Realizace se ujala firma, která je špičkovým specialistou na práci s kamennou břidlicí, ale i pro ni byla tato zakázka něčím naprosto výjimečným. Samotná technologie byla běžná, tedy dvojité krytí, jenže tady šlo o kameny velkých rozměrů. Největší formát měl rozměry 60 x 75 cm při tloušťce v průměru 5 cm a více. Při použité technologii dvojitého krytí vycházela hmotnost krytiny asi 322 kg/m2. Serpentinit se těžil v Itálii a bylo zapotřebí 21 kamionů, aby přivezly materiál pro střechy s celkovou plochou 1 174 m2.
Pokud vám název serpentinit moc neříká, tak připomeňme, že zastarale byl nazýván hadec a jedná se o metamorfovanou horninu se všesměrnou texturou. Barva je obyčejně nazelenalá až černá, po namočení zezelená výrazně. Charakteristická pro serpentinit je vysoká hustota, která se pohybuje kolem 2 550 kg/m3. Pro stavební praxi je pak důležitý fakt, že serpentinit nejde štípat. Na rozdíl od břidlice.
Než se do práce vůbec pustila, věnovala realizační firma hodně času přípravě. První bylo seznámení se s horninou. Když zjistili kolik váží, nejprve si zkonstruovali pomůcku na transport. Ani s ní ale manipulace neprobíhala hladce, takže nakonec trvali na dodání palet s kamenem v maximální vzdálenosti 10 m od stavby. Pak už si pomáhali vlastníma rukama. Nahoru se hornina dopravovala šikmým výtahem, a tam se překládala na pojezdovou plošinu pro rozvoz po střeše. Hmotnost jednotlivých prvků se pohybovala v rozmezí od 25 kg u nejmenšího formátu, až po 50 kg u těch největších.
Že se jedná o opravdu mimořádné parametry použité horniny, potvrdili i italští specialisté, kteří přijeli realizační firmu zaučit. V Itálii běžně dělali rustikální střechy se serpentinitem, ovšem polovičních rozměrů! Pracovníkům poradili, aby povrch kamene dláty zarovnávali, jinak nebude sedět. Takto bylo nutno opracovat tři pětiny kamenů. Taky je seznámili s dosedem kamene na latě, jenže tato technologie vyžadovala jiný profil latí, než jaký už byl nařezán. Bylo tedy nutno latě vypodkládat klínky – na stavbě obrovská komplikace, ale nedalo se nic dělat. Na tento typ střechy neexistuje žádná norma nebo technologický předpis, který by realizační firmu na jiné laťování upozornil. Nezbylo než nařezat 7 000 dubových klínků, naimpregnovat je a přišroubovat na krov. Teprve pak bylo možno střechu nalaťovat a začít pokrývat.
Jedním z požadavků bylo, aby u sebe neležely kameny stejně široké. V případě břidlice se tohle řeší kopkami o různých šaržích, ze kterých se střídavě odebírá. Jenže roztřídit tak těžké kameny? To by se pracovníci bývali zničili dřív, než by začali střechu pokrývat! Hornina proto musela být dodávána na paletách s doložením šarží. Palet pak muselo být přímo u šikmého výtahu k dispozici několik a pracovník obsluhy dole kameny připravoval podle dohodnutých pravidel. Protože zespoda neviděl, v jaké fázi pokládka na střeše je, měli pokrývači na střeše připravené cedulky s číselnou řadou šířek dodávaných kamenů. Pracovníkovi dole tímto způsobem avizovali, co jim má posílat.
Pro přichycení byly kameny opatřeny vyvrtanými otvory, a to přímo od dodavatele, který disponoval speciálními vrtáky pro tuto horninu. K laťování se pak kameny přichycovaly nerezovými hřebíky délky 100 mm. Záludnost celé pokládky spočívala v tom, že se nedala provádět klasicky z jedné strany na druhou. Nosnou konstrukci bylo nutno zatěžovat rovnoměrně, to znamenalo pokrývat z obou stran současně. Pokud teď přemýšlíte, jaká nosná konstrukce zvládne takové extrémní trvalé zatížení, nemluvě o sněhu, kterého v kopcích bude taky dost, tak vězte, že se jedná o masivní lepené dřevěné trámy vysoké až 150 cm.
Co by to bylo za moderní střechu, kdyby na ní nebylo odvětrání – byť se tváří jako srub, stojící v daném místě věky. Taky v tomto případě je na střeše několik prostupů vzduchotechniky. Pro ně byl zhotoven speciální plechový výrobek, který má velikost kladených kamenů a končí pod ním roura s mřížkou. Při pohledu na střechu je tak viditelný jen kámen, podložený zepředu mřížkou. Na kamenné střeše je zkrátka přípustný pouze serpentinit, jakákoli jiná hmota by vizi architekta narušila.
Realizace extrémně náročné střechy byla svěřena do rukou pana Richarda Mlýnka z Opavy, předního specialisty na břidlici. Jeho firma měla předem u každého známého detailu nachystáno několik variant řešení. Pokud se vybrané, teoreticky nejlepší neosvědčilo, jen sáhli po dalším předem připraveném. Na rutinu byli připraveni, jenže vzniklo i mnoho neočekávaných situací.
Sám pan Mlýnek realizaci střechy ze serpentinitu hodnotí slovy: „Při realizaci jsme si to nepřipouštěli, ale dnes musím říct, že tohle byla těžká práce. A to doslova. Tady neplatilo ‚dvakrát měř a jednou řež‘, tady si každý raději třikrát rozmyslel každý krok, než by padesátikilový kámen dvakrát překládal. A jestli jsem dnes rád, že jsem tuto zakázku přijal? Ano, mám rád nové nestandardní postupy a detaily s tím spojené. Navíc mi tato realizace ukázala, jakým směrem může vývoj pokrývání střech jít. Před námi s tak hrubými kameny kryli neandrtálci v době kamenné. Vlastně ani oni ne, jejich kameny nebyly dost masivní na to, aby vytvořily střechu pro dnešní podmínky. Jde tedy o historicky starou krytinu v novém podání. Upravenou, ale předem nepoužitou. Na druhou stranu, shodneme-li se na tom, že pyramida je taky střecha, tak tam byly použity dokonce kvádry! Takže máme ještě co dohánět…“
Závěrem nelze než smeknout před fortelem všech, kteří se na dané realizaci podíleli. Nejen technici, ale také všichni provádějící klempíři a pokrývači museli krom velkého fyzického nasazení použít veškeré své dlouhodobé zkušenosti z praxe. Jen tak bylo možno se zdárně poprat s touhle zatraceně těžkou střechou.
Foto: archiv firmy Mlýnek
Pevnější než ocel, robustnější než beton a pružnější než dřevo – bambus by se mohl stát novým „zázračným“ materiálem ve stavebnictví. V Asii, Africe a Jižní Americe se tento udržitelný zdroj používá k...
Český Krumlov je známým turistickým cílem pro milovníky památek, vodáky nebo příznivce divadla s otáčivým hledištěm. Rádi bychom vám jej ale představili ještě jinak, a to jako město malebných střech s...
