Voda je hlavním činitelem, který ohrožuje střešní konstrukci i všechno pod ní. Odvedení vody ze střechy co nejrychleji pryč eliminuje riziko, že do střechy zateče. U plochých střech se k riziku zatečení připočítává ještě přitížení nosné konstrukce. Bazén vytvořený na střeše s ucpaným odtokem představuje zatížení, na které nosná konstrukce nebyla dimenzovaná.
Na spolehlivé fungování pod hladinou vody nejsou připravené ani hydroizolace plochých střech. Fólie nebo asfaltové pásy mají za úkol vodě vzdorovat jen během deště. Dlouhé zatopení vodou, než jezero na střeše samovolně vyschne, na nich vytváří film z mikroorganizmů, který způsobuje jejich křehnutí a praskání.
Souvislá vodní hladina má taky negativní vliv na vlhkostní parametry ve střešní skladbě. I tenká vrstva vody výrazně brání difuzi vodních par, které, když nemají kam unikat, kondenzují ve střeše.
Odvodnění plochých střech se v principu řeší stejně jako u střech šikmých. Jen sklon je podstatně nižší. Aby voda co nejrychleji odtekla ke střešní vpusti, musí mít plocha střechy sklon minimálně 1 %, lepší jsou ale 3 %. U halových staveb bývá uprostřed vytvořené úžlabí, které vede vodu až ke vtoku. I to je nutné vyspádovat, minimálně 1 %.
Při uvedené úpravě se voda působením gravitace pohybuje směrem k nejnižšímu bodu střechy. Tam je osazený odvodňovací prvek – vtok. Měly by být vždy alespoň dva, protože je malá pravděpodobnost, že by se ucpaly současně. Nejde-li to zajistit, pak by měl na střeše fungovat bezpečnostní přepad jako pojistka při ucpání vtoku.
V minulosti se pro vytvoření žádoucího sklonu ploché střechy používala betonová mazanina. To bylo výhodné, protože nebyl problém vytvořit jakýkoliv sklon. Jenže proces byl zdlouhavý a pro dnešní svižný způsob stavění se nehodí. Používaly se i násypy ze škváry nebo štěrku, které ale byly nestabilní a na střeše se kvůli tomu tvořily kaluže. Navíc stejně jako beton znamenaly pro střechu přidané zatížení. Proto se dnes spádování plochých střech mokrým procesem (betonovou mazaninou, lehčeným betonem, perlitbetonem nebo polystyrenbetonem) používá málo.
Na střechách se většinou setkáte se spádovými klíny z polystyrenu, které jsou lehké, tepelně izolují a pokládka je rychlá. Problém je pouze v tom, že se s unifikovanými prefabrikáty musíte trefit do žádoucího sklonu. Více o této problematice ve článku Spádování střech pomocí pěnového polystyrenu.
Vtok na ploché střeše je neuralgickým bodem, který rozhoduje o tom, jestli vám vzniknou potíže nebo ne. Nespoléhejte proto na neprověřené výrobky, u nichž nemáte jistotu, že splní, co slibují. Rozhodně vždy volte prvek od renomované značky s bezpečným napojením na hydroizolaci. Jejich dvouúrovňové vpusti odvodňují i parozábranu. Speciální řešení mají i pro starší střechy, a to sanační vtoky s těsněním, které brání unikání vodních par do souvrství střechy.
Vtok má mít minimální průměr 70 mm, při menším průřezu je velké riziko, že se ucpe. Skutečný průměr ale navrhuje odborník na základě místních klimatických podmínek a parametrů střechy.
Odtok srážkových vod Qr v litrech za sekundu se vypočte ze vztahu: Qr = i . A . C
Parametr znamená „𝑖“ intenzitu deště, která pro celé území ČR činí 0,030 l/s na m2. „A“ je odvodňovaná plocha v m2 a „C“ součinitel odtoku srážkových vod (1,0 pro střechy s nepropustnou horní vrstvou, 0,9 pro střechy s vrstvou kačírku na nepropustné vrstvě a 0,3−0,7 pro vegetační střechy).
Problematice odvodnění plochých i šikmých střech se věnuje taky článek Zásady odvodnění střech.
Rizikovým faktorem pro funkční odvodnění je zanedbání údržby. Vpusti na ploché střeše byste měli kontrolovat 2x ročně. Jejich ucpání sice brání ochranné košíky, jenže náletové nečistoty se na nich zachycují a znemožňují volný odtok vody. Mohou dokonce ochranný košík ucpat úplně a dešťová voda nemá kudy odtékat. Proto je nutné střechu pravidelně kontrolovat a vpusti čistit.
Nezapomeňte si na sebrané nečistoty připravit vhodný kbelík či vak. Rozhodně je nezatlačujte do svodové roury, která by se tímto způsobem ucpala a následně by mohla i prasknout.
Radikální změny v přístupu k plochým střechám si vyžádaly nové materiály a technologie, které se objevily v devadesátkách. Bouřlivý vývoj provázely poruchy plochých střech, ze kterých se teď poučíme.
Jedním z mála prozkoumaných jevů je krupobití. Nejvíce se projevuje ve středních zeměpisných šířkách, v čase většinou od konce dubna do konce září. Která plochá střecha jim odolá nejlépe?
