Skutečnou životnost zásadně ovlivňuje pravidelná údržba. Ale ani když se budete střeše pečlivě věnovat, se její rekonstrukci nevyhnete. Máte však na vybranou několik základních variant, jak dál postupovat:
Pokud stačí jen vyměnit hydroizolační povlak, tak existují dva způsoby:
Při této variantě se jedná o nový střešní plášť, aplikovaný na staré nosné konstrukci. Spojení starého s novým návrh střešního pláště limituje, a to z hlediska únosnosti, pevnosti nebo spádování.
Odstraňování staré hydroizolace je velmi nevděčná a drahá činnost. Proto většinou všichni využívají druhou variantu, tzn. „přidání nového hydroizolačního povlaku“, a to i za cenu s tím spojených rizik. Je totiž nutné zajistit, aby bilance zkondenzované a vypařené vodní páry celého střešního pláště byla aktivní. Přidaný hydroizolační materiál tedy nesmí způsobit poruchy z hlediska stavební fyziky.
Jednou z možností, jak odvod páry z konstrukce zajistit, je aplikace odvětrávacích komínků. Navrhují se individuálně, ale neexistuje žádný přesný návod pro jejich dimenzování a rozmístění. Komínky jsou přitom dvojího druhu. Pasivní nemají pohyblivou část a odvětrávají střešní plášť pouze na základě tlakového spádu nebo komínového efektu. Druhou variantou jsou aktivní komínky, ve kterých komínový efekt posiluje rotační prvek. Nezapomeňte ale, že při jakémkoliv větrání se kromě vlhkosti ztrácí i teplo. Tepelné ztráty jsou tedy nepatrně vyšší.
Při této technologii může mít nová hydroizolace jednu nebo dvě vrstvy. Z hlediska stavební fyziky je výhodnější, když hydroizolační povlak tvoří pouze jedna vrstva. Způsobů, jak ji aplikovat, je opět několik:
Toto je nejobvyklejší řešení nového hydroizolačního povlaku, kdy podkladní perforovaná lepenka zajišťuje dostatečné odvětrání podkladu.
Tento povlak se k podkladu připojuje jen v pruzích, přičemž pruh se buď aktivuje běžnou teplotou (asi +20 °C), nebo u varianty lehce tavné se aktivuje lehkým natavením, které podpoří adhezní schopnost pásu.
Jedná se o velmi často používanou technologii, kterou je možné použít i v případě přidání zateplení. Vyžaduje ovšem dostatečně únosný podklad pro kotvení. Jestli je pevný či ne, se prokazuje výtržnou zkouškou. U hraničních pevností podkladu je nutné zvýšit počet kotev na m2.
Technologie provádění nového hydroizolačního pláště se zateplením může mít jednu nebo dvě vrstvy. Při dodatečném zateplování je možné použít i systém střechy s obráceným pořadím vrstev.
Velmi často používané řešení, při kterém je ale nutné vždy nejprve mechanicky kotvit tepelnou izolaci. Vhodnější je v tomto případě aplikace hydroizolačního povlaku ve dvou vrstvách s vystřídanými spárami, která předchází vytvoření tepelných mostů.
Spodní část hydroizolačního povlaku má samolepicí úpravu, která se aktivuje běžnou teplotou (+20 °C). Lepicími pruhy se připojuje k podkladu, tedy k tepelné izolaci. V případě dvouvrstevného systému se druhá vrstva plnoplošně navařuje na tento samolepicí pás. Samolepicí pásy se spojují pomocí horkého vzduchu nebo se svařují speciálním stranovým hořákem, který brání prošlehnutí plamene na tepelnou izolaci.
Při dostatečné statické únosnosti střešního pláště, kdy je možné střešní plášť přitížit, se úspěchem používá zateplení systémem obráceného střešního pláště. Na něj je pak možné uložit i některé druhy provozních vrstev, např. pochozí.
Velmi problematické je mechanické kotvení do tepelné izolace, které v mnohých případech nemá dostatečnou únosnost. Při této aplikaci je proto nutná velká opatrnost.
Při rekonstrukci střešního pláště je nutné sanovat i systém odvodnění. Nejčastěji se sanace odvodnění týká těchto kroků:
V případě rekonstrukcí vpustí včetně odpadního potrubí je nejdůležitější zachovat jejich dostatečnou kapacitu. Optimální je výměna za plastovou tvarovku vpusti, která může být i vyhřívaná. Absolutně nevhodné je řešit situaci pouhým vložením odvodňovací tvarovky do stávajícího potrubí.
Dodatečné vyspádování lze rozdělit do tří úrovní podle razance úpravy:
Při kompletním přespádování plochy můžete také použít klíny z tepelné izolace. Toto řešení je ale náročné na přesnost.
Při výměně hydroizolačního povlaku nebo kompletní rekonstrukci střešního pláště nezapomeňte zkontrolovat vše, co je na střeše a dožilé či zkorodované. Tyto prvky vyměňte.
V případě rekonstrukce také musíte prověřit tepelně technické vlastnosti nové skladby střechy, a to nejen z hlediska difúze, ale i z hlediska kvantity tepelné izolace v ploše a v detailech. Zejména detaily jsou velmi důležité, protože mnohdy tvoří tepelné mosty a jsou zdrojem poruch. Rekonstrukce tak můžete využít pro zlepšení této situace.
V článku jsme zatím nezmínili ještě jednu možnost, která se u rekonstrukcí plochých střech používá, a to stěrkové materiály. Vhodné jsou zejména pro řešení velmi komplikovaných detailů nebo pro některé speciální účely, jako jsou rekonstrukce balkónů nebo lodžií. Všechno to jsou místa nějak limitovaná, kam se nehodí obvyklá technická řešení s povlakovými izolacemi.
Zdroj: doc. Ing. Marek Novotný, PhD.
Společnost LS Systém CZ, s.r.o. je dlouholetým distributorem izolačních materiálů značky Bauder pro český trh, logicky tak tuto společnost přizvala i coby dodavatele uceleného řešení pro specifickou s...
Ve střešním souvrství ploché střechy je nejdůležitější součástí hydroizolační vrstva. Pro povlakové krytiny se nejčastěji používají modifikované asfaltové pásy a fóliové materiály.
