Poprvé jí zelené střechy učarovaly před 20 lety a tehdy se zrodil i její sen, že z Česka udělá „zelené srdce Evropy“. Stala se průkopnicí odborných řešení zelených střech a své nadšení přenesla nejen na svoji rodinu, ale i na celou řadu dalších.
Ten moment si pamatuji přesně, byl to okamžik, který vám propojí několik věcí, a to spojení začne dávat smysl. Prostě BINGO! Kruh se uzavře. Najednou víte, proč jste tam, kde jste, a kam máte jít dál. To nastalo právě na semináři SZÚZ o zelených střechách v roce 2005 – myšlenka propojit stavění s přírodou mě obrovsky nadchla.
Přírodu, kytky i zahradu mám ráda odjakživa. Kromě velké zahrady mám doma všude pokojovky, od kaktusů přes sukulenty, orchideje, fíkusy, citrusy až po palmy. Řada z nich je ze semen nebo z výhonků, vlastnoručně vypiplaná. Táta mě od dětství učil znát luční a horské rostliny. Když jsem zjistila, že stejné rostliny, které prosperují v přírodě na skalách, jsou skvělé i pro střechy, tak to byla další skvělá zpráva. A že ty stejné rostliny mám odjakživa na skalce, bylo další BINGO.
Na začátku jsem zjišťovala, že v tomto oboru je u nás opravdu ještě „pole neorané“ a nedůvěra velká. Argumenty, že kořeny poškodí hydroizolaci, že bude střecha přetížená, že tam poroste plevel, že bude údržba moc náročná atd., je slyšet i dnes. Ale vše se dá většinou usměrnit, vysvětlit, a hlavně doložit dobrými příklady. Na nadšení mi to neubralo.
Změnil se hodně a výrazně k lepšímu. A to díky soustavné osvětě, řadě zdařilých realizací a dnes už i podpoře ze strany mnohých měst, obcí a MŽP. Nejsem velkým příznivcem dotací na kdeco, ale u zelených střech mi připadají nejen spravedlivé a opodstatněné, ale téměř nutné. Zelená střecha je něco, co má pozitivní dopad na široké okolí, na přírodu, na klima – prostě slouží všemu a všem, bez ohledu na svého majitele, aktuální politiku nebo preference v energetice. Nevyžaduje speciální technologie, na kterých vydělá jenom někdo. Majiteli domu přinese spíš radost než výrazný ekonomický prospěch, i když úspory energie a větší tepelný komfort jsou nesporné. Velký přínos ale představuje pro přírodu, biodiverzitu, akumulaci vody a její návrat do přírodního koloběhu – prostě všude tam, kde jako lidé hodně dlužíme a máme hodně co vracet. A proto, aby tento dluh celé společnosti nespláceli jednotlivci, by tu dotace do funkčních a kvalitních zelených střech měly být. To mi dává smysl.
Bylo tu několik realizačních zahradnických firem, které do toho šly a podpořily začátky kvalitními realizacemi. Stavaři v nich ale neviděli partnery, se kterými by se chtěli bavit. Já měla v tomhle výhodu stavařského vzdělání a k tomu zelenou duši. Jako stavařsko-zahradnický hybrid jsem v tom byla sama. Ale je to skvělá kombinace 😊.
Dobré příklady nejen od nás ale i ze světa. Propíchnout bublinu. Trpělivá osvěta a vysvětlování, že zelená střecha má tolik pozitiv, že to za těch pár korun navíc a minimální péči opravdu stojí.
Naštěstí už docela ano, hlavně v projektech, ale určitě je pořád hodně co zlepšovat. Při realizaci někdy mají stavební firmy pořád snahu lézt zahradníkům do zelí a snaží se dodat vše „na klíč“. Ve spoustě případů je to bohužel hodně na úkor výsledku. Jedni by neměli druhým šprtat do řemesla. Stejně jako základy domu si nenecháte vybetonovat od zahradníka, přestože jsou to vlastně zemní práce, tak souvrství zelené střechy patří rostlinám a měla by to dělat firma, která těm kytkám rozumí. Jen tak bude výsledek ok.
Určitě dost, počínaje aspoň základními latinskými názvy, protože bez nich se člověk mezi zahradníky moc neobejde. Ale měla jsem dobrý základ a když se člověk pozorně dívá a vnímá, tak mu příroda sama hodně ukáže a napoví. A učím se pořád 😊.
Naše firma realizuje všechny typy zelených střech, od těch nenáročných extenzívních přes biodiverzitní s důrazem na druhovou rozmanitost a biologickou hodnotu, šikmé se sklonem až 45 stupňů, biosolární (kombinace zeleně s fotovoltaikou) nebo střešní zahrady s výsadbami okrasných trvalek a dřevin. Malé i velké. Ploché i šikmé. Každá střecha je jiná. Všude hraje roli poloha, sklon, rozsah, orientace, vlivy okolí, oslunění, odrazy, vítr, srážky, výška atik, okolní zástavba a mnoho dalšího. Na to všechno rostliny reagují. A ze zkušeností bych řekla, že reagují i na to, jaký vztah k nim má majitel a ruce, které je zasadily. (Jak by taky ne, jsou přece živé 😊). U našich realizací samozřejmě nabízíme i pravidelnou údržbu, pokud si na ni zákazník sám netroufá.
Vzpomínám si na jednu garáž u Prahy, kde horní střecha přecházela do zešikmené stěny – ta tvořila jakýsi obloukový amfiteátr naproti oknům domu. Tenhle amfiteátr měl proměnlivý sklon, v nejstrmějším místě asi 60 stupňů, a majitel chtěl, aby mu tam vlála tráva ve větru. Totální atyp, kde kvůli tvaru a potřebné výšce substrátu (asi 20 cm) nešlo použít žádný dostupný systém. Nebudu prozrazovat svoje know how, ale vyšlo to a funguje to už přes 10 let. Majitel je akční a seče si to sám. Zajímavých akcí bylo dost, ale tohle byla fakt výzva a asi největší punk.
Špatná kvalita. U stavby je to nejčastěji špatně svařená hydroizolace a chyby v detailech. Někdy špatná koordinace u větších staveb – něco vytvoříte a vzápětí to jiný zničí, rozšlape, rozhází, zjistí, že tam zapomněl udělat světlík nebo potrubí… A v té zelené části mi vadí snaha zužitkovat namísto substrátu odpad, syntetické recykláty, které jsou přírodě cizí, rostlinám nemají co nabídnout a někdy obsahují i škodlivé toxiny. Měli bychom se přece snažit přírodu co nejvíc napodobit, co nejvíc se jí přiblížit. Ne ji přechytračit.
Směrem na západ je to určitě v kvalitě hydroizolací a práce vůbec. V množství zkušeností, dobrých i špatných a poučení z nich. A taky asi v prevenci průšvihů, v používání systémů pro včasnou detekci poruch. A proti východu jsme zase trochu napřed my.
K naplnění je ještě dlouhá cesta, ale myslím, že se to tu podařilo rozhýbat a hodně posunout vpřed 😊.
Moje děti byly zelenými střechami „krmené“ od mých začátků, tehdy byly na střední škole, a moje nadšení bylo asi dost nakažlivé i pro ně. Pomáhaly mi i na veletrzích, podílely se i na vzniku firmy a na jejím provozu. Syn během studia „brigádničil“ na našich realizacích, takže pak firmu převzal připravený teoreticky i prakticky. Má perfektní angličtinu, takže logicky navázal i na mezinárodní spolupráci v oboru a je v tomhle směru mnohem lepší a aktivnější, než jsem byla já. On je víc týmový hráč, já jsem spíš solitér. Kromě toho, že vede firmu, je Pavel momentálně předsedou Rady Asociace zelených střech a fasád a vicepresidentem EFB – European Federation of Green Roof and Living Wall Associations.
V rámci Asociace zelených střech a fasád (AZSF) spolupracujeme s již zmíněnou EFB, která sdružuje 18 národních asociací ze 20 zemí a funguje už od r. 1997. Je to nejen cenný zdroj informací a zkušeností ze zahraničí, ale má za sebou i před sebou spoustu užitečné práce na celoevropské i světové úrovni. AZSF také spolupracuje s německým BuGG (Bundesverband GebaudeGrün). Ten pořádá letos v červnu opět světový kongres v Berlíně s nabitým programem, Česko tam určitě nebude chybět. Kontakt pro zájemce: www.bugg-worldcongress.2026.com
V oboru pořád ty stejné: aby se střechy co nejvíce zelenaly.
Oba jsou správně a oba znamenají totéž. Pokud jde o mě, tak mám raději, když se opravdu zelenají, než když jenom vegetují. Ale buďme tolerantní – ať jim každý říká po svém, hlavní je, že si rozumíme.
Foto: Realizace firmy GreenVille
Jedním z nároků kladených na střechy je jejich požární odolnost. Na významu nabývá zvláště v souvislosti s instalacemi FVE. Od ledna je nově k dispozici metodika o požární odolnosti zelených střech.
U obchodních komplexů či administrativních budov jsou stále častější provozní střechy. Investoři se je totiž snaží maximálně využít. Co všechno může na takové střeše nastat a jak se vyhnout problémům?
