Korková fasáda láká atraktivním vzhledem a skvělými izolačními vlastnostmi. Její cena a omezená dostupnost však mohou být překážkou. Kdy se vyplatí a kdy raději zvolit něco jiného?
Obecně u okapů platí, že nejvýznamnějšími kritérii jsou bezúdržbovost a dlouhá životnost (a s ní spojená záruka). Důležitá je i ekologická nezávadnost, třeba proto, abyste dešťovku mohli bez obav použít na zálivku své zahrádky. Těžké kovy, jako měď, zinek nebo olovo totiž vodu kontaminují. Vyplatí se také volit některé ze systémových řešení renomovaných výrobců (např. Lindab, Prefa, Rheinzink, Satjam a další). Je u nich záruka, že všechny komponenty navzájem pasují a celek je funkční. Navíc je celé systémové řešení vždy sladěno i esteticky.
Přes uvedená doporučení se řada lidí při výběru okapů řídí zejména cenou. Jenže odvodnění, stejně jako střecha, by mělo být investicí na dlouhou dobu. Nezapomeňte, že levné, tedy méně kvalitní okapy budou zakrátko vyžadovat další investice do údržby a oprav!
Pozink je nejstarší, přesto dodnes hojně používaný materiál. Je cenově nejdostupnější, což je ovšem vykoupeno nutností okapy pravidelně natírat. Životnost dobře udržovaného systému se pohybuje mezi 15 až 25 lety. Výjimku mají plechy chráněné plastem, které mají dlouhou životnost a nemusejí se natírat.
Vyrábějí se také z pozinkované oceli, ale na rozdíl od předchozí varianty je hotový výrobek dodatečně nalakován. Bohužel tento postup nezaručuje pokrytí všech komponentů stejnou vrstvou laku, takže se stárnutím často začínají barevně lišit.
Vyrábí se rovněž z pozinkovaného ocelového plechu, ale už ve výrobě opatřeného kvalitní povrchovou úpravou. Teprve pak se z plechu tvarují jednotlivé prvky. Tato technologie zajišťuje stejnoměrné pokrytí ochrannými vrstvami, a to i na těžko dostupných a namáhaných místech.
Hliníkové okapy se vyrábějí jak s přírodním povrchem, tak s povrchovou úpravou dodatečným lakováním. Hliník nepodléhá korozi a jedná se o odolný materiál s dlouhou životností. Nemůže se ale pochlubit takovou pevností jako okapy ocelové. Jediné možné napojování podokapních žlabů je pomocí tmele a nýtů. Navíc je nutné žlaby dobře dilatovat, protože hliník má velkou tepelnou roztažnost.
Titanzinkové okapové systémy mají dlouhou životnost bez nutnosti natírání a dají se spojovat tradičním způsobem, tedy letováním. Jsou vhodnou volbou pro ty, kteří preferují bezúdržbovost a nepožadují barevné okapy. Vzhled ale do určité míry volit mohou, a to volbou ze tří druhů patin. Životnost je asi 50 let.
Měď je materiál s nejdelší tradicí a teoreticky s nejdelší životností – 50 až 100 let. Je ale třeba počítat s tím, že měď oxiduje a postupem času mění svůj vzhled a barvu. Od lesklé měděné přes hnědou a černou se mění na finální zelenou měděnku. Oxidace bývá často nestejnoměrná a výsledkem je mapovitý povrch. Dešťová voda, která proteče měděnými okapy, je kontaminovaná měděnkou. Je také nutné počítat s vyšší investicí a s tím, že měď je lákavým materiálem pro zloděje.
Plastové okapy se objevují spíše výjimečně. Jejich výhodou je možnost výroby menších profilů, takže se nejčastěji používají pro odvodnění menších ploch (balkony, terasy, altánky atd.) Nekorodují a jejich životnost je téměř neomezená. Nevýhodou je menší pevnost, takže nejsou příliš vhodné do horských oblastí.
Pokud vám tento přehled nepomohl, obraťte se na specialisty ze Sdružení Střecha Speciál.
Foto: archiv redakce