Podzimní úklid je zásadní nejen pro vzhled zahrady, ale také pro její zdraví. Dobře připravená půda, ošetřený trávník a prořezané dřeviny na jaře rychleji ožijí a vytvoří zdravý základ pro celou sezon...
Avšak aby byla naše zahrada nejen krásná, ale i praktická, je důležité myslet na zpevněné plochy, které umožňují pohodlný pohyb a údržbu. Zpevněné plochy nejsou jen o estetice, ale také o funkčnosti. Správně navržené chodníky, terasy a schody zajišťují, že se po zahradě pohybujete pohodlně a bezpečně. Zpevněné plochy také zabraňují erozi půdy a usnadňují údržbu zahrady, protože omezují růst plevele a šíření bahna. Zpevnění svahů a schody v zahradě si zaslouží podrobnější pohled a budeme se jim věnovat v dalším článku.
Než se pustíte do stavby zpevněných ploch, je důležité pečlivě naplánovat jejich umístění a podobu. Nejprve si projděte zahradu a vyšlapejte si trasy, které budete nejčastěji používat. Tím přirozeně zjistíte, kde jsou nejvhodnější místa pro cesty a chodníky.
Hlavní chodníky by měly vést k důležitým místům, jako je dům, garáž, zahradní domek, krb nebo bazén. Zároveň by neměly zabírat příliš místa, aby zachovaly co nejvíce zeleně. Pokud nejsou garáž nebo přístřešek na auto součástí domu s přímým vstupem, je vhodné tuto cestu i zastřešit. Na zahradu za špatného počasí nemusíme, ale jestli se budou ženit čerti, když přijedeme s nákupy domů, to si často naplánovat nemůžeme a pak se bude suchá cesta do domu hodit.
Při výběru materiálů pro zpevněné plochy máte na výběr z mnoha možností, od tradičních po moderní. Na zatěžované povrchy, jako je například vjezd do garáže zvolíme nejspíš betonovou dlažbu, kámen nebo vegetační pojezdové tvárnice (tvarovky), zatímco cestička mezi záhony postačí mlatová.
Jedním z nejjednodušších řešení je nasypání písku, štěrku nebo hrubého kameniva na podkladovou vrstvu. Tyto materiály mají výhodu suchého povrchu, ale snadno se znečišťují, zarůstají plevelem a jejich stabilita není ideální. Hlavně u štěrku je důležité zvolit správnou frakci, pokud jím chceme vysypat příjezdovou cestu. Nechceme mít pneumatiky plné nebezpečných kamínkových projektilů. U štěrku nebo oblázků hrozí při nevhodné velikosti zahrabávání kol. I písek se může na kola a podrážky nepříjemně lepit. Všechny tyto materiály si také často přineseme na botách domů, a to úsměv na tváři hospodyně rozhodně nevykouzlí.
Mlatové cesty jsou tradiční typ zahradní cesty, který se vyznačuje přírodním vzhledem a snadnou údržbou. Tento typ cest byl běžně používán ve venkovských a historických zahradách a dnes zažívá renesanci díky svému přirozenému vzhledu a ekologickým výhodám. Mlat je odolný vůči povětrnostním vlivům a dobře snáší zatížení pěším provozem. Nicméně, není vhodný pro intenzivní dopravu vozidel nebo těžkou techniku.
Na připravený podklad se postupně nanáší jednotlivé vrstvy. První vrstvu tvoří hrubý štěrk, který slouží jako základ pro odvodnění. Na tuto vrstvu se aplikuje směs jemnějšího štěrku a písku. Nakonec se přidá vrstva jílu smíchaného s pískem, která se dobře ušlape a zhutní.
Mlat je tak kompaktní, že by jej neměly rozrušit ani nejagresivnější plevele jako pýr, oxalis nebo mochna. Při pravidelné údržbě, která zahrnuje doplňování materiálu, zhutňování a odstraňování plevele, mohou mlatové cesty sloužit dlouho a spolehlivě.
Správné odvodnění je klíčové pro dlouhou životnost mlatových cest. Bez něj může dojít k hromadění vody, což vede k erozi a ztrátě stability cesty.
Mlatové cesty by měly mít mírný spád, obvykle kolem 1-2 %, aby voda mohla volně odtékat do stran. Pod povrchem mlatové cesty by měla být vrstva hrubého štěrku, která umožňuje odtok vody. Tato vrstva slouží jako drenáž a pomáhá udržovat cestu suchou a stabilní. V případě potřeby mohou být instalovány drenážní trubky nebo odvodňovací žlaby.
Betonové dlaždice či kostky jsou nejpoužívanějším materiálem pro zpevněné plochy v zahradě. Hodí se pro chodníky, terasy, obrubníky i schody. Jsou odolné, snadno se udržují a nabízejí širokou škálu designů i barev. Nemusí to být jen klasická „vymývačka“ (vymývaná betonová dlažba), která je sice nekomplikovaně hezká, ale čekáme jí spíš na terase horské ozdravovny z 80. let minulého století. Výrobci nabízejí i řadu betonových odvodňovacích prvků.
Beton se může ušpinit bahnem a také obrůstá mechem a lišejníky, ale na čištění většinou postačí vysokotlaký čistič.
Větším problémem jsou mastné nečistoty a nátěrové hmoty. V takovém případě se beton nejlépe čistí louhem se sodou, což je ale značně nepříjemné. Beton lze předem ochránit impregnací, která jej může zároveň i zpevnit. Pokud nelze betonovou dlažbu skvrn již zcela zbavit, lze jí oživit nátěrem. Nejodolnější jsou dvousložkové polyuretanové nátěry.
Použití přírodního kamene je elegantní a ekologické řešení. Kámen je odolný a jeho vzhled se s časem ještě zlepšuje. Nabídka je velká – mramor, břidlice, pískovec, andezit, porfyr, žula i rula… Jen si vybrat takový, aby působil k domu a okolí co nejpřirozeněji. Většina druhů kamene je nabízena v dlaždicích nepravidelného tvaru i v kostkách. U kamene je důležitá jeho pevnost, křehkost a odolnost proti extrémně vysokým i nízkým teplotám.
Pozor, některé kameny mohou za mokra velmi klouzat, zejména pokud jsou porostlé řasami.
Každý povrch teras a chodníků potřebuje pevný podklad. Obvykle se dlažba z kamene či betonu klade do štěrkového lože. Aby se materiál nemíchal s okolní zeminou a nepřerůstal plevelem, odděluje se geotextilií a obrubami.
Nezapomeňte na správné odvodnění. Propustné plochy musí mít spád 1,5–2 % směrem od domu. Voda by měla být odváděna drenážemi a trativody.
Povrch kolem bazénu by měl být pevný a protiskluzový. Je také dobré si otestovat, jestli se vybraný povrch na slunci příliš nerozpaluje a můžeme po něm bez obav chodit naboso. Tráva a oblázky sice vypadají přirozeně, ale přenáší se do bazénu a přitahují hmyz. Dřevo je krásné, ale vyžaduje údržbu, jinak rychle degraduje. Keramické a betonové dlaždice jsou velmi praktické a trvanlivé, stejně jako většina druhů kamene. Je důležité, aby byly mrazuvzdorné a mokré neklouzaly. Oblíbenou volbou jsou bezúdržbové kompozitní desky, které vypadají jako dřevo, ale jsou trvanlivé a odolné vůči počasí. Některé experimenty s kamenným kobercem v okolí bazénu byly sice hezké na pohled, ale často dopadly zklamáním. Zejména venku se musí pravidelně obnovovat epoxidové pojivo, což je velice pracné a nákladné.
Důležité je správné osvětlení cest i celé zahrady. Hledat klíče jen s pomocí mobilu, mezitím si ukopnout palec a pošlapat záhonek, to jsou sice malé, ale nepříjemné nehody. Osvětlené by tedy měly být hlavně nejužívanější komunikace a prostory okolo domu. Vhodná jsou LED světla, která jsou energeticky úsporná a mají dlouhou životnost. Velkým tématem současnosti u tohoto druhu svítidel je teplota barev, která může ovlivňovat zdraví a psychiku. Vhodnější jsou žluté, teplé tóny. Sluncem nabíjená svítidla jsou lákavou volbou, jelikož nepotřebují přívod elektřiny, nicméně si mnoho lidí stěžuje na jejich krátkou životnost a malou svítivost. Pamatujme na to, že většinou jdeme odněkud někam a již se nevracíme. Užitečné jsou tedy schodišťové přepínače, čidla nebo dálkové ovládání světel.
Pokud hledáte další inspiraci pro vaši zahradu, podívejte se na následující tipy:
Foto: Pixabay