Celá věc má ale jeden háček. Spousta starých domů se nachází v území s památkovou ochranou nebo jde přímo o kulturní památku. Jak toto zatřídění limituje vestavbu podkroví se dočtete dále.
Stavební památky jsou důležitou součástí našeho kulturního dědictví – dědictví, které náleží všem. Vykonavatelem je pak památkář, který musí posoudit, jestli jsou požadavky stavebníka v souladu s požadavkem na uchování tohoto kulturního dědictví dalším generacím. Rozdílnost zájmů obou stran vytváří třecí plochy. Majitel nemovitosti může být kvůli tomu omezovaný ve svých právech, s čímž se někteří neradi smiřují.
Kulturní památka – každý objekt, který je uvedený v ústředním seznamu kulturních památek. Seznam vede Národní památkový ústav. Na tyto objekty se vztahují přísná omezení při stavebních úpravách. Památkáři posuzují veškeré stavební zásahy, včetně úprav a oprav.
Památková rezervace/zóna – jde o území s plošnou památkovou ochranou. Jednotlivé stavby na tomto území nemusejí být přímo kulturními památkami, přesto při jejich úpravách a vestavbě podkroví musíte respektovat požadavky památkářů. Požadavky se ale zpravidla omezují jen na vnější vzhled stavby.
Budování podkrovního bydlení se navenek projevuje hlavně střešními okny nebo vikýři. Střešní okna mají výhodu, že poskytují vnitřnímu prostoru více světla a nenarušují venkovní tvar střechy. Jenže musejí být v ploše střechy rozmístěna citlivě.
Co vadí? Například střešní okna osazená v nároží valbové střechy, která působí rušivě a kazí celkový dojem. Podobný nežádoucí efekt vytvoří i skupina sdružených oken. Jednoznačné pravidlo ale není, vždy záleží na konkrétní situaci. Někde budou líp vypadat pravidelně rozmístěná okna, jinde spíš vyhoví určitý chaos.
Platí, že střešních oken nemá být více, než je oken v běžném podlaží domu. Mají-li být okna umístěná ve dvou řadách nad sebou, pak horní by měla být menší a nepravidelně rozmístěná.
Aby světla v podkroví byl dostatek i při menším počtu střešních oken (výhodné pro vzhled stavby i pro peněženku), je dobré zešikmit vnitřní špalety oken.
Vikýře na rozdíl od střešních oken poskytují uživatelsky příjemnější svislá okna. Ta v zimě propouštějí dostatek světla, protože slunce je nízko nad obzorem, zato v létě vstupu paprsků brání a eliminují tak přehřívání podkroví. Jenže navrhnout takovou formu vikýřů, aby odpovídala charakteru původního objektu, není vůbec jednoduché. Komplikací jsou zejména současné požadavky na zateplení bočních stěn.
Na rozdíl od střešních oken není třeba rozmístění vikýřů vázat na situování oken ve fasádě. Pokud byste to udělali, tak by dům vypadal, jako že mu přibylo další patro. Platí také, že okna ve vikýřích by měla být menší než okna v běžném podlaží.
Budování vikýřů je řemeslně náročné a prodražuje stavbu. Pokud nechcete jít do střešních oken a situace to umožňuje, tak raději zvolte razantní změnu. Místo valby vyzděte štít (nebo ponechte jen polovalbu) a do štítové stěny umístěte okno. Podobně lze vybudovat štítovou stěnu s oknem i jinde. Vytvoříte vlastně velký vikýř s čelní stěnou vyzděnou na obvodovém zdivu. Takový dominantní prvek ve střeše by ale měl logicky korespondovat s fasádou domu, např. by měl být nad vstupem do domu.
Při úpravách podkroví budete stát před otázkou, co s původními konstrukcemi. Staré krovy jsou důležitou stopou řemeslné dovednosti, kterou byste dnes hledali jen stěží. Proto jsou ručně tesané trámy a jejich důmyslné spoje vnímané stejně jako výtvarná díla. Měly by tedy zůstat ve svém původním stavu jako součást podkrovního interiéru.
Tesařsky opracované trámy nejlépe očistíte vysavačem a následně vydrhnutím rýžovým kartáčem. Rozhodně si na pomoc neberte žádnou brusku nebo jinou techniku. Zničili byste si to nejcennější, ušlechtile hladký povrch tesaného dřeva. Proto také místo nátěru ošetřete dřevo voskováním, zachráníte tím stopy práce dávných mistrů (např. tesařské značky), které krovu dávají punc jedinečnosti.
Ačkoliv střecha celá staletí bez problému fungovala, po vybudování podkroví může být rázem všechno jinak. Původní přirozené provětrávání zmizelo, stejně jako stabilní klimatické podmínky. Obytný prostor funguje jinak. Rozdíl teplot uvnitř a vně je rozdílný, lidská činnost znamená produkci par a riziková jsou i různá vedení.
Skladba střechy u obytného podkroví musí být důsledně větraná, aby nedocházelo k dlouhodobému zvlhčení dřeva vlivem kondenzace (viz článek Střecha musí mít odvětrání, aby správně fungovala). Voda v podkroví je prostě problém, a to platí, i když dojde k nějaké havárii vodovodního nebo teplovodního potrubí.
Z výše uvedených důvodů se vždy vyplatí budovat podkrovní bydlení tak, aby důležitá místa bylo možné kdykoliv zkontrolovat. Zejména se to týká pozednic, styků krokví, uložení stropních trámů apod. To by ostatně mělo platit vždy, nejen u památkově chráněných objektů.
Rozhodnete-li se pro vybudování podkrovního bydlení, rozhodně to nebude rutina. Každý takový interiér je originál, který vyžaduje kreativitu a citlivý přístup. Jinak můžete neuváženým zásahem poškodit hezký dům. Dobrým vodítkem je nechat se inspirovat okolím domu a neopakovat stejné chyby.
Zdroj: Národní památkový ústav
Špatně nastavené nebo dokonce chybějící pojištění domu může znamenat ztrátu střechy nad hlavou i životních úspor. Na co si dát pozor, aby pojistka opravdu pomohla, když dojde na nejhorší?
Plechové střechy jsou stále oblíbenější, přesto se s nimi pořád pojí řada mýtů. Většinou je to ale spíš z nedostatku informací. Protože kvalitní plechová střecha si hravě poradí i s drsným počasím.
