Pokrývání střech dřevěným šindelem

Dřevěné šindele se vyrábějí ze smrkového nebo modřínového dřeva štípáním. Dřív se dělával i řezaný šindel, protože výrobců bylo málo a museli uspokojit velkou poptávku. Dnes zpracovatelů přibylo, a navíc nově probíhá výroba šindelů během celého roku. Protože ale jsou šindele z letního dřeva méně kvalitní a solidní dřevo jako vstupní surovina se obecně stává stále více nedostatkovým zbožím, není možné co do životnosti porovnávat šindele historické a novodobé. Orientační doba pro výměnu šindele se pohybuje kolem 20 až 30 let. Může to být ale i podstatně méně, pokud je střecha zastíněná a situovaná ve vlhkém prostředí.

Podstatnou měrou ovlivňuje životnost šindelové střechy údržba. Šindele jsou obvykle impregnovány fungicidním a insekticidním přípravkem a nátěr by se měl na střeše každých pět let obnovovat. Někdy je před nátěrem upřednostňován nástřik. Nejúčinnější a pracovně nejméně náročné však bylo dřívější polévání střech. Hustá směs ze 2/3 karbolinea + 1/3 oleje pomalu stékala od hřebene dolů a dřevo si z ní vzalo, co potřebovalo. Obvykle pak stačilo jen dotřít plochu u okapu, kam se impregnace nedostala, protože vsákla v ploše. Dnes se tato technologie nevyužívá, protože nejsou k dispozici potřebné chemické látky. Pro údržbu šindelů je preferováno Karbolineum Extra s exkluzívními penetračními vlastnosti.
Partyzánština v technologii dřevěných šindelů se projevuje i v rozměrech. Délky se pohybují od 49 do 53 cm. Dřív bývaly šindele dlouhé i 80 cm, jenže pro ty dnes chybí surovina – požadavky splňuje jen výběrové dřevo. Dlouhé šindele se proto používají jen v místech extrémního namáhání, např. v úžlabí.
Dlouhé šindele pomáhaly předkům šetřit vzácnými hřebíky. Dnes máme spojovacích prvků dost a v různých provedeních. Šindeláři ale stále preferují obyčejné stavební hřebíky, které působením povětrnosti reziví a vzniklá rez utěsňuje prostup kolem dříku. Zatéct ze začátku sice může, jenže po třech měsících se vytvoří rez, prostup se zatáhne a je po zatékání. Proti povrchově upraveným hřebíkům hovoří i to, že se lesknou a ruší estetiku dřevěné střechy. Hřebíky se používají o průměru 2,5 mm (2,7 mm už šindel štípe) a dostatečně dlouhé. Dřevo, které stále pracuje, je schopno hřebíky vytlačit až o 4 cm. Tento jev hrozí zejména u tzv. jednoduchého dvojitého krytí (dvojité krytí na řídké laťování), kdy šindel není přibitý do latě, ale jen do spodního šindele.
Neexistuje ani jednotný úzus o směru pokládky – někdo začíná zprava, jiný zleva. Všichni se ale shodují na výšce latě pod šindel 6 až 8 cm, na rozdíl od běžných 4 cm u jiných krytin.
Také balíky šindelů mívají rozdílný objem, a přestože se vše prodává pod jednou kvalitou, ani ona srovnatelná není. Třeba nelze srovnávat štípané šindele s těmi, která mají spodní stranu jen hoblovanou.
Krátká exkurze ukázala, že třecích ploch je u dřevěných šindelů mnoho. Teprve po jejich odstranění bude možné dřevěné šindele používat bez rizika problémů i na moderních objektech, které kladou na střechy větší nároky.
Foto: redakce