislosti s vlastním bydlením nejčastěji představíme dřevěný krov. Těm jsme se už mnohokrát věnovali i na portále Naše střecha. Může ale být také z oceli?
