Většina defektů střech má svůj počátek v selhání některého detailu. Spolehlivost každé střechy je proto přímo závislá na správném provedení střešních detailů. U plochých střech je jím kotvení, které střešní krytinu (fóliovou nebo z asfaltových pásů) stabilizuje proti destruktivním účinkům větru.
Realizační firma při kotvení postupuje podle kotevního plánu. Ten se zpracovává předem podle platných norem a předpisů. Pokud přesto tato na první pohled správně provedená plochá střecha selže, tak je často příčinou nesprávné kotvení detailu okraje střechy. To je větrem nejvíce namáhaná část střechy.
Dalším častým důvodem selhání plochých střech je zanedbání správného osazení (geometrie) kotvy v přesahu upevňované hydroizolace. To se týká zejména fóliových střech.
Každá budova je vystavená působení větru. Jeho sání působí na fasádu i na střechu. Zvlášť rizikový je nárazový vítr, který často v chybně provedeném detailu odstartuje destrukci celé střechy.
A jak u nás fouká? Zde je několik příkladů:
| Rok | Místo | Průměrná síla [m/s] | Nárazy [km/h] |
|---|---|---|---|
| 1994 | Praha-Ruzyně | 45 | 162 |
| 2002 | Praha-Ruzyně | 43 | 156 |
| 2007 (orkán Kyrill) | Sněžka | 60 | 216 |
| 2007 (orkán Kyrill) | Praha-Ruzyně | 47 | 168 |
| 2008 (vichřice Emma) | - | 46 | 166 |
Sílu větru klasifikuje Beaufortova stupnice, která určuje celkem 12 stupňů intenzity větru. Při 7. až 12. stupni často dochází k problémům na střechách. Začínají na částečných defektech a končí destrukcí částí nebo celých střešních konstrukcí.
V roce 1805 ji vytvořil kontraadmirál britského loďstva sir Francis Beaufort. Původně byla tato stupnice určena pro vhodnost plavby po moři s určitým typem lodních plachet: Pro nenámořní účely byla upravena v roce 1850, kdy byla také určena rychlost různých typů větru pomocí anemometru. Beaufortova stupnice byla mezinárodně standardizována v roce 1923.
Ze statistik meteorologů i energetiků vyplývá, že větrné kalamity trápí Českou republiku v průměru jednou za deset let. Ničivé vichřice tu škodily například v letech 1929, 1955, 1967, 1976, 1984, 1990, naposledy v letech 2007 orkán Kyrill a v roce 2008 vichřice Emma. Nejtragičtější dopad pak mělo tornádo, které se prohnalo Břeclavskem a Hodonínskem 24. června 2021. Podle varování meteorologů budou extrémní větrné jevy stále častější a silnější. Proto by střechy měly být na tento meteorologický jev připravené.
Vítr namáhá plochou střechu v různých místech s různou intenzitou, která navíc vzrůstá s rychlostí větru. Nejvíce namáhaným místem je okraj ploché střechy. Mnoho havárií kotvených plochých střech má proto svůj počátek v místě přechodu hydroizolace z plochy na atiku nebo na přilehlou stěnu. Když se vlivem větru v tomto místě uvolní upevnění hydroizolace, a navíc dojde k podfouknutí hydroizolační vrstvy, nastává vážná destrukce střešního pláště.
Pokud dojde i jen k částečnému uvolnění upevnění kotvené hydroizolace u okraje střechy (nejčastěji koutového profilu, ale i ukončovacího profilu na atice či stěně), pak záleží na intenzitě a době působení větru, jestli toto selhání povede k destrukci větší plochy. Nastává dominový efekt a postupně selhává i kotvení v ploše, ke kterému přispívají často nesprávně umístěné kotvy v přesahu.
Jak má správně vypadat detail přechodu z plochy střechy na atiku uvádí v montážních předpisech většina výrobců. V kvalitních návodech nechybí ani podrobný popis pracovního postupu. Poplastovanou lištu tvaru „L“ je nutné upevnit minimálně čtyřmi kotvami na běžný metr buď do svislé atiky (stěny), nebo do vodorovného podkladu skrz ostatní střešní vrstvy. Vypadá to jednoduše, jenže v praxi často dochází k uvolnění lišty z podkladu. Tím pádem dojde i k uvolnění hydroizolace.
Detail s koutovou lištou v praxi selhává ze dvou hlavních důvodů. Tím prvním je uvolnění upevnění ze svislé atiky. Často k němu dochází u hal, které mají atiku provedenou ze sendvičových fasádních panelů. Plech panelu je totiž velice tenký (obvykle 0,4 mm, případně 0,5 mm, zcela výjimečně 0,6 mm). Upevnění lišty do takto tenkého materiálu pomocí samovrtných šroubů je velmi rizikové. Jiným rizikovým podkladem je dutinová a voštinová cihla. Zde se převážně používají běžné natloukací hmoždinky, určené do masivních materiálů. Ty ale v tenkém cihlářském materiálu drží nedostatečně.
Druhou příčinou kolapsu detailu koutové atikové lišty je nerespektování požadavků normy. V ČSN 73 1901 Navrhování střech se uvádí, že připevňovací prostředky, použité k tvarovému řešení hydroizolačního povlaku v detailu, se obvykle nezapočítávají do mechanického kotvení proti účinkům větru. Připevňovacím prostředkem je míněna právě koutová lišta z poplastovaného plechu. Většina firem však lištu chybně považuje za obvodové kotvení ploché střechy! Staticky účinné zajištění okraje střechy proto už dál neřeší. Takový postup vede k selhání detailu, klíčového pro stabilitu celé ploché střechy.
Pro funkční zajištění okraje střechy je nutné respektovat požadavky normy a ve vzdálenosti 15 až 20 cm od paty atiky provést první řadu kotvení. Tato linie kotvení se při zpracování detailu následně překryje buď fólií přecházející ze stěny atiky, nebo samostatným pruhem fólie. Tím vznikne staticky účinné kotvení co nejblíže atiky. Plastový koutový profil nebo ukončovací lišta jsou potom větrem namáhané mnohem méně a riziko selhání okraje ploché střechy je podstatně menší.
Aby byla kotvená plochá střecha opravdu bezpečná, musí mít použité kotvy správnou geometrii. Tzn. že musí být v přesahu umístěné tak, aby okraj talířku (podložky, teleskopu) byl minimálně 10 mm od kraje upevňované hydroizolační fólie. Na tuto jednoduchou zásadu se často zapomíná a výsledkem je pak selhání střechy.
Defekty kotvených střech nejsou žádnou zvláštností a nejčastějšími důvody jsou nesprávné kotvení v detailu atiky nebo nesprávná geometrie kotev. Chcete-li se o této problematice dozvědět více a předejít problémům s plochými střechami, navštivte specializovaný veletrh Střechy-Solar-Řemeslo (koná se 6. až 8. února v Praze). Tématu se budou věnovat některá vystoupení v rámci doprovodného programu. Znalost všech zásad a jejich respektování jsou cestou ke snížení havárií plochých střech v nastupujícím období extrémních projevů počasí.
Zdroj: Josef Krupka
Foto: doc. Ing. Marek Novotný, PhD. (autor knihy Poruchy plochých střech)
Hlavní zásada, platná pro všechny střechy, je odvést z nich vodu co nejrychleji pryč. Ploché střechy mají handicap ve své rovinnosti. Jak na jejich odvodnění se dozvíte v tomto článku.
Rekonstrukce balkonů je frekventovaným tématem, protože tato část domu mnohdy jen taktak přežije kolaudaci. Obvykle je na ní jako ekonomické řešení použitá lepená dlažba na stěrkové hydroizolaci.
